Lev je nenahraditelná zkušenost, i za cenu třetího brankáře, prozradil Jan Lukáš
Váš odchod z Olomouce byl poměrně velkým překvapením, především proto, kam jste se stěhoval. Co na to říkala vaše rodina a nejbližší?
Myslím, že rodina to potom nějak vzala. Ze začátku to asi byla celkem rána pro rodiče, protože jsem rodák z Olomouce a najednou někam odcházím, ale myslím, že se s tím postupem času smířili a troufám si tvrdit, že ke konci byli i spokojení.
Některé docela překvapilo, že jste de facto přeskočil českou extraligu a odešel rovnou do KHL…
Mám dvoucestnou smlouvu, takže jsem v podstatě hráčem Holdingu Praha a můžu být jak ve Spartě, tak ve Lvu. Já tam odešel s touhle rolí. Hlavně jsem se chtěl uchytit a myslím, že to pro mě byla dobrá změna.
Odcházel jste do klubu, který existuje teprve dva roky, věděl jste co od toho čekat?
Něco jsem věděl, navíc jsem tam znal Petra Vránu. Ten klub jsem pozoroval v podstatě celý rok a měl jsem i nějaké zprávy o tom, jak to tam vypadá. Dokonce jsem byl na jednom jejich zápase, tuším, že to byl tehdy ten předposlední, takže jsem jim fandil. Celé to vyústilo v to, že jsem najednou jejich hráč.
Jaké to vlastně je být součástí něčeho tak velkého, jako je Holding Praha, pod který spadá jak jediný český zástupce v KHL, tak Sparta se svou dlouhou historií a další kluby?
Je to výborná organizace. Musím říct, že jak Lev, tak Sparta nebo Nymburk a všechno kolem fungovalo tak, jak má a troufám si tvrdit, že jsme byli všichni spokojení. Pro mě to byly zkušenosti jak z osobního hlediska, kdy jsem se musel stěhovat a zařizovat některé věci, tak z toho hokejového, protože si myslím, že takové zkušenosti bych nikde nezískal. Hodně mě to posunulo dopředu.
Po přesunu do Prahy jsem se s tím dlouho pral, pak si vše nějak sedlo a uklidnilo se
Jak jste si zvykl na přechod z malého klubu, do takhle velké organizace a zároveň z města jako je Olomouc do obrovské metropole jako je Praha?
Já mám Olomouc rád, líbí se mi tu, mám tu rodinu i kamarády a musím říct, že je to perfektní město. Když jsem se přesouval do Prahy, tak jsem ze začátku tak trošku naskakoval do rozjetého vlaku, takže jsem se s tím dlouhou dobu pral, asi tak do Vánoc, ale pak už si to všechno nějakým způsobem sedlo a uklidnilo se. Pochopil jsem některé věci, i co se děje, potom už se to jen lepšilo a šlo to nahoru.
Proč právě post třetího brankáře ve Lvu a ne ve Spartě, když spolu tyto dva kluby spolupracují?
Ze začátku museli mít ve Lvu nějakou věkovou výjimku, do které jsem spadal, takže i kvůli tomu jsem tam šel. Potom se v půlce sezóny změnilo pravidlo, nemusel jsem být hráč, který se počítá do výjimky, čili jsem asi od prosince nebyl povinen být na střídačce, takže jsem měl v podstatě více prostoru na trénink.
Stal se někdo po příchodu do Lva vaším průvodcem? Jak vlastně probíhalo začleňování do nového kolektivu?
Znal jsem se s trenérem gólmanů, takže ten mi dost pomohl. Stejně tak Petr Vrána, který mi řekl, jak to tam chodí, jak to v klubu funguje. A pak se to nějak dávalo dohromady s kluky, hlavně s Čechy, kteří mladým hráčům hodně radili, ukazovali jim, co a jak a člověk si už jen tím pozorováním bral od každého něco. Já díky tomu poznal nejen českou mentalitu, ale i zahraniční, protože jsme tam měli hráče z Kanady, Finska nebo Švédska. Mohl jsem pozorovat, jak oni na sobě pracují, jak hokej chápou a tímto způsobem se posunout dál. Pro mě je to nenahraditelná zkušenost, a to i za cenu třetího brankáře. Jsem opravdu spokojený.
Sám jste se zmínil, že se ve Lvu sešla spousta různých národností. Jak jste na tom byl s angličtinou, když jste do Lva přišel?
Nějaké základy jsem měl ze školy, ale nikdy jsem nikde nebyl. I to byl důvod, proč jsem se se vším do Vánoc tak pral. Člověk ty hokejové pojmy pochytí docela snadno, protože se to omílá pořád dokola, takže jsem rozuměl. Mluvit bylo složitější, ale postupem času to bylo lepší a lepší.
