To, co jsem řekl před sezónou, se vyplnilo téměř stoprocentně, tvrdil Kamil Přecechtěl

Před začátkem sezóny jste řekl, že budete rád, když se juniorka udrží v extralize. Krize přišla, juniory se ale podařilo udržet, dá se tedy říct, že jste splnili, co jste si předsevzali?
Myslím, že to, co jsem řekl před sezónou, se vyplnilo téměř stoprocentně. Sezónu jsme začali výborně, ale postupem času, jako by trošku docházely síly a ztráceli jsme pozice, které jsme si pracně vybudovali na začátku. K tomu se přidala nějaká zranění a nekompletní sestava, ale to pro tu danou věc není rozhodující. Byly momenty, kdy jsme nehráli tak disciplinovaně, jako na začátku sezóny, a to se do toho pak i přeneslo. Nakonec jsme horko těžko uhájili dvanácté místo. Na sezónu jsme se ale dobře připravili, dobře jsme ji odstartovali, což byl základ toho, že jsme měli nějaké body k dobru, kdyby nám to přestalo jít, tak abychom byli schopní to dvanácté místo udržet.

Velmi důležitá pro udržení v elitní dvanáctce byla utkání 35. a 36. kola s Libercem a Mladou Boleslaví, nakonec jste ale ani v těch nemuseli vyhrát…
Zůstali jsme čtyři body před sestupovým místem, takže ta „pomoc“ ostatních týmů nebyla až tak veliká. Samozřejmě tam ale shodou okolností došlo k takovým zápasům, že jsme v těch posledních dvou utkáních nemuseli bodovat, ale to jen hovoří o tom, jak byla soutěž vyrovnaná a že každý s každým mohl vyhrát, nebo naopak prohrát. O tom svědčí i probíhající play-off nebo prolínací soutěž, kdy jsme ve třech zápasech vedli o dva góly a nakonec jsme stejně prohráli, nebo jsme otočili zápasy, které už byly jako by ztracené. V letošní sezóně to bylo o takové větší herní disciplíně a soustředění hráčů. Mužstva, která byla schopná toto produkovat, to znamená, byla disciplinovaná, herně ukázněná a měla ve svém středu hráče, kteří se uměli prosadit, tak ta byla nahoře, hrají play-off a ta ostatní bojují o záchranu.

⇒ Trenér juniorů Kamil Přecechtěl

Mohlo se do vyrovnanosti ligy promítnout i pravidlo o povinném nasazování mladých hráčů do A týmů?
Ta vyrovnanost je kvůli tomu, že se snižuje kvalita těch nejlepších hráčů, stává se z toho průměr a v průměru jsou si všichni rovni, takže pak je ta soutěž hodně vyrovnaná. Myslím si, že je to kvalitou hráčů a tím, že nás tam už tak akorát a není mužstvo, které by bylo slabší. Když v sezóně nejsou odpočinkové zápasy, tak na každý z týmů přišla nějaká krize, a to i na Chomutov nebo Litvínov, které měli sérii nepodařených zápasů, nebo i Vsetín a spodní mančafty. Každého to potkalo.

Myslím si, že na to, že by to měla být v České republice elitní mládežnická soutěž, tak je to vedení soutěže prazvláštní

Přinejmenším zvláštně působilo i rozlosování soutěže, kdy oproti předchozí sezóně odehráli junioři v základní části spoustu dvojzápasů a v nadstavbové části tři až čtyři utkání týdně, což je dokonce více než A týmy.
Soutěž se každý rok mění, jednou jsou dvě výjimky, tři, čtyři. Jednou se hraje dvoukolově každý s každým, pak se to zužuje, poté zase rozšiřuje, jednou jdou do baráže dva, jednou čtyři. Myslím si, že na to, že by to měla být v České republice elitní mládežnická soutěž, tak je to vedení soutěže prazvláštní a stejně tak rozpis zápasu, kdy jsme měli tři týdny volna a vůbec se nehrálo, pak se ale hrálo ob den a kluci se vůbec nedostali do školy. Tři dny v týdnu (pondělí, středa, pátek) jsme byli na cestách a kluci měsíc nechodili do školy. Připadá mi, že je to všechno šité horkou jehlou a jen proto, aby se něco udělalo, protože „dvacítka“ a „osmnáctka“ nevozí medaile. Tohle ale určitě není o herním systému, o rozlosování nebo hracích dnech, ale je to o tréninku a výběru talentů, prostě úplně o něčem jiném.

