Jsem hrozně rád, že je první krok za námi, těšilo Michala Vodného
První výhra nad jihlavskou Duklou nemohla přijít ve vhodnější dobu. Kohouti prolomili „prokletí“ zápasů s Jihlavskými a v prvním semifinálovém utkání svého soupeře porazila díky dvěma přesným zásahům. Jak se ale dalo předpokládat, utkání mezi druhým a třetím nejlepším týmem základní části bylo po většinu času velmi vyrovnané. „Výborné, vyhráli jsme a to je to, co jsme chtěli. Tohle utkání bylo hrozně důležité, protože kdybychom první zápas doma prohráli, museli bychom ten druhý už na sto procent vyhrát. Jsem hrozně rád, že je první krok za námi a doufám, že se to bude ve druhém zápase opakovat,“ neskrýval radost Michal Vodný.
Před začátkem semifinále, nahrávaly statistické údaje do karet spíše hostům, kteří dokázali Hanáky během základní části pokaždé porazit. V prvním utkání semifinálové série se ale dařilo domácím. „Play-off je úplně jiná soutěž, v základní části nás mohli porazit klidně šestadvacetkrát, ale tohle je důležitější. Nechci říct, že by v základní části bylo nasazení menší nebo že by koncentrace nebyla tak velká, ale přece jen play-off táhne diváky a všechno je to mnohem víc vyhecované. Řekl bych, že i víc takticky sehrané,“ tvrdil dvaadvacetiletý hokejista.
Už v úvodu střetnutí měli domácí k dispozici první početní výhodu. Kohouti se usadili před brankou hostů a Ritticha doslova ostřelovali. I přes velký tlak, který si Hanáci dokázali vytvořit, puk za zády jihlavského brankáře nakonec neskončil. „Létalo tam plno střel, párkrát to tam smrdělo, že by se nám mohlo něco odrazit před prázdnou bránu. Škoda, že jsme v té druhé a třetí už tak aktivní nebyli,“ mrzelo pravé křídlo.
Skóre zápasu mezi hokejisty s kohoutem, a na druhé straně s ježkem na dresu zůstávalo po první třetině ještě na nule, téměř přesně v polovině utkání ale mířil přesně David Ostřížek a domácí poslal do vedení. Byl už první gól zlomovým momentem zápasu? „Už po tom prvním gólu bylo vidět, že jsme začali hrát s větším klidem. Přece jen, když je to 0:0, může se stát cokoliv, takže ten první gól byl velmi důležitý. Ne, že bychom si to pak úplně pohlídali, ale do nějakých extrémních šancí nebo tlaku jsme je nepouštěli“ přemýšlel o průběhu utkání.
O dalších patnáct minut později přidali domácí druhý gól, když v síti skončila střela Jana Jaroměřského. I když se Jihlava tlačila za srovnáním, domácím se ještě několikrát podařilo dostat hosty pod tlak. „Jihlava hrála už od půlky zápasu jen na tři lajny, nechci říct, že jim docházely síly, ale místy tam byl náš tlak větší. Jsem jen rád, že to do nich dotlačíme a je nepouštíme do našeho obranného pásma,“ těšilo mladého forvarda.
Pro mladého útočníka bylo první semifinálové utkání také prvním po doléčení zdravotních problémů. „V první třetině a možná do půlky zápasu jsem se tam motal jako ‚klacek pod splavem‘, ale ke konci zápasu už jsem se trošku srovnal a bylo to lepší. Postupem času se to zlepšovalo, začal jsem se cítit jistěji, i když to ještě nebylo ono. Osobní souboje ještě prohrávám,“ hodnotil vlastní výkon odchovanec Zlína.
Ani nedávné zranění ale Vodného neodradilo od toho, aby některé nebezpečné situace řešil doslova vlastním tělem, když v krátké době třikrát lehl do střely hostujících hráčů. Olomoučtí fanoušci pak obětavost mladého útočníka řádně ocenili, když se stadionem neslo právě jeho jméno. „Nevím, jestli si jejich obránce řekl, že do toho půjde co největší silou…Já tam před ním stál, tak mě párkrát trefil. Už jsem zvyklý, takže jsem se nebál, to už je normálka,“ usmíval se hráč s číslem 4 na dresu.
