Alespoň jsme v herním zápřahu, hledal Jiří Dopita pozitiva dlouhé série
Máte za sebou těžké čtvrtfinále, které se protáhlo až na šest utkání. Litoměřice jste ale nakonec přehráli. Jak celou sérii hodnotíte z vašeho pohledu?
Nečekali jsme, že by to mohla být jednoduchá série. Litoměřice mají v kádru spoustu kluků ze Sparty a ze Slavie, od toho se odvíjí ráz mužstva. Ve složení, v jakém hrály domácí zápasy, byly tři zkušené pětky, takže to nebylo jednoduché. Jediné pro nás pozitivnější bylo, že jsme měli silnějšího gólmana. Netvrdím, že by to sérii rozhodlo, ale určitě to napomohlo jejímu vývoji.
Domácí a venkovní zápasy se hodně lišily, čím to bylo způsobeno?
Většinou mužstva hrají v domácí prostředí sebevědoměji než venku. My jsme všechna tři utkání v Litoměřicích neodehráli špatně. Je to škoda, klidně mohla série skončit 4:0, ale taky se mohlo při nějaké smůle hrát sedm zápasů. Jsme rádi, že jsme to zvládli. Na druhou stranu nás zklamaly nájezdy, ze šesti jsme nedali ani jeden, což je velice špatné a vyhrávat se na to nedá. Litoměřice nemají špatný kádr. Když se podíváte na Benátky, také mají v sestavě spoustu mladých talentovaných kluků z extraligy a Mladou Boleslav potrápily.
Ale pro nás je to dobře, alespoň jsme v herním zápřahu. Nyní máme nějaký čas, abychom se připravili na semifinále. Zápasy jsou vždy lepší než tréninky, tedy v případě, pokud se nikdo nezraní. Věřím, že nám to pomůže do série s Jihlavou, budeme o něco rozehranější než soupeř.
Ve druhém zápase série s Litoměřicemi se to začalo docela řezat, byla tam spousta faulů na hlavu a podobně. Ale v dalších zápasech se to zklidnilo...
Ono bylo důležité, že faul Švagrovského byl potrestán. Už po druhém utkání jsem říkal, že play-off se hraje s větším nasazením a více do těla, po hráčích to samozřejmě také vyžadujeme. Ale určitě to musí mít nějaké meze, vždy se může něco přihodit. Hokej nejsou šachy, ale tohle bylo opravdu „ulítlý“ a je jen dobře, že to bylo potrestáno. Myslím si, že to malinko ty emoce v sérii i zklidnilo. I když v úterý hráli domácí opět fyzicky, ale tím nechci říct, že by hráli za hranou. Bylo to fair-play.
Samostatné nájezdy, již několikrát omílané téma. Vy už jste sice dříve říkal, že nějaký komplex z nich nemáte, ale přece jenom, věnujete se jim momentálně více?
Věnujeme se tomu celou sezónu. Na konci každého tréninku probíhají samostatné nájezdy, takže se tomu věnují všichni. Ono je to hlavně o momentální psychice hráče a o štěstí, jak situaci v danou chvíli vyřeší. Já doufám, že jsme si to vybrali a další nájezdy vyhrajeme. Nemyslím si, že bychom z nich měli komplexy, v týmu jsou šikovní hráči. Že to v zápase nevyjde, to tak bývá. My bychom byli raději, kdybychom ta dvě utkání zvládli, mohla být série ukončená po čtyřech zápasech.
Samozřejmě jsou hráči, kteří jsou šikovnější než ti ostatní, ale nemyslím si, že někdo je stoprocentní, aby jel deset nájezdů a deset jich dal. Nám se to tak sešlo, bohužel jsme vybrali hráče, kteří to nezvolili šťastně.
Těsně před startem play-off se k týmu vrátil David Ostřížek, se kterým se snad už ani nepočítalo. Po zranění se mu ale daří, v šesti zápasech získal devět kanadských bodů a spolu s Rostislavem Maroszem jsou tahouny. S jejich příchodem v průběhu sezóny asi musíte být spokojení...
Tak určitě. Co se týče Davida, tak to je talentovaný kluk, který má extraligové ambice. A myslím si, že má velkou šanci, aby extraligu hrál, protože na sobě opravdu pracuje a chce něčeho dosáhnout. Rosťa trošku spoléhá na tu svojí chytrost a šikovné ruce, herní projev má, snaží se, ale určité mezery tam má. On to ví, ale my jsme samozřejmě rádi, že ho tady máme. Věříme, že se začne dařit i ostatním klukům, kteří třeba nebyli tak bodově výrazní.
