Alex Rašner: Válečník na čtyřech frontách, který sní o NHL
V Olomouci působíte už dlouhou dobu, málo kdo však možná ví, že nejste místním rodákem, pocházíte ze Šumperka. Jak jste se vlastně do Olomouce dostal a v kolika letech to bylo?
V sedmé třídě si mě vyhlídli pan Přecechtěl s panem Vránou, kteří se na mě po doporučení jeli podívat. Hráli jsme v Šumperku zrovna turnaj mladšího dorostu, já jsem v tu dobu byl o dva roky mladší než všichni ostatní, docela se mi na tom turnaji dařilo. Trenéři si mě tedy vzali na zkoušku a už si mě tu nechali.
V loňské sezóně 2012/13 jste poprvé nahlédl do A-týmu Mory. Konkrétně to bylo 16. ledna 2013 v 42. kole na ledě Kadaně. Vám v tu dobu bylo 16 let a 338 dní, což bylo v áčku dosud nevídané. Jaké jste při debutu prožíval pocity?
Byl to neskutečný pocit. Najednou to však bylo něco naprosto odlišného, než na co jsem byl do té doby zvyklý. Byl jsem za tu příležitost hodně rád.
V základní části jste odehrál ještě jedno utkání. Následně jste dostal příležitost i v pěti duelech baráže. Jaké to bylo zahrát si proti extraligovým hvězdám typu Nedvěda či Dudy?
Zahrát si proti takovým hráčům byl opravdu krásný zážitek. Zkusit si, jak takové hráče bránit, jak proti ním hrát a jaké to vlastně vůbec je, být s nimi na ledě. Škoda, že nám ty zápasy nevyšly, vzpomínám na to doteď, že jsme snad kromě duelů s Libercem prohráli vždycky jen o gól. Ale musím říct, že po úvodní zkušenosti s mužským hokejem mě ani tyto zápasy nepřišly nijak zvlášť rozdílné. Zřejmě jsem si rychle zvykl.
Pomohlo vám pár těchto zápasů v osobním hokejovém vývinu?
Určitě to bylo prospěšné, zkušenosti jsem si převedl i do mládežnických kategorií. Snažil jsem se hrát styl hokeje, který jsem se naučil v áčku. Ale je pravda, že to bylo jiné. Ať už mluvíme o přechodu z A-týmu do juniorky, nebo z juniorky do staršího dorostu, to bylo úplně o něčem jiném.
V průběhu aktuální sezóny jste dostal příležitost v prvním týmu v devíti zápasech…
Ano, záleží to na trenérovi, jak mě potřebuje. Závisí to však zejména na mě a na mých výkonech. Pokud na to mám, hraju, když se mi však nedaří, tak ten prostor nedostávám.
V minulém ročníku se vám povedlo s juniorským týmem dosáhnout na bronzové medaile. Považujete to jako zatím svůj největší týmový úspěch v dosavadní kariéře?
To bezpochyby. Nakonec jsme skončili třetí, ale byla škoda, že jsme neprošli až do finále, nakročeno jsme měli dobře. Bohužel to nevyšlo. Bylo však krásné dostávat bronzové medaile před několika tisíci diváky, což byl nepopsatelný zážitek.
⇒ Během barážového utkání s Libercem obdržel Rašner jako další junioři bronzové medaile z rukou Jiřího Dopity
Co bylo klíčem toho, že se vám nakonec podařilo získat třetí místo?
Bylo to hodně o partě, všichni jsme chtěli dosáhnout úspěchu, šli jsme si za tím, udělali jsme pro to maximum. Tento rok se také snažíme, ale loni jsme měli v mužstvu pár výjimek, jako byl Olda Heža, Kralda (Lukáš Králík), chvíli i Čipas (Radek Číp). S takovými hráči to šlo o něco lépe než nyní. Tuto sezónu spíš víc dřeme, než hrajeme hokej.
V probíhajícím ročníku jste se objevil celkem ve třech věkových kategoriích (A, JUN a SDO). Do toho ještě jezdíte s reprezentací na soustředění či turnaje. Jak to všechno stíháte?
Stíhá se to … spíš jde o to, že v každé z těch kategorií nebo reprezentaci se hraje jiný hokej. Od staršího dorostu až po áčko je to jiné, takže si pořád musím zvykat na něco jiného.
Věkově ještě zapadáte do staršího dorostu, zatím jste za něj v této sezóně odehrál šest zápasů, v nichž jste si připsal 10 bodů (2+8). Cítíte, že máte nad ostatními hráči navrch?
Je to obrovský rozdíl. Připadne mi, že ti kluci jsou tam menší a ještě takoví nevyzrálí. Cítím to tak, jakoby měli třeba o dva nebo o tři roky míň, i když jsou stejně staří jako já.
Kvůli hokeji jste se rozhodl ukončit studium. Bylo to pro vás těžké rozhodnutí, vsadit na jednu kartu?
Těžké to bylo, ale nebylo jiné východisko. Každé ráno jsem měl tréninky, býval jsem tu až do poledne a na školu jsem tudíž moc času neměl. Nestíhal jsem to, proto jsme se s rodiči rozhodli, že bude lepší, když to ukončím, než abych měl další stresy. Škola, hokej … pořád létání ze školy na zimák. Snad je to dobrá cesta, které nebudu litovat. Víme, že to je riskantní. Může přijít nějaké zranění, trochu se toho rodiče bojí. Ale jak se říká, risk je zisk. Vsadili jsme to na jednu kartu, snad to vyjde.
Patříte mezi talenty nejen olomouckého, ale také českého hokeje. Určitě byste chtěl uspět i ve světě. Snažíte se už nyní pilovat angličtinu?
