Helmu dolů: Jirka Ondrušek

Jirko, ty jsi olomoucký odchovanec a dá se říct, že se tvá kariéra vyvíjí s klubem. Čekal jsi, že si s Olomoucí někdy zahraješ extraligu?
To asi ne, to ale asi málokdo čekal. Jsem za to ale rozhodně rád a myslím si, že i celá Olomouc je za to ráda. Je to dobře.

Zažil jsi mistrovský titul Olomouce?
Už jsem u toho asi byl, to jsem tady možná začínal. Rok dva už jsem asi hrál, ale nepamatuju si to nějak extra. Vlastní nová vzpomínka by byla určitě lepší.

Měl jsi teoretickou možnost hrát za Vítkovice, je pro tebe ale speciálnější, že hraješ extraligu právě s Olomoucí?
Mám k Olomouci větší citové vazby. Jsem tu odmalička a mám tu celou rodinu. Vlastně na každý hokej chodí rodina, je tu spousta známých, takže je pro mě Olomouc určitě výjimečná. Nevím, jestli je rodina jako Hujerovi, ale pokud mají volno, tak chodí na každý zápas. Bydlí tady, takže to mají kousek, nikam nedojíždí a určitě chodí na hokej rádi. Myslím ale, že by chodili, i kdybych tu už nehrál. Za ty roky, co se mnou chodili na hokej už od žáčků, si je to získalo a sledovali by Olomouc, i kdybych tu nebyl.

Dokážeš si představit, že bys například jako Pavel Patera přešel na druhý konec republiky?
Představit si to moc neumím, ale je to moje práce, takže pokud by se to stalo, tak by se to stalo a nic s tím nenadělám.

Rybaření je relax

V dotazníku máš napsané, že rád rybaříš, takže jak ses k tomu dostal?
Dostal jsem se k tomu už jako malý, kdy jsme u babičky na vesnici chodili o prázdninách na rybník. Tak nějak mě to pomalu chytlo, a když jsem byl starší, udělal jsem si povolenku – rybářský lístek. Chodíval jsem do nějakých 19, pak už jsem to z časových důvodů zrušil. Teď chodím občas, jednou, dvakrát do roka na chovné rybníky. Určitě bych se k tomu ale ještě chtěl vrátit.

Zúčastnil ses někdy nějakých rybářských soutěží?
Ne, to mě minulo. Já si k vodě chodil odpočinout jen tak a sem tam něco chytit, ale určitě jsem žádný profesionální rybář nebyl. Spíš jen tak relaxovat.

Hodně lidí jezdí rybařit na sever, neláká tě zajet si třeba na ryby do Norska?
Do Norska bych se zajel podívat, ale vyloženě na ryby mě to neláká. Myslím si, že na moje chytání stačí i místní rybníky.

Co největšího jsi zatím chytil?
Co největšího? Asi jesetera, ale to bylo na chovným rybníku, takže se to nedá moc počítat. Ten měl asi metr a pět centimetrů.

Nosíš ryby domů nebo je dáváš známým? Nebo jinak – jíte doma ryby?
Jíme, manželka hodně, ta má ráda ryby. Já jsem to dřív nemusel, poslední dobou to ale začínám jíst taky. Rodina má ráda ryby, takže je určitě nosím. Spíš se to ale snažím dát ostatním než sobě.

Byla s tebou manželka někdy chytat ryby nebo je to vyloženě tak, že si jdeš odpočinout?
Přesně tak, jdu si odpočinout. Bez manželky (smál se).

Máš syna, budete rybařit spolu?
Právě jsem nad tím teď přemýšlel, že bych si udělal rybářský lístek už kvůli malýmu, protože chci, aby měl nějaký citový vztah k přírodě. Zatím je ale malý, takže by nešlo být s ním u vody. To bych asi neuhlídal. Myslím si ale, že příští rok už bude mít trošku víc rozumu, bude klidnější a určitě s ním chci chodit na ryby a trošku mu to předat.

Takže ze syna vychováš rybáře, anebo hokejistu?
Rybáře ne. Buď ho to bude bavit, nebo ne, ale vnucovat mu to rozhodně nebudu. A co se týče sportu, tak to ho určitě někam přihlásím, ale jestli bude hrát hokej, fotbal nebo házenou, to je mi úplně jedno. Spíš se mi jedná o to, aby měl náplň volného času.

Chceš, aby měl syn vztah k přírodě. Do jaké míry? Budete ho třeba posílat do skauta nebo na nějaké tábory?
Já ani manželka jsme nikdy takový věci nedělali a vztah k tomu nemáme, takže ho k tomu asi vést nebudem... To leda, že by si našel cestu sám, jako já k hokeji. Pokud by si to našel on sám, tuhle cestu, tak mu v tom bránit nebudem. Ale spíš chceme, aby znal zvířátka, na ryby, do lesa na houby, na procházky do přírody... Spíš v téhle formě.

