Doufám, že to nebyla poslední letošní oslava, usmíval se po postupu Matěj Pekr
Kohoutům se podařilo před vlastními fanoušky udělat poslední a nejtěžší krok, který je dělil od bojů o účast v nejvyšší české soutěži. V pátém semifinálovém utkání porazili jihlavskou Duklu vysoko 5:2. O výhru se ale báli téměř do konce zápasu. Domácí si sice během necelých 23 minut dokázali vytvořit slušný třígólový náskok, Jihlava se ovšem nehodlala jen tak vzdát a do konce druhé dvacetiminutovky se Hanáků přiblížila doslova na dostřel. O výhře a postupu do baráže pak ale ve třetí třetině rozhodl dvěma góly Matěj Pekr. Olomoucký střelec bezprostředně po zápase neskrýval nadšení. „Neskutečná euforie! Jsem hrozně rád, že když to loni nevyšlo, tak si aspoň letos zahraji baráž,“ radoval se Matěj Pekr.
Stejně jako v předchozích zápasech, i tentokrát se na ledě plecharény odehrávala velmi vyrovnaná bitva. Štěstí se však nakonec přece jen přiklonilo k Hanákům. „Myslím, že první třetina byla vyrovnaná, ale my jsme dali dva góly, a to, že jsme v první třetině vedli, asi trošku rozhodlo. V té druhé jsme přidali třetí gól, což bylo to, co jsme chtěli. Po tom třetím gólu jsme ale úplně přestali hrát, to se nám stalo i v Jihlavě a nějak jsme se toho nevyvarovali,“ litoval chyby.
Když už to vypadalo, že si domácí své třígólové vedení udrží, Dukla udeřila, a to rovnou dvakrát. Červenobílým tak začalo být znovu pořádné horko, Jihlava se hnala za srovnáním víc než předtím a do olomoucké brány se cpala téměř po hlavě. „My jsme ve druhé třetině zbytečně faulovali a hosté pak ze dvou přesilovek dali góly, v tu chvíli byli na koni, za to my jsme byli trošku v útlumu. Naštěstí nás Tomáš Vošvrda podržel a zvládli jsme to,“ oddechl si hráč s číslem 95 na dresu.
Ve třetí třetině ale zaúřadoval právě pětadvacetiletý útočník. Necelé čtyři minuty před koncem zvyšoval svým gólem vedení Olomouckých na 4:2, a Kohouti se tak mohli trošku uklidnit. „Pavel Selingr měl u mantinelu puk, už jsem viděl, že bych tam mohl jít, dva bránící hráči byli u Pavla, on mi to prohodil, nejdřív se mi nepodařilo puk nějak zkrotit, pořád nějak poskakoval, a tak jsem si dával pozor, hlavně na to, aby to nebyl ofsajd. To se mi podařilo a mířil sem někam nad rameno, ono to tam spadlo,“ popisoval svou první přesnou trefu.
O necelé dvě minuty bylo na olomoucké střídačce ještě veseleji, vítězství domácích pečetil gólem do prázdné branky znovu Pekr. „Před tím druhým jsem skákal ze střídačky, Tomáš Vošvrda byl u puku, on to trénuje, má dobrou práci s holí, a já věřil, že je přehodí a nahraje mi, takže to nebyla náhoda,“ usmívalo se levé křídlo.
Hosté byli nebezpeční až do posledních vteřin zápasu, Kohouti ovšem od určité doby mohli hrát ve větším klidu. Nabízí se tedy otázka, který z gólů byl tím zlomovým. „Určitě můj čtvrtý,“ smál se. „Všechny byly důležité, protože kdybychom nedali gól, nevyhrajeme. Do posledních minut jsme se ale báli a po tom čtvrtém gólu to z nás asi trošku spadlo. I když Jihlava měla ještě pořád dost času, zbývalo asi tři a půl minuty, kdy mohli dát gól a mohli jsme být tam, kde jsme byli na začátku třetí třetiny,“ uvažoval hokejista, který obléká dres s kohoutem čtvrtou sezónu.
Pekrovi prozatím letos sezóna nevycházela tak, jak by si představoval a střelecky se dlouho trápil. Zdá se však, že si góly schovával na nejlepší možnou chvíli. „Já ty góly dával asi v nejvíce potřebnou dobu, o to to vítězství a postup chutnají víc. Hodně lidí mi říkalo, že si ty góly nechávám na tu pravou chvíli a určitě měli pravdu. Možná jsou nejdůležitější v dosavadní kariéře, ale musím věřit, že budou ještě daleko důležitější než tyhle dva,“ doufal olomoucký forvard.
V loňském roce slavila Mora postup do baráže na cizím ledě, tentokrát si tak mohli Kohouti užít oslavy se svými fanoušky naplno. Se svými oblíbenci slavilo úspěch rovnou 4020 diváků, což bylo nejvíce v letošní sezóně. „To je pravda. Loni jsme slavili postup do semifinále v Hradci Králové, postup do baráže v Ústí nad Labem, letos konečně doma. Doufám, že to nebyla poslední letošní oslava na zimáku,“ věřil „Peky“.
