Play-off je třešničkou na dortu celé sezóny, konstatoval Tomáš Šoustal
Než jsme si zvykli, byly výsledky hrozné
Jak úspěšná byla sezóna mimo jiné pod vedením nového trenéra?
Ze začátku to byl nezvyk, protože přišel nový trenér a začal nás učit nový styl hokeje, agresivnější, víc jsme napadali, ale taky se vraceli. První měsíc nebo dva to šlo také poznat, než jsme si zvykli, byly výsledky hrozné. Pak jsme se zvedli a byli jsme rádi, že jsme postoupili do play-off.
Jaké to vlastně je, trénovat pod dvojnásobným mistrem světa? Uvědomovali jste si, že má trenér dvě zlaté medaile?
Je jako každý jiný trenér, jen má trošku větší autoritu. Když přišel, všichni jsme měli v hlavách „no, ale on je mistr světa“. Pak jsme se oťukali a bylo to v pohodě.
Váš vstup do sezóny nebyl vůbec povedený, z 18 kol se vám podařilo vyhrát jen pět. Čím to bylo?
Ze začátku nám chyběl Kuba Urbisch, který nemohl chytat kvůli registračce. Sešlo se nám to i trošku smolně, protože jsme měli hodně zraněných a Alex Rašner s Davidem Nesvadbou hráli o rok výš za juniorku, Alex vlastně o dva za áčko. Když chybí tři nebo čtyři hráči, tak už je to skoro jedna lajna a s tím se ty důležité zápasy těžko vyhrávají. V tomhle bych viděl největší příčinu neúspěchů. Pak se k nám ale i trošku naklonilo štěstí a začalo to klapat. Měli jsme i delší šňůry, kdy jsme vyhráli třeba šest zápasů. Já to vidím pozitivně.
Právě po osmnáctém kole jste se začali postupně zvedat…
Když to po těch dvou měsících začalo klapat, všichni jsme se do toho dostali, kluci začali mít větší sebevědomí, nebáli se hrát a i štěstíčko se v některých utkáních přiklonilo. Myslím, že to bylo rozhodující, protože hodně zápasů bylo o gól, o dva.
Nekouká se na to, s kým hrajete, ale chcete vyhrát za každou cenu
Druhá část vám vyšla mnohem lépe, a to i přes to, že jste v ní narazili na dosud neznámé soupeře jako byla Mladá Boleslav, Litvínov, Karlovy Vary a další…
Myslím, že je celá soutěž hodně vyrovnaná, takže je jedno, koho dostanete. Potom bylo i hodně překvapivé, kdo se dostal do play-off a kdo postoupil. Je jedno, jestli hrajete s Karlovými Vary nebo s Chomutovem. Každý se chce poprat o play-off, tam už potom jde o všechno. Nekouká se na to, s kým hrajete, ale chcete vyhrát za každou cenu a nezáleží na tom, jestli hrajete s prvním nebo posledním.
Poměrně netradičně jste poslední dva zápasy základní části odehráli ve velmi pozměněné sestavě, kdy jste proti Pardubicím nastoupili s deseti obránci a šesti útočníky. Proč tomu tak bylo?
Měli jsme hodně zraněných a trenér řekl, že kdo je zraněný, ať si dá radši pauzu, protože je play-off důležitější. Po zápase s Hradcem jsme totiž měli play-off už jisté. Samozřejmě to ale nebylo řečeno takhle napřímo. I já jsem byl delší dobu nemocný, tak jsem v utkání proti Pardubicím radši zůstal doma a kluci jim stejně dali sedmičku, takže nebylo co řešit. Bylo úplně jedno, jestli hrajeme v oslabené nebo normální sestavě.
I přes špatný začátek jste se nakonec probojovali až do play-off. Pro některé to mohlo být určité překvapení…
Pro mě to moc velké překvapení nebylo, tak nějak jsem s tím počítal celou sezónu. Hokej se hraje proto, aby se došlo co nejdál. Play-off je třešnička na dortu celé sezóny. Na konci to byly sice trošku nervy, ale v zápasech s Hradcem a Pardubicemi jsme si to pohlídali.