Během sezóny se několikrát stalo, že junioři odehráli vyrovnané utkání se silným soupeřem, zatímco s těmi papírově slabšími se trápili. Hráči mluvili o tom, že se jim dobře přizpůsobuje tempu soupeře…
Vždycky to tak je. Hokej se vám hraje líp s mužstvem, které hraje lépe. Pokud přijede mužstvo, které jen boří, bourá, nesnaží se tvořit, jen vyhazuje ven a jen na všechny čeká, tak to mužstvo musíte přehrát, a to je samozřejmě vždycky složitější. Mužstvo, které tvoří má tu roli podstatně těžší, proto my jsme vyhráli víc zápasů venku než doma. Doma musíte ty týmy přehrát, protože se zakopou na modré čáře a přechod přes ni je pak velmi komplikovaný.

Po většinu sezóny táhla juniorku první lajna, postupem času se začalo dařit i dalším hráčům. V nadstavbě převzala roli tahounů druhá (v základní části třetí) lajna ve složení Beták – Bauer – Markl.
Druhá lajna nám bohužel nefungovala celou sezónu. Bohužel se nám nepovedlo ani jedno složení, které by odpovídalo kvalitám extraligové soutěže v tom, že přidá nějaké gólové úspěchy. Druhá formace z počátku soutěže hrála vyrovnané zápasy, vyhrávala, prohrávala těsně o gól, čímž byla lajnou, která netlačila mužstvo do ponoru, ale v té druhé polovině soutěže už nebyli schopní vyhrát vůbec žádný zápas, pak prohrávali utkání 0:2, 0:3 a inkasovali poměrně hodně branek, ať už bylo složení jakékoliv. Ta lajna nedosahovala takových kvalit, jako druhé lajny ostatních extraligových mužstev. Třetí lajna s Betákem, sem tam s Konečným, Marklem a Bauerem v první polovině soutěže trošičku zaostávala za tím, co jsem očekával, de facto splnila moje představy až o vánocích, kdy byla jednoznačně naší druhou nejlepší lajnou a pomáhala té první k vítězství v zápasech. Po vánocích prohrála snad jen jedno jediné utkání, svůj mini zápas, v těch dalších buď hrála nerozhodně, nebo vyhrála. To byl ten důležitý moment v tom, že jsme se nedostali až do těch spodních vod, ale zůstali jsme v první dvanáctce. V rozhodujících okamžicích třetí lajna té první, která tým táhla celou sezónu, pomohla.

Čím si vysvětlujete, že zlepšení třetí lajny přišlo až v polovině sezóny?
Nemyslím si, že by tihle kluci čekali, až Králík s Jerglem rozhodnou. Myslím, že jsou to kluci, kteří mají svoje vlastní hokejové sebevědomí, ale spíš jim chvilku trvalo, než si na sebe navykli. I když už spolu hrávali i v mladším dorostu a také než si přivykli této soutěži, protože jak Markl, tak Beták s ní neměli žádné zkušenosti, stejně tak Bauer, který odehrál loňskou sezónu v Přerově. Musím říct, že jako jediný, z těch, co přišli z juniorských lig, se jediný prosadil a splnil takovou roli odrazového hráče, kdy dva mladé, které měl vedle sebe, potáhnul a takovou velice zodpovědnou prací ve mně zanechal velice dobrý dojem. Já Bauera hodnotím jako jednoho z nejlepších hráčů vůbec, kteří v mužstvu letos byli.