No, angličtina (směje se). Dorozumím se tak nějak rukama nohama. Ale snažím se v tom trochu rozvíjet, zkouším si číst anglicky, dívám se na filmy v angličtině, abych aspoň trochu ten jazyk pochytil. Ať jsem připravený, kdyby náhodou přišla jednou nějaká šance.
Právě na to chci navázat. Málokdo možná ví, že si vás v minulém roce draftoval celek London Kinghts v kanadské Ontario Hockey League. Má o vás tento tým zájem, abyste za něj v dohledné době hrál?
Zajímají se o mě. Někdy zavolají agentovi, zda bych to nechtěl za mořem zkusit. Ale nevím, ještě se na to tak úplně necítím. Chtěl bych minimálně tuto sezónu odehrát v Olomouci, poté se uvidí, co bude dál.
Máte tedy už v hlavě spořádané, zda byste chtěl hokejově vyrůst nejprve v Česku? Pokud by to šlo, zkusit se probojovat i do extraligy?
V hlavě mám zmatek (směje se). Možná bych chtěl zkusit i extraligu, poznat, jestli je opravdu o tolik rychlejší než první liga. Nebo všeobecně poznat systém těch velkých klubů, jaké je tam zázemí a podobně. Je pravda, že Kanada nebo Rusko či Švédsko, do kterého v současné době odchází hodně mladých hráčů, jsou všechno jiné země. Hraní, trénování, bydlení či stravování je tam odlišné. Nevím, jak bych si na to zvykl. Nějakým způsobem asi ano, ale je otázka, jak dlouho by mi to trvalo. Zda by mi tamní hokej sedl nebo ne …
Zámoří však může být lákavé z několika důvodů. Když se ohlédneme kupříkladu za kádry reprezentační dvacítky na mistrovstvích světa, pokaždé dostávali přednost zejména hráči hrající ve Spojených státech či Kanadě.
To určitě. Hráči, kteří tam hrají, jsou i více vnímáni hokejovou veřejností a jsou i více v podvědomí týmům NHL pro případný draft. Agenti je tam pozorují více, než kluka hrajícího v Česku. Pokud se hokejistovi daří v zámoří, je potom téměř jasné, že v reprezentačních výběrech bude. Nejdříve se vyberou tito hráči, až pak následně se dostane na kluky z českých soutěží.
⇒ U18 – 7 Z, 0 G, 3 A
⇒ U19 – 3 Z, 0 G, 0 A
Česko reprezentuje od svých patnácti let. V listopadu ulynulého roku jste dostal poprvé pozvánku i do týmu U18, premiéru jste si odbyl na turnaji World Junior A Challenge v Kanadě, kde jste si už mohl vyzkoušet rozdíl mezi širokým a úzkým kluzištěm. Jaké jste měl pocity?
Nějak extra jiné mi to ani nepřišlo. Možná tím, jak je tam kluziště delší, jsou i delší třetiny, takže máte asi o trošku více času. Rychleji se tam bruslí, hraje se hodně do těla. Když jsem se pak vrátil do Česka, bylo to těžší, protože jsem si trochu navykl na to užší hřiště, musel jsem tu více bruslit, vše najednou bylo daleko. Ale zvykl jsem si na náš hokej zase docela rychle, nedělalo mi to větší problém.
Od tohoto turnaje v Kanadě jste byl s „osmnáctkou“ všude. Jaké jsou vaše šance, že byste se mohl podívat na dubnové mistrovství světa ve Finsku?
Trenéři z „repre“ mi říkali, že pokud budu podávat stabilní výkony, podívat bych se tam mohl. Snažím se, aby se mi to povedlo. Chtěl bych být na mistrovství světa, kdo by nechtěl? Byl by to krásný zážitek a zároveň by to otevřelo spoustu cest.
Podle průběžných průzkumů pro draft NHL 2014 jste byl mezi hráči hrajícími v Evropě vybrán jako 121. nejlepší hráč. Potěšilo vás to nebo míříte výš?
U srdce mě to příliš nezahřálo (směje se). Snad se zlepším, abych se v tom žebříčku zvedl a byl lépe umístěný, než je tomu teď. 121. místo? To je špatné (rozesměje se).
Sníte o některém týmu z NHL, kterým byste chtěl být draftován? Nebo je hráč, se kterým byste si jednou chtěl zahrát?
Byl bych šťastný, kdyby si mě jednou vybral kterýkoliv tým. Nejoblíbenější tým mám St. Louis Blues, hraje tam kanadský obránce Alex Pietrangelo, to je fakt borec. S ním bych si chtěl jednou zahrát.
Už ve vašem věku bývají hráči do NHL draftováni, ovšem váš okamžik by mohl přijít třeba i později.
Doufám, že bych se ještě letos mohl v tom žebříčku umístit lépe. Jestli si mě nikdo nevybere, budu se muset snažit víc, aby se to povedlo třeba za rok. Je to asi sen každého hokejisty být draftovaný a zahrát si NHL. Přál bych si, aby se to jednou povedlo i mně.
12. února vám bude osmnáct let, budete už tedy moci hrát hokej bez ochranného košíku. Jak se na to těšíte?
Těším se na to. Konečně se mi protihráči nebudou smát, že mám ještě košík (směje se). Má to sice svoji výhodu, že mám ještě svoje zuby a nemám na tváři žádné jizvy. Ale na plexi(sklo) už se těším, v přípravě už jsem to zkoušel, jaké to je, hrát s ním. Dá se říct, že to bylo lepší, když totiž máte košík, přes mřížku se dívá trochu divně.
