Vždy tu byl dobrý kolektiv a věřím tomu, že to tak bude pokračovat, doufal Martin Vyrůbalík
Netrvalo dlouho a fanoušci se po postupu do extraligy mohli radovat z další novinky. První posilou, která doplnila kohoutí kádr, byl obránce Martin Vyrůbalík, který strávil poslední tři roky ve slovenské Skalici. Jak se vlastně v tak krátké době zrodil přestup zpět na Hanou? „Byl jsem v kontaktu s panem Fürstem už nějakou delší dobu přes sezónu, takže ne, že by to nějak vzniklo po té senzaci, ale setkali jsme se ke konci sezóny, když Olomouc hrála baráž a bylo mi řečeno, že by měli zájem o návrat. Řekl jsem, že bych se nebránil. Na Slovensku mi končila smlouva, takže dohoda byla celkem rychlá a myslím, že všechno proběhlo v pohodě,“ hlásil Martin Vyrůbalík.
První z posil tak v podstatě nebyla reakcí na olomoucké hokejové překvapení, ale spíše promýšleným tahem pro příští sezónu bez ohledu na to, kde bude Mora hrát. „Bavili jsme se tak předběžně, že i kdyby se nepostoupilo, tak o mě mají zájem a za určitých podmínek bych se vrátil,“ prozradil třiatřicetiletý bek.
Vyrůbalíkovo jméno je ale fanouškům Kohoutů dobře známé. V Olomouci už totiž v předchozích letech působil ještě předtím, než odešel zkoušet své štěstí do Skalice. Zdá se, že Vyrůbalík plnil na Hané důležitou roli nejen na ledě, ale i v kabině, na pár zápasů mu totiž bylo svěřeno kapitánské céčko. „Tehdy to byla trošku jiná doba, hrála se první liga, teď extraliga. Ale je pravda, že jsem tu byl přes čtyři roky. Určitě nepatřím k nějak konfliktním hráčům v kabině, ani na ledě, takže jsem kapitána dělal, ale myslím, že jen dva zápasy, když Ríša Brančík nehrál. Jen doufám, že to i se mnou bude fungovat dál. Vím, že tu byl vždycky dobrý kolektiv a věřím tomu, že to tak bude pokračovat,“ byl si jistý.
Ani vysokému obránci tedy není olomoucký klub ničím neznámým. Stejně tak v kabině po svém příchodu potkal poměrně dost známých tváří. „Tři roky jsou poměrně dlouhá doba a mužstvo se od té doby celkem obměnilo a třeba se tým ještě nějak posílí, uvidíme. Ale většinu kluků znám, s některými jsme proti sobě hráli a s kým se neznám, s tím se určitě rychle seznámím, s tím problém nebude,“ věřil odchovanec Hodonína.
Jednoho si ovšem na skladbě týmu mohl Vyrůbalík všimnout už před svým příchodem. Olomouc je týmem, který dává šanci velkému počtu mladých talentovaných hráčů, vždyť věkový průměr týmu v loňském roce činil 24 let. „Určitě jsou nějaká pravidla, kdy v týmu musí být mladí hráči a nikde není psané, že musí mít Olomouc přestárlé mužstvo. I když my tři, kteří jsme teď přišli, nejsme zrovna nejmladší. Ale viděl jsem pár zápasů přes sezónu a vypadalo to dobře. Trenéři musí sami vědět, proč tu ty hráče nechali a pokud tu budou působit dál, tak rozhodně nějakou kvalitu mají. Určitě se to s nimi bude zkoušet a uvidíme, jak to dopadne,“ tvrdil.
