Jako by to bylo celkem nedávno, vzpomínal na mistrovství osmnáctiletých v Minsku Jakub Herman
Prohrát s Američany 0:6 pro nás byla docela „čočka“
Jakube, patříte mezi hráče, kteří v mládežnických kategoriích pravidelně reprezentovali. Mistrovství osmnáctiletých, na kterém jste byl před čtyřmi lety, se shodou okolností konalo v Minsku, který letos hostil šampionát mužů. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Bylo to dobré, ta doba hrozně letí, připadá mi, jako by to bylo celkem nedávno. Byl jsem rád, že jsem se tam vůbec dostal, bylo to docela na poslední chvíli, protože jsem byl v té době v Kanadě a hráli jsme sedmý zápas play-off. Stav byl 3:3 na zápasy. Tehdy jsme v té sérii vedli 3:0 a prohráli jsme ji 4:3. Já druhý den sbalil kufry a letěl jsem, takže jsem mistrovství stíhal jen tak tak. Přiletěl jsem do Česka a hned jsem zase letěl do Minsku. Byla to trochu škoda, protože jsme prohráli ve čtvrtfinále s Američany asi 0:6, což pro nás byla docela „čočka“. Na to, jaký jsme měli tým, jsme mohli udělat větší úspěch, protože kluci, kteří tam byli, teď hrají extraligu nebo jsou na farmě v NHL.
K postupu do další série jste neměli daleko, ale dopadlo to jinak. Nebylo pak pro vás v tak krátké době těžké překonat zklamání z neúspěchu a soustředit se na výkon reprezentace?
Já na to mistrovství chtěl jet, protože jsem byl v týmu v Kanadě nejmladší a nedostával jsem tolik prostoru, takže jsem z těch sedmi zápasů odehrál asi dva tak, že jsem opravdu hrál, jinak jsem byl na střídačce a sem tam nějaké střídání. Takže jsem se na mistrovství opravdu těšil, protože jsem věděl, že budu hrát, že dostanu prostor. V Kanadě jsem v sezóně neodehrál tolik, co ostatní kluci, takže jsem se chtěl jet poprat o co největší úspěch alespoň na mistrovství.
Nechyběl jste ve výběru U16 a U17, jak moc vás tedy překvapila nominace i na mistrovství osmnáctiletých?
Do poslední chvilky jsem nevěděl, jak to bude. Byl jsem v kontaktu s trenérem, panem Juříkem přes agenta, takže jsem byl informovaný o tom, jak to vypadá. Byl jsem v reprezentaci v šestnáctkách, sedmnáctkách i osmnáctkách, na memoriálu Ivana Hlinky s osmnáctkami, ale pak jsem byl celý rok v Kanadě, takže jsem ve výběru nebyl ani jednou na rozdíl od kluků, kteří hráli třeba juniorskou extraligu, a navíc jsem v Kanadě neměl moc dobrou sezónu, že bych nějak bodoval nebo se mi extra dařilo, takže jsem nominaci ani nečekal, ale nakonec jsem se tam objevil.
Ve čtvrtfinále, kdy se hraje o nejvíc, jsme se nepoznávali
S kým jste se tehdy v týmu setkal?
Byl tam třeba Libor Kašík, Tomáš Valenta nebo Petr Holík. Petr Straka, který je teď ve Philadelphii, měl tam být i Petr Mrázek, který ale nakonec jet nemohl. Jirka Sekáč, který teď hraje KHL za Lva Praha nebo Martin Frk a Denis Kindl. Parta tam byla dobrá, jen škoda, že jsme neudělali větší úspěch. Prohrát 0:6 ve čtvrtfinále, když jsme celý turnaj do té doby odehráli dost dobře, byla ostuda.
Sám jste řekl, že jste na turnaji nehráli špatně. Pak ovšem přišlo čtvrtfinále. Jaké tedy bylo hodnocení tehdejších trenérů?
Určitě od nás čekali víc. Hodnocení už si nepamatuji ani matně, ale vím, že tam před čtvrtfinále probíhaly sázky, že když postoupíme, tak si všichni oholíme hlavy a podobně. Srandičky, ale pak přišlo na věc a bohužel jsme prohráli. Ve čtvrtfinále, kdy se hraje o nejvíc, jsme se nepoznávali, jako bychom to ani nebyli my.
Podmínky tam nebyly nic extra, ale organizačně to bylo dobré
Stejně jako letos národní tým mužů, i vy jste tehdy hráli v Bělorusku. Kde konkrétně?
My jsme hráli v Minsku, jen v jiné hale než se letos hrálo mistrovství mužů. V té probíhalo jen semifinále a finále, kde jsme se byli podívat. Už tehdy jsme ale dostávali třeba ručníky s upoutávkou na mistrovství 2014. Myslím, že ho ještě mám doma (usmíval se).
Letošní mistrovství doprovázely velmi přísné bezpečnostní podmínky, jak to bylo během vašeho šampionátu?
Za nás to bylo úplně v pohodě, organizace byla dobrá, jen jsme si strašně stěžovali na jídlo, protože to tam bylo špatné a neměli jsme osobního kuchaře jako třeba tým z USA. Podmínky tam nebyly nic extra, ale organizačně nebo turnajově to bylo dobré, na vysoké úrovni, ať už se jednalo o věci kolem zimáku nebo zápasů.
Za osm dní jsem viděl asi pět nehod, což se mi v Česku nikdy nestalo
Vybavily se vám nějaké vzpomínky, když jste se letos díval výkony národního týmu v Minsku?
Když jsme sledovali mistrovství, říkal jsem, že jsem v té hale byl, že jsme tam taky hráli. Jen jsem se zmínil, jak to tam chodí, jaká je tam doprava nebo jací jsou Bělorusové řidiči. My jsme tam byli asi osm dní a za tu dobu jsem viděl pět nehod, což se mi v Česku nikdy nestalo. Bavili jsme se s rodinou o tom, jak to tam vypadalo, jak to fungovalo ve městě.
Bělorusové se na mistrovství chystali dlouho a vypadalo to, že hokej lákal. Jak to bylo s návštěvností před čtyřmi lety? Dala se například srovnat s Kanadou, kde fanoušky velmi zajímá i mládežnický hokej?
Tehdy tam bylo pokaždé plno. Byla tam jedna obrovská tribuna na jedné straně, na druhé nebylo nic, ale na každý zápas bylo vyprodáno, žilo to, fandilo se, bylo to dobré. V Kanadě chodili fanoušci pořád. My jsme hráli v Calgary v hale NHL a chodilo třeba devatenáct tisíc lidí. Lidi tam hokejem žili a bylo jedno, jestli jsme hráli juniorku nebo jestli to byla NHL. Fanoušci to brali, na každý zápas bylo vyprodáno, po městě o nás bylo vidět, konaly se nějaké akce s fanoušky, bylo to hezké.
Sledoval jste mládežnická mistrovství v dalších letech? Například poslední turnaj U20 a U18, kde se povedly velké úspěchy…
Sledoval jsem osmnáctky, kde byl Alex Rašner, a udělali super úspěch. Po dlouhé době konečně něco. Myslím, že je to výborný ročník a když takhle budou pokračovat, mohli by udělat něco velkého i třeba na dvacítkách. Jsou vážně šikovní, mezi nimi byli i kluci, kteří už hrají za muže ve Švédsku a podobně, takže si myslím, že jsou opravdu talenti. Všechno to mají ve svých rukách, je to o hlavě, štěstí a hlavně zdraví.
