V Přerově jsem měl i svůj fanklub, smál se po turnaji „dvacítek“ Alex Rašner

Alexi, na přerovském turnaji U20 jste skončili druzí, jak reprezentační akci hodnotíte?
Je velmi pozitivní, že jsme skončili druzí. Vyhráli jsme dva zápasy, prohráli jsme jen se Švédy, kteří nás přejeli. S Ruskem jsme ale dokázali vyhrát 2:1 a s Finskem po prodloužení 3:2, kdy jsme dávali gól v power play. To se klukům povedlo.

⇒ Obránce Alex Rašner

Byl jste nominovaný už do Turnaje čtyř zemí v Jönköpingu, tam jste ale odcestovat nemohl. Bavil jste se pak s hráči, kteří turnaj odehráli, proč národní tým utrpěl tři vysoké prohry?
Do Švédska jsem jet nemohl, protože jsem onemocněl, takže tam za mě přijel jiný obránce. Kluci říkali, že neměli proti ostatním týmům moc šancí. Byly daleko lepší, nejspíš tam měly i lepší hráče než ty, se kterými přijely do Přerova. Bohužel to tam nevyšlo.

Do Přerova dorazilo i poměrně dost velkých talentů, především ze Švédska, například William Nylander, Sebastian Aho a další, jak se vám proti nim hrálo?
Všichni mluví o Nylanderovi, ale podle mě ten turnaj neodehrál naplno. U Sebastiana Aha jsme už na mistrovství osmnáctiletých věděli, že je to hodně dobrý bek. Pár let už hraje za áčko. Byla tam spousta dalších, třeba Oliver Kylington byl výborný. I on ale hraje už rok za áčko.

Finská soupiska ale doznala těsně před turnaje výrazných změn, bylo znát, že tým ještě není úplně sehraný?
Finové jsou ve všech kategoriích trošičku horší než například Švédové nebo Rusové. Svou kvalitu ale mají. Jsou hodně dobře bruslařsky vybavení, takže jsou pro Čechy hodně těžkým soupeřem. Čeští hráči totiž nehrají takový hokej, jako ti ve Skandinávii. Bylo ale poznat, že nebyli tak sehraní.

V původních soupiskách Finska a Ruska figurovala i dvě jména velkých nadějí, a to Kasperi Kapanena z Finska a Maxima Treťjaka z Ruska. Ani jeden však nakonec na přerovský turnaj nedorazil…
My už jsme proti Kapanenovi hráli na mistrovství a proti Treťjakovi na jednom z turnajů, takže už je známe a dá se říct, že bychom věděli, co od nich máme čekat.

⇒ Alex Rašner na Turnaji čtyř zemí v Přerově

Dá se říct, který ze soupeřů byl pro vás jako pro tým nejnepříjemnější?
Já jsem z pohledu diváka nepoznal, který soupeř byl nejtěžší (smál se). Ale asi to byli Švédové.

Na turnaji jste nastupoval v obranné dvojici s mladoboleslavským Romanem Čermákem, jak se vám spolu hrálo?
Romana znám už nějaký pátek (smál se). Hráli jsme spolu i minulý rok v devatenáctkách ve Švýcarsku, znám ho z předchozích výběrů, hráli jsme proti sobě v mládeži. Vím, co si můžu dovolit, co si on dovolí. Asi jsme si vyhověli, ale ne natolik, abychom trenéry přesvědčili, že tam můžeme být.

Chyběl kousek a mohl jste si připsat i bod za gól, co se stalo, že tomu tak nakonec nebylo?
Já ho totiž dal rukou a navíc do gólmana. A neuznali to (smál se).

I přes to, že šlo pouze o reprezentaci do dvaceti let, na přerovském zimáku bylo téměř vždy plno, jak jste to vnímali?
Pokaždé jsme měli minimálně dva tisíce diváků, a pokud vím, nejvíc fanoušků přišlo na Rusy. Panovala výborná atmosféra, lidi fandili, burcovali nás a nám se to rozhodně líbilo.

Mistrovství světa do dvaceti let se velmi rychle blíží, jak vidíte své šance?
Jak vidím své šance? Nevím, trenéra jsem asi nemohl přesvědčit o tom, jestli do týmu patřím nebo ne, protože jsem nedostal moc prostoru. Uvidíme, jak bude nominace vypadat. Nechám se překvapit.

Pro vás byl ale turnaj svým místem konáním přece jen ještě o něco zajímavější…
Bydlím v Přerově s přítelkyní a jejími rodiči, navíc je Olomouc blízko, takže se dá říct, že jsem tam jako doma. Diváci tam byli jak z Přerova, tak z Olomouce, spousta známých. Musím říct, že jsem tam měl dokonce i fanklub (usmíval se). Byla sranda a výborná atmosféra, tak snad i někdy příště.

Volného času jste mezi tréninky a zápasy asi moc neměli, jak jste jej ale trávili?
Většinou jsme byli na hotelu, kde jsme odpočívali, měli jsme tam i stravování, porady, videa. Radili jsme se, jak máme hrát, co máme hrát, takže jsme byli většinu času tam. Maximálně jsme přecházeli zimák, možná jsme zašli do obchodu, ale zbylý čas jsme strávili na hotelu.

FOTO: Karel Málek