Předchozím působištěm hanáckého navrátilce byla slovenská Skalica. Hráči, kteří si vyzkoušeli ligy jak na Slovensku, tak v Česku, často tvrdí, že je slovenská extraliga srovnatelná s českou první ligou. Mora navíc od nové sezóny bude hrát ještě o třídu výš než v předchozích letech, jak velký rozdíl to pro novou posilu a nejen pro něj bude? „V extralize jsem nějaké zápasy odehrál a vím, že tam je ta úroveň mnohem vyšší, takže to bude náročnější. Na Slovensku kvalita hokeje bohužel trošku poklesla, takže to určitý skok bude, ale myslím, že si na to všichni rychle zvykneme a trenéři nás dobře fyzicky připraví, abychom ukázali, že v soutěži nebudeme jen do počtu,“ doufal hráč, který zkušenosti s českou nejvyšší soutěží sbíral v brněnské Kometě.
⇒ Staronová posila Martin Vyrůbalík na prvním tréninku nechyběl
Nemohla samozřejmě chybět otázka, jak vidí roli nováčka z Olomouce ve skupině, kde se potkává česká hokejová špička. „Přál bych si, abychom byli v klidných vodách, ale určitě to nebude jednoduché. Bude za tím stát hrozně moc práce. Máme tu zkušené hráče, kteří nám pomůžou jako Pavla Pateru nebo Radima Kucharczyka a Pavla Selingra, kteří extraligu hrávali. Rozhodně to ale bude o tom, abychom hráli jeden za druhého, jako tým, parta. Budeme soupeřům znepříjemňovat život a já myslím, že šance tu určitě je,“ přemýšlel nad novou úlohou Kohoutů.
A právě k umístění v klidných vodách by mohl přispět i Vyrůbalík, kterému se na Slovensku velmi dařilo. Jeho produktivita měla během tří let strávených ve Skalici stoupající tendenci, když v prvním roce nasbíral 21 (7+14) bodů, ve druhém 27 (8+19) a v tom posledním dokonce 32 (8+24) bodů. Svým spoluhráčům v útoku se tedy pomoci nebojí. Mohl by být náhradou za Maria Cartelliho, který ukončil svou aktivní hráčskou kariéru?
„Já se s Mariem (Cartellim) nepotkal, ale on je pravák a já hraju trošku jinak, než že bych se tlačil pořád do útoku. Ty góly nebo přihrávky byly většinou z přesilovek. Uvidíme, jak to bude. Myslím, že v extralize budeme muset hrát spíše do defezivy a znepříjemňovat to soupeřům tímto způsobem a ne se někam tlačit, a pak propadat, to by bylo trošku horší,“ měl jasno hokejista, který svou dosavadní kariéru strávil v českých a slovenských ligách.
Už v pondělí si mohl znovu vyzkoušet letní přípravu pod vedením trenérů Fialy a Dopity. Nic neznámého to pro něj ovšem nebylo. „Přesně tak, přípravu znám, pan Fiala už je tu poměrně dlouho, takže myslím, že se to moc obměňovat nebude, možná přibydou nějaké nové prvky. Ale i na Slovensku jsme měli ty první dva roky celkem tvrdou přípravu a myslím, že jsme byli hodně dobře fyzicky připravení. Loni jsme měli ve Skalici trenéra Turka, který to specifikoval spíše na jednodenní tréninky, ale také to mělo svou šťávu. Já nejsem hráč, kterému by vadila letní příprava, takže si zase velice rychle zvyknu,“ usmíval se.
Po přesunu ze Slovenska zpátky na Moravu ale musel vyřešit i nehokejové záležitosti, například bydlení. „Bydlím v Brně, takže to nemám zase až tak daleko. Na dojíždění po dálnici je to relativně schůdné. Cesta sem trvá snad tři čtvrtě hodiny. Ale určitě tu musím mít vyřízené nějaké přespání, protože budeme mít dvoufázové tréninky. V sezóně budou vzdálenější zápasy a na přejíždění na noc by to asi nebylo dobré. Člověk už má nějaké roky a sedět pořád v autě by se mi nechtělo. Rodinu teď neuvidím tak často, jako dřív, kdy jsme bydleli v Hodoníně a dojížděl jsem denně, ale teď to bude trošku změna a doufám, že se s tím srovnám,“ dodal závěrem „Vyrub“.