Klub mladých tatínků

K hokeji sis našel cestu sám? Jak?
V rodině nikdo hokej nehrál. V první třídě na základní škole chodil trenér, pan Smolík, ještě tenkrát tady trénoval. Chodil po základních školách a roznášel přihlášky. Já jsem šel pak domů, že bych chtěl hrát hokej, i když jsem nevěděl pořádně, co to je. No a rodiče mě vlastně přihlásili, půjčili mi nějaký brusle, nějak jsem to zkusil a vydržel jsem to doteď.

Vzhledem k věku ale asi syn ještě úplně nevnímá, že tatínek hraje hokej. Byl na nějakém zápase?
Máme doma s malým nastavený takový režim, že chodí mezi sedmou a osmou spát, takže tím, že se hraje od šesti, je to téměř bez šance. Navíc si myslím, že je ještě malý. On by vydržel možná jednu třetinu, a pak by tu stejně někde běhal, takže je lepší, když bude lítat někde venku a půjde včas spát, než aby tady do noci běhal po zimáku.

Teď je vás tu docela dost tatínků s malými dětmi, dáváte si nějaké rady nebo se bavíte o dětech?
Já se trošku bavím s Vyrubem (Martinem Vyrůbalíkem). Ten má myslím listopadového, asi o dva nebo tři měsíce staršího, takže spíš řešíme, jestli už chodí na nočník a jak to doma probíhá. Spíš ale jen tak ze srandy. Že bychom si předávali rady, to ne.

Už jsme se o tom bavili s Martinem Vyrůbalíkem, který říkal, že doma s malým pomáhá. Jak jsi na tom ty?
Já určitě pomáhám, já si to užívám. Trochu u toho odpočívám, takže si vezmu malého rád a rád pomůžu. Jsem rád, když jsem doma.

⇒ Jirka Ondrušek se synem Tobiášem

Takže když byl menší, nebál ses ani přebalování, koupání a podobně?
To probíhalo i za mé přítomnosti. Přebalování jsem se sice ze začátku vyhýbal (smál se), ale už jsem si zvykl a je to v pohodě.

Kdybychom vás s Martinem Vyrůbalíkem postavili proti sobě, kdo by v přebalování dopadl lépe?
Určitě já! Já jsem šikovnější (smál se).

Hlavně, že je klid

V dotazníku máš napsané, že dovolenou trávíš nejraději na lehátku a se spoustou jídla. Nejsi tedy ten typ, co by někam chodil nebo jezdil na kole?
Ne, přesně tak. Ale myslím, že to je tím, že mám jako práci hokej, kde je fyzická aktivita, takže to potřebuji vykompenzovat nějakým odpočíváním, ležením než člověk, který třeba sedí v práci u počítače celý den, tak pak naopak vyhledává nějakou fyzickou zátěž. Myslím, že je to pochopitelné.

Kde tedy na tom lehátku nejraději ležíš? Zajedeš si raději k moři nebo zůstáváš v Čechách?
Mně je to jedno, hlavně že je klid (smál se). Samozřejmě, že moře mám rád, ale teď jsme s malým dva roky nebyli. Příští rok už bychom se někam chtěli podívat i s malým. Když je teplá voda, je to dobré.

V dotazníku jsi zmínil i jídlo, jak jsi na tom s vařením? Vaříš? A co nejraději?
Dřív jsem vařil, než se narodil malej, ale teď, když je manželka na mateřské, tak vaří víceméně ona. Já už se k tomu moc nehrnu, protože si myslím, že už moc vařit neumím (usmíval se).

Je něco, co bys uvařil klukům z kabiny?
Klukům? (zamyslel se) Možná tak krupici (smál se). Nevím, možná nějaké opečené maso nebo něco takového. Něco jednoduchého bych zvládl.

Co patří k jídlům, na které jsi pyšný, že jsi je zvládl? Co třeba svíčková?
Svíčková ne, ale teď jsem párkrát zkoušel guláš a myslím, že se mi jakž takž povedlo. Ale jinak omáčky, to nedělám.

Je něco, co bys nesnědl?
Tak já sním všechno... Nedělá mi problém sníst nic, jediný, co bych snad řekl, je na zabíjačce ovar. A to ne, že by mi to nechutnalo, ale spíš v jakým je to stavu. To je tak asi jediný jídlo, kterýmu se vyhýbám, jinak sním úplně všechno. A nemám rád moc chilli pálivé.

A co brouci a podobně? Jinde je to delikatesa, zkusil bys to třeba někde na cestách?
Tak červy nevím... Takový ty mušle a podobný věci jsem zkusil. Ale že by nějaký housenky... Těžko říct, teď si to nedovedu představit. Záleží, v jaký formě by to bylo podávaný asi. Živý bych to asi nejedl.

Když je dům hotový, je to pěkné

Mario Cartelli na tebe prozradil, že jste si nedávno postavili dům.
Máme s manželkou postavený domek v Blatci, což je kousek vedle Olomouce. Jinak jsem ale rozený Olomoučák.

Prý jsi stavěl tak trochu svépomocí...
Já jsem spíš dělal takové ty kopací a bourací práce. Co se týče takové té odborné práce, na to byli řemeslníci. Tu hrubou práci jsem během volna provozoval, to jsem si udělal sám.