Najednou jsme měli na celou sezónu jen osm beků, a ti, co naskočili, byli dorostenci

Především v druhé polovině sezóny trápila juniorku špatná obranná činnost. Stávalo se, že hráči vstřelili poměrně vysoký počet branek, přesto inkasovali ještě více a prohráli…
Ten poslední zápas s Plzní, 7:0, zrovna neodpovídá tomu, že bychom hráli špatně v obraně. Ale souhlasím, že ta koncentrace nebyla nejlepší. Když se podíváme na celkové hodnocení, tak jsme měli v první polovině, tuším, sedmou nejlepší obranu v soutěži, dlouho jsme vedli. Já to přičítám ztrátě koncentrace, kdy si kluci mysleli, že když jsme byli v půlce sezóny třetí, čtvrtí nebo pátí, že to půjde stejně i dál. Obava z toho, že bychom mohli být poslední, se kterou do sezóny šli, se najednou začala naplňovat tím, že nehráli tak zodpovědně, přišly chyby a přišla trošku krize i na Kubu Kochtu, který v tu dobu neměl své nejlepší dny, takže to mužstvo moc nepodržel. Když se pak sečte nekoncentrovanost mužstva, ne stoprocentní výkony gólmana, tak pak ta obranná činnost, která je vždycky nejvíc vidět, když dostáváte branky, nebyla nejlepší.

Nám ale vypadl Brančík, který odešel do Ameriky, vypadl Rašner a najednou jsme měli na celou sezónu jen osm beků, a ti, co naskočili, byli dorostenci, z nichž si myslím, že výborně odehrál sezónu Nesvadba, stejně tak Brandýs, který byl první rok v soutěži. Škůrek byl v první polovině excelentní, s přibývajícím časem a jeho větším vytížením ty výkony nebyly už tak excelentní a nebyl tak dominantní na ledě, ale to souvisí s únavou a větším počtem zápasů, ale určitě tomu mužstvu hodně pomohl. Postupně se zlepšoval Soukal, který také přišel z druhé soutěže, takže je třeba si uvědomit, že ti kluci potřebují určitý čas, aby si navykli na extraligu, protože ta soutěž je úplně jiná než prvoligové zápasy, je podstatně rychlejší a důraznější. Já bych defenzivní činnost mužstva jako celku nehodnotil negativně, myslím, že jsme byli slabší v ofenzivě, kdy jsme polovinu sezóny jeli na jednu lajnu a v té druhé se částečně přidala třetí lajna, ale někteří hráči se za sezónu, podle mého mínění, pořádně neprosadili.

To mužstvo, i když sedmkrát prohrálo, získalo sebevědomí tím, že zjistilo, že může hrát s každým, i s těmi nejlepšími týmy

Rozebrali jsme útok i obranu, zbývají brankáři. V letošním ročníku se protočili tři, jak jste s jejich výkony spokojený?
Jakub Kochta podle mého názoru v první polovině soutěže svou roli jedničky zvládnul perfektně. Stejně to bylo loni s Honzou Lukášem, taky měl výkyvy ve výkonech, ale jsou to mladí kluci. Když naskočil Martin Slezák, měl trošku problém, protože ty výkony nebyly takové, že by zastavil propad mužstva. On měl ale samozřejmě také smůlu v tom, že mužstvo v tu dobu nehrálo moc dobře, takže mu moc nepomohli. Naštěstí se podařil tah s Kubou Urbischem, který ty zápasy svými výkony překlenul a týmu strašně pomohl. V závěru, když už se hrálo trošičku bez nervů, tak Slezák podával, kromě první dvou zápasů z těch deseti, velice vyrovnané výkony, které měly stoupající tendenci. Ono je to také o tom, že ten kluk musí být rozchytaný a v soutěži dostával méně příležitostí a pak vlítnul do obrovských problémů a vyrovnat se s tím není jednoduché. Naštěstí jsme to zvládli a gólmani z toho vyšli celkem slušně.

