Muž s neprůstřelnou vestou: Do branky bych určitě nešel, říká Michal Vodný

Když zamíří některý z členů olomouckého kádru na trestnou lavici, ví Michal Vodný, že přichází jeho chvíle. Tedy jen v případě, že není sám vyloučen. Zejména v oslabení se může pochlubit svou speciální dovedností, kterou je blokování střel soupeřů. V baráži se zlínskému odchovanci podařilo zblokovat 9 střel, což bylo nejvíc ze všech forvardů Mory. V celé baráži o extraligu na tom byl z útočníků lépe jen Martin Šagát z Chomutova (12 zblokovaných střel). „Voďas“ věří, že jeho styl hraní by mu mohl pomoci prosadit se do extraligového kádru, nyní však řeší nepříjemnou svízel v podobě zraněného kolene.

Kluci si mě dobírají, na Vánoce jsem dostal štít

Kromě toho, že jste v minulé sezóně nastřílel i spoustu gólů, mohli vás fanoušci často vidět, jak se snažíte zablokovat střely soupeře. Dá se od vás čekat to samé i v extralize?
Hlavně spoustu gólů jsem dával (rozesměje se)… Ne, vážně. Myslím, že není důvod něco měnit. Takže ten můj herní projev se nějak závratně určitě měnit nebude.

Může hokejistu těšit zblokování dvou nebo tří střel stejně jako když sám vstřelí branku? Někdy svým vpadnutím do rány naopak gólu zabrání.
Myslím, že srovnatelné s brankou to není. Ale bezpochyby to člověku dodá trochu sebevědomí. I na střídačce se pochválíme, když někdo dobře zblokuje soupeřovu střelu. Je to hlavně o utužování kolektivu. To, že tam jdeme po hlavě jeden za všechny a všichni za jednoho. Spíš bych to tedy viděl právě takhle, že tím ukazujeme týmového ducha.

Zmínil jste, že to nejste jen vy, kdo se nebojí postavit se dělovce protivníka. I tak jste ale v této činnosti nejvýraznější a nejčastěji vídaný. Dobírající si vás za to spoluhráči v kabině?
Dobírají, samozřejmě. Na Vánoce jsem dostal štít a ještě různé podobné věci, takže tomuto se v kabině nevyhnete.

Brankář Tomáš Vošvrda před časem sdílel na sociální síti právě fotku, kde je vyobrazen on se štítem v ruce a odkazoval na vás…
Ano, Voříšek dával tématickou fotku (znovu se rozesměje).

Je někdo z extraligy, komu byste se do střely určitě nepostavil? Svými tvrdými projektily jsou známí hráči jako Lukáš Zíb nebo Petr Sýkora.
(Přemýšlí) Nevím… Určitě je pravda, že kdyby měl napřáhnuto z první Sýkora, asi by se tam lezlo hůř. Kdo má ještě pumelici? Peťa Ton když dostane nabito, to jsou taky slušné pecky. Ale myslím, že i baráži byli celkem dobří střelci a také mě to trefovalo, naštěstí mě nic nezranilo. Takže celkově si myslím, že není důvod, nějaké střele uhýbat.

Uměl byste si představit, jak musí bolet jedovka od takových „ranařů“ jako jsou v NHL třeba obránci Zdeno Chára a Shea Weber?
O moc rychlejší ty střely nebudou v porovnání s těmi, které produkují hráči u nás. Jestli je to o pět nebo deset kilometrů v hodině rychlejší, to už na výstroji nepoznáte.

Byl jste odjakživa takový, že jste za každou cenu chtěl zabránit projití střely na vaši branku?
No, v žácích se nějaké blokování střel vůbec neřešilo, to šlo úplně mimo nás. Tam jsme šli normálně narovnaní proti střele, nějaké pokleky nebo něco podobného, to nebylo na pořadu dne. Začali nás to učit až někdy v dorostu nebo v juniorce. Přiznám se, že jak jsem shodil košík a měl jsem už jenom plexi a měli jsme tečovat před brankou, tak jsem do těchto míst šel pokaždé celkem bázlivě. Stál jsem třeba metr vedle brankoviště. Nevím, jestli to můžu prásknout, ale když napřáhli Valis (Tomáš Valenta) se Zámorou (Petr Zámorský), už jsem si kryl zuby. Ze začátku jsem tedy trochu strach měl, ale poté se to nějak odbouralo a už je to v pohodě.

Máte nějaký vzor v tomto směru? Někoho, kdo umí střely opravdu výborně blokovat?
Vůbec. Možná sám sebe (hlasitě se rozesměje). Nějak to nesleduju. Zkrátka když vidím někoho proti mně, snažím se nějakým způsobem pokleknout a doufám, že mě to trefí. Víc to neřeším.

Úspěšný blok? Jde hlavně o prostorovou orientaci

Vaše pokusy o blok často nevyzní do prázdna. Už jen podle toho, co můžeme na ledě vidět, máte dobrou úspěšnost. Téměř pokaždé, co do rány lehnete, se vám ji podaří i zablokovat. Určitě v tom tedy trochu umění je, nemyslíte?
Myslím, že jde hlavně o prostorovou orientaci. Musíte se v momentu zorientovat, kde je branka a kde se nachází kotouč. Když si protihráči dvakrát na modré prohodí puk, musíte na to reagovat pohybem do stran, a proto hned orientaci ztrácíte. Sem tam je tedy potřeba si zkontrolovat, kde se nachází branka. A potom už to asi netkví v ničem zvláštním, prostě mít dobré postavení a doufat.

Určitě budete souhlasit i s tím, že úspěšnosti zablokovaných střel přispívá i kvalitní zakleknutí. Je to tak?
To je určitě pravda. Vlastně i v případě, kdy jste hráči blíž, zmenšíte mu tak tímto zakleknutím střelecký úhel. Naopak když jste jen narovnaný, máte pouze dva „komíny“ a ta pravděpodobnost, že vás střela trefí, je menší, než když jste u ledu široký.

⇒ Nejtvrdší střelu v NHL má slovenský bek Zdeno Chára (175,1 km/h). Zatím nejrychlejší rána v historii však byla naměřena při zápasu hvězd KHL v roce 2012 ruskému obránci Alexandru Rjazancevovi, a to 183,67 km/h.

Každá inkasovaná rána zřejmě pořádně štípne, o to víc, když přijde na nechráněné místo. Stalo se vám však někdy, že byste si při blokování ran přivodil nějaké vážnější zranění?
Jenom zlomený palec nebo malíček, nic vážného.

Dá se s tím hrát?
Moc to nejde, ale spíš to naštve, že kvůli takové „prkotině“ musíte třeba tři nebo čtyři týdny stát.

Už krátce po sezóně bylo řečeno, že hráči, kteří extraligu vybojovali, se budou muset o své místo v extraligovém kádru bít. Myslíte, že by vám právě vaše univerzálnost mohla hrát do karet?
Doufám, že ano. Teď se ale jedná spíš o to, abych se dal co nejdřív dohromady. Kdybych se mohl normálně připravovat s kluky, asi bych měl menší strach o místo než nyní. Uvidíme, jak to dopadne.

Na konec možná dost kuriózní otázka. Kdyby se v zápase zranili oba brankáři a do brankoviště by musel hráč z pole, ukázali by trenéři na vás?
Na mě určitě ne. Já kdybych s mými koleny udělal nějaký rozštěp, byl by asi první a poslední v životě (směje se).

FOTO (zdroj): www.facebook.com, www.bruins.nhl.com