Je vidět, že se kluci někam posunuli, těšilo Jana Tomajka
Ze začátku nám chybělo hrozně moc hráčů, tím byly naše výkony ovlivněné
Starší dorost za sebou nemá příliš jednoduchou sezónu, přesto ji zvládl se ctí. Jak moc se vám povedla?
Asi jsme úspěšní v tom, že jsme postoupili do play-off, ale řekl bych, že mělo mužstvo trošku na víc. Z tohoto pohledu to až tak úspěšné nebylo. Na druhou stranu, měli jsme během sezóny hodně zraněných kluků a málokdy jsme měli úplně tu nejsilnější sestavu. Mám takový pocit, že jsme mohli hrát líp.
Začátek soutěže vám příliš nevyšel, dá se říct, že první dva měsíce byly mezi vámi a kluky spíše poznávací?
Asi ano. My jsme ale začali soutěž a chybělo nám hrozně moc hráčů, takže tím byly naše výkony ovlivněné. Jak se postupně uzdravovali, tak se to nějakým způsobem lepšilo. Přesto to chvilkami nebylo ono.
Někteří hráči tvrdili, že se vlastně s novým trenérem učili i nový styl hokeje. Jak moc jiný styl to byl?
To by měli posoudit spíš kluci. Já jsem po nich chtěl určité věci a ze začátku to samozřejmě nefungovalo, ale ke konci už byly takové chvilky, kdy to nějakým způsobem vypadalo tak, jak by to mělo být. Z toho mám radost, i když jsem si myslel, že takovým stylem budeme hrát dřív. Chvilku nám to trvalo, ale myslím si, že hráči, kteří tu zůstanou i příští rok, už budou vědět, jak by to mělo vypadat. Někteří kluci z mladšího dorostu už za nás hráli, takže si myslím, že už to bude trošku jednodušší.
Když nahlédneme do statistik hráčů, zdá se, že tým nefungoval jen díky jedné lajně, ale právě naopak…
Někdy to tak je, že zápasy rozhodují individuality. Řekl bych, že i my jsme je měli. Někdy nám rozhodovala utkání jedna pětka, ale střídalo se to. My jsme se snažili hrát, vždycky když nás bylo hodně a nebyl nikdo zraněný, na čtyři pětky, aby hrálo co nejvíce hráčů. Když se hraje pátek, sobota, pondělí, je potřeba síly nějak rozložit. Když se hraje na tři pětky dva dny nebo ob den, je to na klucích vidět a těch chyb je pak daleko víc.
Sám jste zmínil, že vás prakticky po celou sezónu trápila marodka. Vypadalo to, jako by tohle hráče více semklo, a nespoléhali tak díky tolik na individuální dovednosti…
Pro týmový sport je vždycky důležité, aby to v kabině fungovalo. Myslím si, že to dělají takoví ti lídři kabiny, kteří ostatní strhnou. Někteří tam samozřejmě byli, takže to bylo dobře.
Měli jsme vyzkoušené, kteří obránci můžou hrát v útoku
V posledních dvou zápasech základní části došlo k poměrně kuriózní situaci, kdy jste hráli s velkým počtem obránců, a to dokonce s některými v útoku. Nic to ovšem nemění na tom, že jste obě utkání suverénně vyhráli…
My jsme takhle hráli už v sezóně, protože nám chyběli útočníci, ale obránců jsme měli hodně. Už jsme měli vyzkoušené, kteří obránci můžou hrát v útoku (usmívá se). Nevidím v tom žádný problém, je lepší, aby hráli v útoku, než aby třeba seděli. Někdy se nedá nic dělat a i obránce musí zaskočit za útočníka, když je málo obránců, hraje útočník v obraně. Jsem jen rád, že i když to je pro ty kluky těžké, tak se svých nových rolí zhostili dobře.
Pro kluky je jen dobře, že si vyzkoušeli, jak play-off vypadá
Po ne zrovna nejlepším začátku jste se ale probojovali až do play-off. Tam jste však narazili na pravděpodobně nejtěžšího soupeře. Vítkovice se po základní části umístily na prvním místě tabulky, jak hodnotíte tuto část sezóny?
Neřekl bych, že byly nejtěžší soupeř, protože vypadly hned po nás. Nemyslím si, že hrály tak dobře. Hlavně ale na tom bylo vidět, že jsme se určitým způsobem zlepšili, protože v přípravě jsme s nimi ve Vítkovicích prohráli 0:9, kdy jsme neměli vůbec žádnou šanci a oni nastřelili asi ještě pět tyček. Tehdy byly Vítkovice o třídu lepší, ale teď ke konci to byly vyrovnané zápasy. To je taková vzpruha do další sezóny. Je vidět, že se kluci někam posunuli a že se můžou dál zlepšovat.
Ze začátku play-off jste si nevedli vůbec špatně. První zápas na ledě Vítkovic jste vyhráli, druhý skončil pouhým jednogólovým rozdílem…
Bylo to jen o gól, ale v play-off je jedno, jestli prohrajete o gól nebo o tři. Myslím, že spíše předvedenou hrou, zápalem a bojovností jsme se jim vyrovnali. To k play-off patří a pro kluky je jen dobře, že si zkusí, jak to vlastně vypadá. Přece jen je to trošku jiná soutěž, poslední může porazit prvního a je potřeba si na to zvykat už v mládežnických kategoriích, aby pak z toho někdo, když přejde do mužů, nebyl překvapený.
Trenér si asi musí vyzkoušet všechno
Pro vás to byl první rok v jiné roli. Přešel jste k jiné věkové kategorii hráčů, vnímáte rozdíl mezi prací u áčka a staršího dorostu?
Samozřejmě je něco jiného pracovat s hráči, kteří jsou tak staří jako já nebo o trošku mladší nebo s kluky, kteří jsou o dvacet let mladší (usmívá se). Já s tím ale nemám problém, každé trénování má jiná pozitiva. Stejně tak trénink dětí, třeba pátá, šestá třída, to je taky něco jiného. Trenér si asi musí vyzkoušet všechno. Každý hráč se pořád učí, i v áčku nebo ti, kteří hrají v NHL. Není to o tom, že hráč přijde do áčka a už nemusí nic dělat, nemusí se zlepšovat. Je to úplně to samé jako u starších dorostenců.
Přemýšlíte už nad příští sezónou? Tušíte, jaká bude?
Doufám, že bude lepší než tato. Samozřejmě, jedna věc je nějaké umístění a druhá zase předvedená hra. Myslím, že naše hra bude určitě lepší.