Během sezóny přišly dvě dlouhé šňůry proher, nejprve sedmizápasová, poté dokonce devítizápasová…
Těch sedm zápasů to bylo v dlouhodobé soutěži, kdy mělo nějaký výpadek, čtyř nebo pětizápasový každé mužstvo, nám se to protáhlo na sedm, ale z toho jsme odehráli tři nebo čtyři s prvními dvěma týmy, a to s Chomutovem a s Litvínovem. To byly týmy, které měly vynikající úroveň a my je všechny prohráli o gól, což samozřejmě prodlužuje sérii prohraných zápasů, na druhou stranu to ale mužstvo nabudilo k tomu, že si začalo věřit a byl to takový odraz k tomu, že v těch dalších zápasech se Vsetínem a se Zlínem se body udělaly a že se porazila Sparta a Slavie. To mužstvo, i když sedmkrát prohrálo, získalo sebevědomí tím, že zjistilo, že může hrát s každým, i s těmi nejlepšími týmy. Paradoxně tahle první série mužstvo zvedla k tomu, že potom zvládlo ty rozhodující zápasy.

Po tom čtvrtém zápase se to zlomilo a výkony šly nahoru. Mít trošku štěstí, tak bychom si to play-off možná zahráli

Po tom, co se juniorka zachránila, přišlo v nadstavbové části zlepšení herních výkonů…
Nadstavbu jsme začali úplně v klidu, bez jakéhokoliv tlaku, což se projevilo v prvních zápasech na množství inkasovaných gólů. Obrana nebyla koncentrovaná, útočníci, tím, že byli uvolnění, tak vytvářeli přečíslení, dávali hodně branek, ale zároveň jsme hodně inkasovali. Byl to takový hokej, který nebyl založený na tom, co jsme měli dané celou sezónu, to znamená perfektní disciplína, perfektní vracení se zpátky, pokrývání hráčů, spíš to bylo o takové uvolněné hře. Nakonec kluci sami zjistili, že se to takhle nedá a pokud nebudou hrát disciplinovaně, tak v té soutěži nemůžou vyhrát nic. Po tom čtvrtém zápase se to zlomilo a výkony šly nahoru. Mít trošku štěstí, nebo kdyby si kluci uvědomili, co je třeba, že to není jen o tom to odehrát, ale že se z toho dá ještě něco vytěžit, tak bychom si to play-off možná zahráli.

V závěru hráli kluci parádní hokej dopředu a zodpovědně poctivě bojovali dozadu

V posledním letošním utkání bylo na hráčích vidět, že se hokejem opravdu baví, což byl asi nejlepší recept na vítězství.
Já jsem jim celou dobu tohle vykládal. Celou sezónu jsem jim říkal, „pojďme hrát zodpovědně, disciplinovaně, dostaneme se do skupiny, kde se můžete hokejem bavit“. Bavili se tím až v závěru, tak jak to mělo být. Hráli parádní hokej dopředu a zodpovědně poctivě bojovali dozadu. Tak to mělo být od začátku nadstavbové části. Než pochopili, co to je, bavit se hokejem, protože to neumí, tak jsme prohráli tři nebo čtyři zbytečné zápasy. Dostali jsme „šišku“ s Brnem a to samé doma s Libercem. Pak jim došlo, že když spojí to, co jde dopředu a přidají k tomu zodpovědnou defenzivu, tak se tím hokejem budou bavit stejně, vlastně ještě víc, protože budou vyhrávat. Ale i to je poučné, protože si kluci uvědomí, že i když se chceš bavit, vždycky to musíš dělat naplno a vždycky zodpovědně, jinak to nejde. Můžeš hrát uvolněněji, můžeš si víc dovolit, ale nesmíš to hrát na půl plynu.

Hrou se ale nebavili jen hráči, zdálo se, že i vy si to užíváte, nebo i fanoušci, kterých, na juniorské poměry, přišlo překvapivě hodně.
Taky mě překvapilo, kolik jich přišlo, ale to je dobře. Tohle by mělo být pravidlem, že se baví kluci i trenéři, je to i pěkný hokej na pohled, jsou tam takové hity, které tam byly, a to se nese jedno s druhým. Ještě navíc se vyhraje 7:0, což v extralize není taky častý výsledek.

