Snad nám zlepšení ve hře vydrží, doufal Jan Tomajko
Se starším dorostem pracujete teprve od začátku této sezóny, předtím jste působil u A týmu. Jak velký rozdíl je mezi těmito dvěma kategoriemi?
Je rozdíl pracovat s hráči, kteří mají od 20 do 35 let, a s hráči, kteří mají 16 nebo 17. Není to ale až tak velký rozdíl. Všechno má svoje klady a zápory, nemyslím si, že by to bylo něco horšího. Je to trošku jiná práce, ale baví mě.
Na olomouckém stadionu se pohybuje spousta bývalých i stále aktivních hráčů, kteří získali různá ocenění. I vy jste jedním z nich, jak na to hráči reagují? Mají větší respekt, když ví, čeho jste dosáhl?
Myslím si, že možná na začátku. Ale respekt si tímhle nikdo nevybuduje. Minulost se nedá považovat za to, že to samo o sobě vzbudí respekt. Těžko říct, na tohle by asi lépe odpověděli samotní kluci. Já s nimi ale nemám problém, že by se třeba chovali nějak divně. Trošku trvalo, než si zvykli na jiný režim, ale já jsem s přístupem kluků spokojený.
Jak byste tedy zhodnotil dosavadní průběh sezóny?
Myslím, že by to mohlo být lepší. Máme velké rezervy a doufám, že se v té druhé části zlepšíme.
Letošní ročník jste nezačali úplně ideálně, měli jste za sebou i několik šňůr proher. Po osmnáctém kole ale přišel zlom a začali jste se zlepšovat…
Bylo nás málo. Pořád byli někteří hráči zranění, teprve teď se začali uzdravovat, a pak je to vidět i na výsledcích. Snad nám to zlepšení ve hře vydrží. Uvidíme, jestli se dostaneme do play-off. Samozřejmě je to náš cíl a uděláme pro to maximum.
Je mezi hráči někdo, kdo vás překvapil?
Já hráče takhle individuálně nehodnotím. Myslím, že se všichni snaží a není tam nikdo, kdo by měl vyloženě špatný přístup k tréninku. Mít chuť do trénování a do hraní je v tomhle věku asi to nejdůležitější. Potom člověk může něco dokázat.
Kromě Alexe Rašnera pomáhají o kategorii výš ještě další dva hráči ze staršího dorostu, co na to říkáte?
Je dobře, že když na to hráči mají, tak hrají za starší. Může jim to jen pomoci. David Nesvadba odehrává v juniorce parádní zápasy, to je jen dobře. Když David hraje za juniorku, můžou pak u nás hrát jiní hráči. Robert Horák je dlouhodobě zraněný, takže ten teď nemůže pomoci ani juniorům.
Juniorka má jednu lajnu, která tým v podstatě táhne, jak je to u dorostu?
Taky máme tahouny, ale je to o tom, že když nehrají nebo jsou zranění, tak tu jejich úlohu musí převzít jiní hráči, a tímhle se to také učí. Myslím, že i ty špatné věci jsou pro mužstvo dobré. Výsledky jsou jedna věc, ale v téhle kategorii je ještě pořád důležité se učit.
Mezi týmy vaší kategorie došlo po 28. kole k přerozdělení. Teď vás čekají celky, které se ve svých skupinách umístily ve spodní části tabulky. Všechny jsou ale z Čech, cestování tedy bude asi náročnější…
Nemyslím si, že by to bylo náročnější. Všechno je to v hlavě. I když jedeme někam čtyři hodiny, musíme hrát stejně, jako doma. Když si člověk začne připouštět nějakou únavu z cestování, tak prohrává už v první třetině.
Máte ještě jiný cíl, než je play-off, kterého chcete se starším dorostem dosáhnout?
Nejde ani tak o cíl v sezóně. Samozřejmě se chceme dostat do play-off, ale to je zatím otázka. Je to spíš o tom, aby tu kluci z dorostu jednou mohli hrát za A mužstvo a k tomu my to všechno směřujeme.
Takže chcete především udržet odchovance…
Samozřejmě je pro klub nejlepší, aby mohl hrát s vlastními odchovanci, a to je právě úkol nás trenérů, abychom tak mládež vychovali a abychom měli každý rok třeba jednoho dva hráče, kteří jsou schopní hrát dospělý hokej, a kteří se pak třeba někde prosadí.