Třeba se s Erikem ještě potkáme, a zrovna při nájezdech
Chvíli po vašem příchodu do Lva proběhlo internetem video, kdy jste se na tréninku vsadil s Erikem Christensenem, že pokud promění čtyři a více nájezdů z deseti pokusů, budete klikovat vy, pokud ne, tak on…
To bylo tuším na soustředění ve Finsku (usmíval se). Bylo to asi po měsíci od příchodu, kdy jsme se domluvili s naším novinářem, který se o nás stará, že uděláme takovou sázku, ať je trochu zábavy. Erik je jeden z nejlepších exekutorů na nájezdy, takže jsem prohrál, ale vzal jsem to sportovně (smál se). Být tam takovou chvilku a měřit se s takovým hráčem pro mě byla čest. Uvidíme, třeba se ještě někdy potkáme a zrovna při nájezdech.
Poměrně překvapivě jste se ale vsadili o celkem nízký počet proměněných nájezdů…
Pro mě to bylo něco nového, Erik navíc dlouhou dobu působil v NHL a má mnoho zkušeností. Ví, kam dával góly jiným gólmanům (usmíval se). Na druhou stranu já jsem byl neznámý hráč, navíc poměrně mladý, neměl jsem zkušenosti, takže já jsem byl za to jen rád.
Když už jsme u gólmanů, jak vycházíte se svými kolegy brankáři, Petri Vehanenem a Atte Engrenem?
Abych pravdu řekl, je to docela složité, protože kluci z Finska jsou docela hodně uzavření do sebe a dobře se připravují na zápasy. Petri Vehanen je špičkový brankář, od kterého jsem se celý rok učil a je neuvěřitelné, co dokáže, co umí, jakým způsobem chytá, jak dokáže komunikovat a podobně. Atte Engren je gólman, který působí v reprezentacích, takže já jsem si od nich celou dobu něco bral. Jen komunikace pro mě byla složitější. Já se snažil spíš učit než nějakým způsobem komunikovat, takže jsem hlavně pozoroval a držel se stranou.
Všichni se chovali nadmíru profesionálně
Když se podíváme mezi hráči z pole, na koho si na tréninku dáváte největší pozor, kdo je v podstatě vaším největším učitelem?
Musím říct, že všichni. Loni byli v týmu špičkoví hráči a je jedno, jestli to je Něma (Ondřej Němec), Birny (Michal Birner) nebo kluci ze Švédska a Finska. Každý měl svou kvalitu a trochu něco jiného, takže člověk musel být pořád ve střehu. Nikdy jsem nevěděl, co se stane.
V týmu se sešla spousta zkušených hráčů, dokonce i reprezentantů. Jak reagovali na to, když přišel nový mladý gólman z poměrně neznámého klubu?
Určitě nadmíru profesionálně. Celou sezónu se chovali stejně, jeli si to svoje, to, co potřebovali. Když to šlo, tak pomáhali, když potřebovali, zabrali oni sami. A to je to, co je dělá takovými hráči, proto jsou tam, kde jsou, a proto reprezentují.
To, co se nám se Lvem povedlo, bylo něco neuvěřitelného
Shodou okolností se během vašeho prvního roku v KHL povedl historický úspěch…
Byla to rozjetá sezóna, která v půlce začala gradovat. Najednou jsme si začali věřit, viděli jsme, že nám to jde, že to klape a ta chemie mezi kluky, týmem, managementem, tam prostě je. Dostávali jsme se výš a výš a naším hlavním cílem bylo dostat se do play-off do první čtyřky, což se nám povedlo. Pak se nám zamíchaly karty tak, že jsme se dostali až do finále. Ale to díky všem, kteří tam pracovali. Chtěli jsme vyhrát, ale bohužel se nám to ve finále v sedmém zápase nepovedlo. Myslím, že se nemáme za co stydět. Když si vzpomenu na sezónu, bylo to, co se nám povedlo, něco neuvěřitelného. Pokusíme se to příští rok zopakovat, ale není to zrovna nejjednodušší liga a kvalitu to má vysokou. Uděláme všechno pro to, aby se nám povedlo minimálně finále, plus ještě krůček navíc.
Říkalo se, že měl ze začátku sezóny Lev problémy s návštěvností. Asi hrály roli i Sparta se Slavií. Pak přišlo finále, kde padaly divácké rekordy KHL…
Na začátku sezóny jsme asi nehráli takový hokej, jaký by si fanoušci představovali. Ale myslím si, že je to i tím, že je klub nově zřízen a neměli jsme ještě takovou fanouškovskou základnu. Sparta má 120 let a má nějakou tradici. Lev je v podstatě uměle vytvořený klub do města, kde jsou dva tradiční kluby. Nebylo to jednoduché, ale postupem času se asi naše výkony začaly líbit a po přesunu do O2 Arény se nám povedlo vytvořit i nějaké rekordy. Musím říct, že nás diváci opravdu hnali, a to že za námi fanoušci celou sezónu stáli a postupně se přidávali další, byl podle mě jeden z klíčů našich úspěchů. V O2 Aréně to byl fantastický zážitek. Na to asi nikdy nezapomenu.