Přestože hráči už nějakou dobu věděli, že se do play-off nedostanou, nebylo poznat, že by něco vypustili, možná právě naopak…
Já si myslím, že je to i o tom, jak se k tomu postaví trenér. Bylo by strašně jednoduché říct, „heleďte, už je to v …., kašlem na to“, ale já hrozně nerad stojím na střídačce, když se prohrává. To nesnáším a myslím, že většina těch kluků, co tady jsou, taky nerada prohrává. Takže to bylo takové „jo, prohrává se, ale my nechceme prohrávat“, zkusili jsme to v dalším zápase, zase jsme vedli o dva góly, zase jsme prohráli, ale „nechceme prohrávat“.

Ani počtově nedosahujeme toho, abychom složili mužstvo, které bude mít 22 až 25 hráčů

Tušíte už, jak by mohl vypadat tým pro příští sezónu?
Já už žádné výhledy nedělám, protože když vidím, co mi zbylo z té letošní juniorky a co se bude posouvat ze staršího dorostu, tak si myslím, že nás čeká nesmírně těžká práce už jenom v tom to mužstvo nějak vhodně doplnit. My ani počtově nedosahujeme toho, abychom složili mužstvo, které bude mít 22 – 25 hráčů. Hráčů je málo ve všech klubech a přichází ročníky, které na tom budou ještě hůř, takže to doplňování bude těžší a těžší. Kočiřík, Markl a Beták zůstávají, obrana skoro celá, Luka (Kraigher), Rašner, Brandýs, Nesvadba. To jsou kluci, kteří už teď momentálně byli, i když je to pro nás trošku ostuda, protože jsou to hráči staršího dorostu, pilíři obrany juniorky. Nesvadba i Rašner hráli skvěle. Luka (Kraigher) hrál poprvé jiný hokej, než slovinský, který je hodně odlišný od celé hokejové Evropy, a to hlavně ten mládežnický.

Myslím si, že pro příští rok máme na čem stavět, ale počtově složíme jednu a půl nebo dvě slušné lajny, ale nemáme to čím doplnit. Pak přijdou zranění, sezóna je dlouhá… Na výjimku by měli být tři hráči. Kdybych bral letošní sezónu, s kluky jsem i mluvil, tak já osobně bych počítal s Jerglem, Ostřanským a Bauerem. Jednak levá křídla v těch mladších ročnících nejsou a jak Ostřanský, tak Bauer jsou levá křídla, která mi prošla rukama, trénuji je pět let a vím přesně, o co jde. Bauer to letos potvrzoval stoprocentně, Ostřanský teda v závěru sezóny ne, protože byl z celého hokeje zmatený. Ale vážně, jsou to kluci, kteří jsou na svých postech určitě výborní. Horší to bude asi s produktivitou, ale počítám, že lajna Beták, Markl, přidá nějaké góly k tomu letošnímu.

Třeba budou pokračovat v tom, jak hráli a budou táhnout mančaft, takže bychom dvě lajny měli složit. Ta třetí, která by měla být složená z kluků, co byli letos ve čtvrté lajně a z kluků, kteří přijdou ze staršího dorostu, tak myslím, že by se mohla také třeba od půlky sezóny prosazovat. Tak to bývá každý rok, takže je třeba být trpěliví, ale taky je třeba sehnat víc hráčů, protože ani morálka není taková, jaká bývala. Dřív chtěli něco dokázat, teď mají hokej jako hobby a zábavu, i když ho hrají na té nejvyšší možné úrovni v Česku.

Hráči staršího dorostu, kteří už v letošní sezóně nakoukli do juniorky, jako Jakub Urbisch, David Nesvadba, Tomáš Šoustal nebo Robert Horák, by ale teoreticky mohli plnit důležité role…
Doufám, že ano. Pro příští rok se s nimi počítá, měli by být zařazeni do kádru juniorky, ale to jsou pořád jen čtyři. Teď v juniorce zůstává asi devět hráčů, to je celkem třináct. K tomu ještě dva nebo tři hráči na výjimku, to ještě nikdo neví, protože se to zase mění. To je patnáct šestnáct a stále chybí sedm lidí do 22, což je základ, a to bez zranění a dalších věcí.