Do zedničiny ses tedy nepouštěl?
Ne, to ne. Co mi řekli, že mám udělat, to jsem udělal. Takovou tu hrubou práci nebo nanosil materiál. Vyboural, vykopal, co bylo potřeba, ale takovou tu finální práci udělali řemeslníci.

Byl to pocit zadostiučinění, když jsi sice nepostavil dům sám, ale přiložil jsi ruku k dílu?
Samozřejmě to těší, když to člověk dělá pro sebe, tak z toho má radost. Když je to pak hotové, je to pěkné.

V Blatci jsou poměrně známí dobrovolní hasiči, nebudeš syna směřovat za začátku třeba i tímto směrem?
Já nějak moc nemám vztah k dobrovolným hasičům. Spíš ho budu tlačit ke sportu jako je fotbal, hokej… Budu se snažit vybrat kolektivní sport. Samozřejmě ale bude záležet na malém, co ho bude bavit. Když mi v osmi letech řekne, že ho hokej nebaví, tak zkusíme něco jiného, to se nedá nic dělat.

Co kdyby malý nebyl vůbec na sport. Myslíš, že by ti to nějak vadilo?
To by mi nevadilo. Spíš se mi jedná o to, aby měl volný čas vyplněný a neflákal se někde po venku. Aby měl nějaký pohyb, režim.

Rodina od ledu

Zmínil ses, že je manželka bývalá krasobruslařka. Jak jste se poznali, bylo to u ledu?
Paradoxně u ledu ne. My jsme se jako děcka potkali na nějakém soustředění, pak jsme se po x letech potkali na bazéně, prohodili nějaké slovo a tak nějak to bylo.

Tvá manželka trávila u ledu spoustu času, chodila pak s tebou ještě na hokej?
No, párkrát na hokej šla, ale že by to byla nějaká hokejová fanynka, to se říct nedá. Na hokej zajde, když má čas, ale teď s malým je to pasé. Na baráž párkrát šla, ale že by chodila pravidelně na každej hokej, to ne.

Učila tě něco z krasobruslařského umění?
My jsme se poznali celkem pozdě, vlastně v době, kdy už nebruslila, ale studovala vysokou školu, takže na to ani nebyl čas. Takže naštěstí mě nic neučila (směje se).

Ale třeba takový Jeff Skinner (Carolina Hurricanes, NHL), ten se věnoval i krasobruslení a říká, že mu to v mnohém pomohlo v jeho hokejové kariéře.
Tak říká se, že krasobruslaři mají dobrou techniku bruslení. Vlastně spousta malých kluků, co hrají hokej, chodí i na tréninky krasobruslení, aby si zdokonalili bruslení. To si myslím, že není špatný, určitě to má přínos. Mně manželka říkala, že jestli malej bude chodit na hokej, tak ho bude brát na krasobruslení. Tak jsem řekl, že může, ale vyloženě jenom na bruslení, nic víc. Syna krasobruslaře, to má manželka zakázaný (směje se).

Sport jsem spíš hrál, než sledoval

Všimli jsme si, že ty na ledě hodně často, hodně rád a hodně dobře kopeš do puku, když to nejde jinak. Jsou to nějaké staré fotbalové návyky? Hrával jsi fotbal?
Ne, fotbal jsem nehrával. Ale přijde mi to někdy jednodušší, když ten puk poskakuje nebo mi nejde přímo na hokejku. Než se nějak vytáčet, tak ten puk hrát nohou. Přijde mi to jistější. Když ten puk poskakuje a přeskočí mi lopatu... Radši to hraju nohou.

Dělal jsi někdy nějaký jiný sport než hokej?
Ne. Teda, dva tréninky atletiky, pak mě to přestalo bavit.

Sleduješ sport v televizi? Máš nějaký oblíbený?
Tak já mám rád všeobecně sport, jakýkoliv. Ale mám rád v televizi hokej, fotbal, v zimě mám rád lyžování, klasický, běžky. To se mi taky líbí.

Zmínil jsi hokej, jaký je tvůj oblíbený tým?
(bez váhání) Olomouc.

A v dětství jsi fandil nějakému týmu NHL?
Když jsem byl malý, tak se to určitě měnilo co týden, čtrnáct dní. Vzor jsem taky neměl. Já v dětství nějak extra sport nesledoval, spíš jsem ho hrál. Že bych byl jako dítě zapálenej a sledoval každej hokej nebo výsledky, to ne.

Co by sis vzal na opuštěný ostrov?
Rodinu.

Jaká je tvoje nejoblíbenější příchuť zmrzliny?
Vanilka.

Na jakého spoluhráče nejradši vzpomínáš?
Asi žádný takový není. Nemůžu říct jedno konkrétní jméno, vždycky je to celek, tým.

Co se ti nejvíc líbí v Olomouci?
Mně se líbí to rozložení. Že je to centrum takový pohromadě, není to nějaký roztahaný. Není to veliký město. Je to taková optimální velikost.