Doufám, že se hokej v Olomouci stane tradicí, přál si Libor Kašík

Na Hanou zavítal v rámci třetího kola české nejvyšší soutěže velmi atraktivní soupeř, a to loňský mistr ze Zlína. Nejúspěšnější tým loňského ročníku se dostal do slibného dvoubrankového vedení, nováček mezi elitou ale předvedl skvělý obrat a bodový zisk si utéct nenechal. Nepodcenili žlutomodří kvalitu svého soupeře? „Myslím, že ne. Ve Zlíně nejsme ten typ, že bychom někoho podceňovali, spíš nám chybí síla v koncovce. V první třetině jsme měli hodně šancí, ale místo toho, aby to bylo 0:3, bylo to 1:2, a to bylo podle mě zlomové,“ zhodnotil utkání Libor Kašík.

Kde podle exolomouckého brankáře vzali Kohouti sílu na překvapivý obrat v utkání? „Někdy je to i o štěstí, kdy se tam puk dvakrát odrazil přímo na hůl, což nám tentokrát chybělo. Domácí pak doráželi v podstatě do prázdné, a to je vrátilo do hry. Je to i o psychice, protože pak se cítíte úplně jinak,“ uvažoval o tom, co Olomoucké nakoplo.

Adrenalin do žil vlil fanouškům na zimáku s téměř historickou hodnotou moment, kdy se po návratu z trestné řítil na Kašíkovu svatyni Roman Rác. Brankáře, kterého si ještě dobře pamatuje z olomoucké kabiny ale Rác v sólové akci překonat nedokázal. „Roman zase tak šikovné ruce nemá, takže já se nebál, že by mi mohl dát gól z nájezdu. Už když jel z trestné, věděl jsem, že pojede nájezd, ale byl jsem úplně klidný,“ popichoval svého starého kamaráda. Když ovšem zjistil, že je olomoucký útočník poměrně pravidelným exekutorem nájezdů, pokračoval… „Tak asi budu dobrý, když mi ho nedal,“ smál se. „Já si z toho dělám srandu, ale myslím, že Roman na mně ještě musí potrénovat,“ dodal.

Závěr utkání byl především v režii obou gólmanů, oba týmy se totiž hnaly za další brankou a akce tak střídala akci. „Hlavně ale olomoučtí hráči padali do střel, padali ‚na hubu‘ a závěr byl hraný srdcem. Tak to podle mě měla Olomouc minulý rok i v baráži,“ uvažoval dvaadvacetiletý hokejista.

Není to tak dlouho, co Kašík na Hané působil, své bývalé spoluhráč a jejich návyky nebo dovednosti si tak pamatuje. „V tomto zápase to bylo úplně jedno, protože ty situace nebyly o tom, že bych je četl, ale o tom, že se jim to odrazilo. Výjimka byl možná Roman (Rác), který ale udělal úplně něco jiného, než jsem čekal, takže se nedá říct, jestli je to výhoda nebo ne,“ konstatoval.

V hanáckém týmu se navíc objevuje hned několik nových tváří, čehož si všiml i mladý brankář. „Myslel jsem, že ten tým zůstane skoro stejný, ale bylo tu dost změn. Dá se však říct, že to zlaté jádro Olomouce zůstalo a hráli hodně podobný hokej, jako v první lize,“ tvrdil.

I Libor Kašík zimní stadion důvěrně zná. Na Hané totiž strávil dvě sezóny. Měl proti Olomouci větší motivaci? „Možná ano, ale do takového zápasu musím jít úplně stejně jako do každého jiného. Jen jsem to měl jednodušší v tom, že jsem se tu cítil jako doma, i když se řvalo ‚Mora‘. To pro mě bylo dobré. Poprvé mi to nevyšlo, tak to snad vyjde příště,“ usmíval se.

Po odchodu od Kohoutů se Kašíkovi ze začátku ve Zlíně příliš nedařilo, nakonec ale svůj kmenový tým dotáhl na vrchol, když pohár pro vítěze play-off skončil v rukou Ševců. Mladý gólman navíc získal i ocenění pro nejlepšího gólmana extraligy a nováčka roku. Dá se tedy říci, že šlo o úspěšný ročník. „Já už to hodil za hlavu a teď jsou mi ceny k ničemu, když se takhle prohraje zápas nebo dva po sobě v podstatě s bývalými prvoligovými týmy. Je to za mnou, musíme zase zapnout hlavy, soustředit se na to, že je nová sezóna a začít bojovat,“ burcoval.

I přes to, že měl před sebou sám náročný program v podobě finále extraligy, stíhal sledovat i své bývalé spoluhráč během bojů o postup. „Já celou baráž sledoval a když jsem mohl, přijel jsem. Určitě jsem Olomouci fandil. Možná jsem jí fandit neměl, protože nás obrala o tři body,“ zavtipkoval. „I tak mi ale Olomouc dala hodně. Začal jsem tu s dospělým hokejem a v baráži jsem jim držel palce,“ přiznal.

Už v obou barážích si i Kašík zvykal na příjemnou změnu, když na zimní stadion začaly proudit v podstatě davy fanoušků. Stejně to prozatím vypadá i na začátku nové sezóny …„Byl jsem hlavně zvyklý, že tu první rok, kdy jsem tu byl, chodilo asi tisíc lidí na zápasy. Od baráže ale chodí čím dál tím víc lidí a já jsem rád, že se v Olomouci hokej zase trošku vrací. Snad se to tu stane tradicí,“ věřil odchovanec Zlína.

A olomoučtí fanoušci na svého oblíbence nezapomněli, především po zápase se stadionem neslo davové „Libor Kašík“, což mladého brankáře velmi těšilo. „Rozhodně jsem byl rád. Kluci z kabiny, teď přesně nevím, kdo, mi říkali, že mě tu vypískají. Ale já tvrdil, že určitě ne, že se toho nebojím, protože jsou tu skvělí fanoušci. Ti to jen potvrdili, za což jsem vděčný,“ těšilo brankáře, který si oblíbil číslo 39.