Během sedmi dní jsem strávil 38 hodin v letadle
Jak jste si zvykal na dlouhé tripy, které jsou vlastně součástí života hráčů KHL?
Nebylo to zrovna nepříjemné. Hned na mém prvním tripu jsme ale nějakou dobu nemohli kvůli mlze přistát na jednom letišti. Během těch sedmi dní jsme letěli i do Chabarovsku a Vladivostoku, což je dvanáct hodin z Prahy. Nedávno jsem to počítal a strávil jsem 38 hodin v letadle, což není zrovna příjemně strávený čas, ale bohužel, taková je liga, tak to funguje a člověk se s tím musí srovnat (usmíval se).
K jednomu ze zápasů play-off jste museli cestovat na Ukrajinu do Doněcku, kde ale v tu chvíli nebylo úplně bezpečno. To určitě nebylo příjemné, jak jste se s tím srovnali?
Myslím, že to byl příjemný zážitek, vyhráli jsme a letěli zase zpátky. Já ani přímo nevím, co se tam stalo nebo nestalo, ale rozhodlo se, že budeme hrát na Ukrajině, tak jsme sedli na letadlo a letěli. Jen byly problém s pasy, protože někteří čeští hráči, včetně mě, si je na Slovensko nebrali, takže se to muselo řešit na poslední chvíli, ale vyřešilo se to.
Během sezóny jste se dostal dvakrát i do brány. Jednou v přípravě, jednou v lize. Jaká to byla zkušenost?
V přípravě jsem chytal na turnaji v Rize proti Jaroslavli a vyhráli jsme, tuším, 3:1. To byl dobrý zážitek. Byl to vlastně můj první zápas v KHL a asi sedmý nebo osmý v seniorské kategorii, protože jich zatím nemám tolik. Pak jsem nastoupil na čtyřicet minut v Novosibirsku, což byl zrovna ten trip, kdy jsme celkem hodně cestovali. Tam jsme bohužel prohráli 4:5.
Kluci v Benátkách hráli dobře celou sezónu, potřebovali jen jeden nebo dva impulsy, aby se dostali tam, kde byli
Na nějakou dobu, respektive na čtyři zápasy, jste putoval do Litoměřic. Proč jen tak krátce, když jsou právě Litoměřice týmem, který spadá pod Holding?
Litoměřice jsou farma Sparty a teď v podstatě i Lva. Já tam šel na první měsíc, ale pak bylo lepší přesunout se do Benátek, protože nás bylo v Holdingu přece jen víc. Pro mě byla lepší varianta jít někam, kde bych chytal a nějakým způsobem pomáhal týmu. Chtěli jsme najít řešení, které by vyhovovalo všem.
⇒ Jan Lukáš si během působení v Benátkách nad Jizerou dvakrát zachytal proti Olomouci
Pak přišly Benátky nad Jizerou, které se dlouho trápily. Po vašem příchodu se ale viditelně zvedly…
Já bych neřekl, že to bylo mnou. Kluci hráli dobře celou sezónu a možná jeden, dva impulsy potřebovali k tomu, aby se dostali tam, kde byli. I potom, když jsem byl na tripech se Lvem, tak jsem je sledoval a šlo vidět, že se jim daří. Nebylo to jen o mně, stačil jeden impuls a kluci šli nahoru, vygradovalo to tím, že jsme se dostali do play-off.
Za Benátky jste si zachytal dvakrát i proti Olomouci. Jaké to bylo, vrátit se do klubu, kde jste vyrostl?
Když to vezmu jednoduše, je to moje práce. Já sem tehdy jel s tím, že chceme vyhrát, ale to se nám nepovedlo, v Benátkách potom ano. Vyrůstal jsem tady, trávil jsem tu hodiny a roky a mám tu k tomu jen dobrý vztah, takže se sem vždycky rád vrátím a podívám se, jak to funguje.
Měl jste vůbec čas sledovat play-off první ligy, popřípadě baráž?
Play-off jsem sledoval, protože znám dost kluků z první ligy, extraligy i reprezentace a sledoval jsem, jak se daří jim i Olomouci. Když jsem pak viděl, že jde do baráže, tak jsem jim to jen přál a doufal jsem, že to udělají. Myslím si, že je to dobrý krok pro město, olomoucký hokej i fanoušky. Shodou okolností nedávno spadla Sigma, nepřál jsem jim to, ale bohužel se to stalo. Mora šla nahoru, takže si myslím, že je hokej v Olomouci velkou výhodou, navíc budou hrát extraligu a snad budou chodit celou sezónu i dobří fanoušci. Asi to chtělo jen správné načasování a snad to teď vyšlo, uvidíme. Budu jim držet palce.