Ve čtvrtfinále vám chybělo několik hráčů, například Jiří Řípa odstoupil po druhém utkání a s největší pravděpodobností pro něj sezóna skončila…
Jirka Řípa určitě už nenastoupí. Co se týče ostatních kluků, tak uvidíme, jak se to vyvine s Mariem Cartellim. Michal Vodný by už mohl do série s Jihlavou nastoupit, u Romana Ráce teprve uvidíme, teď začal trénovat. Radim Kucharczyk měl virózu, ten by měl být v pořádku.
Celou sérii odehrál Aleš Jergl, další junior Lukáš Králík nastoupil k poslednímu zápasu. Jak jste s výkony mladíků spokojen?
Lukáš tam s námi byl, ale v podstatě jeho lajna do utkání ani nezasáhla. Domácí hráli na tři pětky, takže jsme se přizpůsobili a hráli jsme také na tři lajny. Aleš nezklamal, je to mladý kluk. Ale nemyslím si, že to je šťastné pravidlo, protože pokud oddíl nedisponuje zrovna pěti nebo šesti mladíky, kteří mají na to, aby hráli soutěž seniorů, není to šťastné. Ideální by bylo, aby se kluci mohli střídat, ale pokud máte jen dva nebo tři, je to těžké. Kluci by se měli střídat, aby hráli za juniorku a áčko, aby se postupně zapracovali. Ale oni mají to místo v uvozovkách jisté. Tím neříkám, že by na to Aleš spoléhal a nepracoval.
Nyní je před vámi semifinále. V něm vyzvete jihlavskou Duklu, kterou jste v sezóně ani jednou neporazili. Navíc trenér soupeře Petr Vlk v posledním vzájemném utkání v Olomouci ukázal defenzivní taktiku, kterou se bude zřejmě jeho celek prezentovat i nyní. Jak se s tím vypořádat?
Především oba domácí zápasy s Jihlavou jsme odehráli špatně, ale na ledě soupeře jsme hráli lépe. Pro Jihlavu to tedy nebylo až tak těžké ubránit, ale my se na to připravíme, rozebereme si ta utkání, abychom byli dobře připravení.
V podobných defenzivě hraných zápasech často rozhodují přesilové hry, které vám v sérii proti Litoměřicím celkem vycházely…
Vycházely a nevycházely. V některých zápasech nám přesilové hry šly více, jindy to zase nebylo úplně ideální. V šestém utkání v Litoměřicích nám to moc nešlo. Jihlava má přesilové hry výborné. Během série s Havířovem snad jen kromě prvního zápasu, kdy branku v početní výhodě nedala, v nich střílela branky. Je tam spousta šikovných hráčů, takže ty přesilové hry určitě budou nebezpečné.
Jednou věcí jsou přesilové hry, druhou jsou oslabení. Během čtvrtfinále jste byli na domácím ledě méně vylučovaní než při zápasech venku. Čím to bylo způsobené?
Už jsem se o tom bavil s panem Tvrzníkem (trenér Litoměřic), že mi připadá v této soutěži, že by klidně mohli rozdat píšťalky trenérům, aby pískali ze střídačky. Někteří rozhodčí tomu podlehnou, je to blbý trend. Nejprve začnou řvát trenéři na střídačce, poté i hráči, všichni se cítí být ukřivdění, že rozhodčí píská špatně. Samozřejmě jsou tam emoce. Člověku se třeba něco nelíbí, tak chce s rozhodčím mluvit a vysvětlit situaci, ale není možné, aby celé utkání řval, že to byl faul, ofsajd nebo zakázané uvolnění. Chvílemi mi to připadá směšné.
Pak se diskutuje s rozhodčími, rozhodčí diskutuje s hráči. Po této stránce je to amatérské. Nechci si stěžovat na sérii s Litoměřicemi, ale v této soutěži se mi nelíbí posuzování domácích a venkovních utkání. Rozhodčí mívají jiný metr, než na hostující hráče. Tím netvrdím, že by nám doma připískávali nebo že by nás venku nějakým způsobem poškozovali. Ale co se týče toho druhého utkání venku, které pískal pan Jílek, na kterého jsme si stěžovali oprávněně už po prvním zápase v Jihlavě, kde si z nás udělal srandu. Věděli jsme, že na nás bude přísný, ale až tak jsme to nečekali. Dal nám to trošku sežrat. Ale to už je jeho věc, jak se k tomu postavil. On je za to placený. Ale to není otázka toho, že bych si stěžoval na rozhodčí. Spíše se mi nelíbí trend, kdy se stále diskutuje a něco se řeší, trenérům se něco nelíbí a podobně. Místo aby se řešil hokej, tak se řeší, jak píská rozhodčí.