Možná jsme Vítkovice mohli porazit, kdybychom měli trošku víc štěstí
Vaším prvním soupeřem v play-off se staly Vítkovice, které skončily po základní části na prvním místě. Sérii jste protáhli na čtyři zápasy a Vítkovické docela potrápili. Dá se říct, že jste dostali toho nejtěžšího možného soupeře?
Konkrétně mně se hraje líp proti silným soupeřům, kteří od nás nečekají žádný velký hokej než proti slabším, proti kterým musíme víc útočit. To řekne skoro každý. A Vítkovice? V prvním zápase u nich jsme je porazili, doma jsme pak byli, v uvozovkách, asi vystresovaní, takže se nám ten zápas moc nepovedl. Já jsem se navíc zranil, takže už jsem nemohl klukům pomoci. Třetí zápas jsem neviděl, ale podle reakcí rodičů a ostatních, to byl vyrovnaný zápas. Hráli všichni kluci, i Alex Rašner, David Nesvadba. Možná jsme Vítkovice mohli porazit, kdybychom měli trošku víc štěstí. Ale podle toho, co jsem viděl, tak jsme byli v neděli znovu lepší a kluci si určitě zasloužili pátý zápas, který by se tam popřípadě hrál. Myslím, že se přes ně přejít dalo, nejsou to stroje. Vítkovičtí byli silní, ale v dalším kole vypadli s Budějovicemi.
Při pohledu do statistik to vypadá, že byly lajny dorostu velmi vyrovnané…
U nás se rozložily síly tak, aby nebyla silná jen jedna lajna, ale aby všechny hrály kompaktně a nějak týmově. Myslím si, že když se poskládá nejsilnější lajna, nedělá to dobrotu. Hráči se pak můžou začít hádat, pak už nehraje nikdo a celý tým je na tom špatně. Podle mě je lepší rozložit síly do všech tří formací, pak se hraje líp.
Několik z vás už během základní části vypomáhalo juniorce. Všimli jste si nějakého rozdílu mezi těmito dvěma kategoriemi?
Mně osobně dost pomohlo, že jsem hrál s Kraldou (Lukášem Králíkem) a Ostřou (Milanem Ostřanským), kteří mě ze začátku hodně podrželi. Byl jsem rád, že jsem jim pomohl nějakými body, ale když jsem hrál, tak se nevyhrávalo. S takovou se moc dobře nehraje. Pak už jsme nějaké body měli, kluci mi pomohli a je jen škoda, že jsme nepostoupili do play-off i s juniorkou. To mě mrzelo. Já jsem problémy neměl a byl jsem rád, že jsem si zahrál, protože jsem byl během sezóny už počtvrté zraněný a čekal jsem na to dlouhou dobu. Z tohoto pohledu pro mě byla tahle sezóna špatná, ale u juniorky se to trošku zlomilo a mohl jsem být aspoň trošku spokojený.
Zmínil jste se, že jste byl během sezóny několikrát zraněný, i přesto se vám ale bodově velmi dařilo (22 zápasů, 20+10)…
Ono je to takhle hezké (usmívá se), ale přece jen je to starší dorost. Kdyby to bylo v juniorce, bylo by to něco jiného. Jsem rád, že jsem mohl hrát a že i když jsem měl nějaké zranění, mohl jsem naskočit a nebylo to úplně nejhorší. Jsem rád, že jsem mohl hrát v těch důležitých zápasech na přelomu listopadu a prosince, kdy jsme hodně vyhrávali. Myslím, že nás právě tahle vítězství nás udržela na postupových místech pro play-off.
Vy sám jste byl nominovaný na reprezentační kemp U17, nakonec to ale nevyšlo, proč?
Měl jsem tam původně jet, ale zbrzdilo mě zranění kolene z play-off, tak pan trenér volal trenérovi reprezentace, že mám špatné koleno. Ten řekl, ať to doléčím a že by mě měl chuť vzít na další kemp v květnu nebo červnu. Potěšilo mě to, ale nemá cenu tam jet se zraněním, abych se ukázal ve špatném světle. To by bylo k ničemu.
FOTO: Archiv Tomáše Šoustala
