Jsem šťastný, že si to letos zkusím naopak, tvrdí Tomáš Vošvrda
Čtyřiadvacetiletý gólman Tomáš Vošvrda stejně jako většina olomoucké kabiny zažije podruhé za sebou extraligovou baráž, jako jediný je však v jiné situaci než ostatní. V minulé sezóně ji musel podstoupit s extraligovým týmem Liberce, což nebylo nic příjemného. Nyní je však podle mnohých expertů nejlepší brankář první hokejové ligy odhodlaný podstoupit cokoliv, aby se s Hanáky podíval do nejvyšší soutěže.
V prvních třech zápasech můžeme hodně získat
Páté utkání semifinále mělo parádní atmosféru a bylo umocněné vaší čtvrtou výhrou v sérii, která vás posunula do baráže o extraligu. Jaké to jsou pocity?
Pocity jsou samozřejmě skvělé. Ono, když postoupíte do takové soutěže, kterou máme nyní před sebou, je to vždycky skvělý pocit. Jsem šťastný, že si to letos zkusím naopak. Loni jsem šel jakoby do „sestupové části“, letos jdu do té „postupové“. Vyzkouším si to tedy i z druhé strany, doufám, že se to podaří, tak jak se nám to (Liberci) podařilo loni.
Ve vašem případě je trochu specifické to, že jste loni v týmu libereckých Bílých Tygrů čelil právě Olomouci, v jejíž barvách nyní jdete do baráže znovu…
No, proti „Olmiku“ jsem loni nechytal, ale vím, jaké to je, když z extraligy jdete na ty prvoligové mančafty. Psychika, zejména na začátku, zhruba první tři zápasy, je hodně špatná. Proto si myslím, že právě v těch prvních třech utkáních můžeme hodně získat. Pokud chytneme začátek, budeme moci bojovat až do posledního zápasu.
Už jste zmínil, že budete nastupovat v opačné pozici než minulou baráž. Co od toho očekáváte? Přeci jenom, zkušenost s tím ještě nemáte.
Myslím, že mám zkušenost z loňska a popravdě, už bych to nechtěl zažít. Je to opravdu obrovský tlak, dolehne to i na takové lidi, kteří mají za sebou 20 let hokejové kariéry. Vážně to není nic jednoduchého.
Po podepsání smlouvy na Hané jste se vyjádřil, že byste chtěl navázat na úspěch, který tu loni mužstvo Kohoutů udělalo. To se vám už teď povedlo. Vidina extraligy je však lákavá a vy jako tým chcete za každou cenu ještě ten jeden krok udělat, je to tak?
Přesně tak. Dá se říct, že to byl jeden z takových mých úkolů, který jsem tu před sezónou měl anebo co jsem si sám dal, a to se mi zatím povedlo. Tým je zkušenější, uvidíme, jak to nakonec dopadne. Loni tu chybělo tolik kluků, že pomalu ani baráž nedokončili, nyní to ale vypadá, že budeme (téměř) kompletní. Myslím si, že síla tady je.
Hally? Není důvod, aby si taky nezachytal
Co říkáte na váš los? Na první pohled se zdá, že vás horší situace nemohla potkat. První dvě utkání venku a doma proti zřejmě nejtěžšímu soupeři, Kladnu.
Tak to je. Myslím si, že teď už je to celkem jedno. Máme šest zápasů doma, šest venku, je to více méně pro každého stejné. Jestli máme tři zápasy v řadě doma, potom venku … Prostě tak to je. Uvidíme, myslím si, že my a „Bolka“ jsme v takové větší psychické pohodě než Chomutov a Kladno. Kladno podle mě absolutně nepočítalo s tím, že by se jim to mohlo letos stát. Chomutov, ten už to věděl s nadsázkou řečeno od listopadu, takže měl hodně času se na to přichystat. Myslím si ale, že je letos velká šance!
V play-off jste odchytal všechna utkání, dostáváte od trenérů velkou důvěru. Spojený tedy musíte být maximálně…
Ano, jsem maximálně spokojený. Už jsme to však teď řešili, že v baráži bude nějaké zápasy chytat i Hally (Tomáš Halász), protože jsem toho měl fakt hodně. Navíc (Halász) dlouho nechytal. Už i víme, kdy bude Hally chytat, aby se na to nachystal. Celou základní část, když byl v brance on a já byl kvůli zranění mimo, anebo jsme se střídali, odvedl svou práci fantasticky. Není důvod, aby si taky nezachytal.
V posledním zápase semifinálové série se vám povedlo něco, co není u brankáře na každodenním pořádku. Nahrál jste Matěji Pekrovi na gól do odkryté jihlavské klece. Jak ta situace proběhla?
Když hráč Jihlavy najížděl k nám do třetiny, už jsem si tak nějak přál, ať to nahodí na mě. Protože už mám určitou zkušenost s tím, že když na mě vystřelí kotouč, jsem potom schopný to přes střed vyhodit. Což se mi nakonec povedlo. Hlavně jsem se modlil, abych nikoho opět nenastřelil (usmívá se). A že to letělo tak daleko? Délka byla zhruba podle očekávání, a to, že tam stál Peky (Matěj Pekr), to jsem věděl. Zkoušel jsem to tedy úmyslně na něj.
Vy osobně si tedy schováváte vstřelenou branku až na baráž, ano?
Kéž by to tak bylo (směje se). Jestli se mi to vůbec někdy povede, tak to bude velká „haluz“.
Vrátím se k tématu o Liberci. Jedním z nejzkušenějších hráčů, který v kádru Bílých Tygrů donedávna působil, byl Petr Nedvěd. Po vypadnutí z předkola se rozhodl ukončit hráčskou kariéru, jak již dříve avizoval. Byli jste spolu v poslední době v kontaktu?
Byli jsme spolu někde asi v půlce sezóny, potom jsme se ještě spolu potom bavili, když přijeli hrát do Vítkovic. Jak budu zase v Praze, určitě mu zavolám, že bychom se třeba mohli potkat. On už o konci uvažoval předloni, minulou sezónu to taky zvažoval. Tým Liberce však hodně posílil, tak dostal motivaci. Já jsem měl to štěstí, že jsem za ním mohl tři sezóny chytat. Byla to velká zkušenost s ním působit v jednom týmu. Vůbec sledovat co dělá a nedělá, jak se chová a nechová. Samozřejmě je to škoda pro český hokej, že takový hráč končí. Hodně lidí ho hodnotí jen podle médií, ať už to jsou noviny nebo časopisy. Já ale můžu říct sám za sebe a myslím si, že i za většinu kluků, že je to pravý opak. Kdo ho zná, je to úplně obráceně. Ale kdo ho nezná a nadává mu do Kanaďanů a do všeho možného… Nevím, jestli by někdo udělal jinou věc, když mu tehdy šlo o živobytí na celý život. Určitě bych ho neodsuzoval, naopak ho uznávám za to, co všechno dokázal.
FOTO: www.hcbilitygri.cz
