Brankářka Blanka Škodová zářila v Lize mistryň a tvrdí: Mohly jsme jen překvapit
Blanko, ještě před tím, než jste odletěly na Ligu mistryň do Ruska, proběhl v Litoměřicích reprezentační kemp žen do 18 let, na co jste se tam zaměřily?
Protože se blížilo mistrovství světa, přišly na řadu větší kombinace jednotlivých pětek. Zaměřovaly jsme se především na postup do útočného pásma, a také jsme do tréninku musely zakomponovat střelbu, protože nám chybí taková ta důraznost v zakončení do brány. Proběhla i hodinová suchá příprava zaměřená na fyzičku i obratnost a sílu.
Pár dnů na to přišel odlet do Ruska. Prozradila jsi, že vás už před tím někteří upozorňovali, že to nemusí být zrovna bezpečné. Nepanovaly nějaké obavy?
Bylo to dva a půl tisíce kilometrů z České republiky a určitě tam obavy byly. Je jasné, že když se dozvíte, že letíte nejlevnější ruskou společností a přes Ukrajinu, kde to teď není dobré, tak tam nějaký podvědomý strach je. Většina holek už ale někdy letěla, takže se to víc neřešilo.
Jak to v Rusku probíhalo po příletu?
My jsme s holkami a trenéry měli naplánovaný přílet a „check in“ asi ve 22:30, jen jsme pak měli problém v tom, že nám přistavili celkem pěkný autobus, asi nějaký Mercedes, který se ale po cestě snad třikrát pokazil. Počtvrté se trenéři naštvali a řekli, že takový autobus chtít nebudou, takže jsme mrzli venku a čekali na další autobus asi dvacet minut. Nakonec jsme do hotelu přijeli asi ve dvanáct hodin v noci. Byl to asi čtyřhvězdičkový grandhotel Oka. Pak jsme šli na večeři a čekali, až nám vydají klíče od pokojů, což nechtěli, protože nám ještě musel direktoriát vydat pasy. Takže jsme ještě asi hodinu a půl čekali před hotelem, což bylo strašně fajn, protože jsme měly s holkami druhý den hrát proti Rusku. Tak nevím, jestli to neudělali schválně (smála se).
Odehrály jste tři zápasy během tří dnů, měly jste vůbec prostor na nějaké osobní volno?
Po sobotním zápase se uspořádal autobusový výjezd do města. Nebylo to povinné, ale holek i tak jelo docela hodně. Já ale měla tu teplotu, takže jsem zůstala na pokoji a prakticky celé odpoledne i celou neděli jsem prospala. Holky říkaly, že město bylo pěkné, ale některé zážitky, které mi vyprávěly… Říkaly, že v obchodech třeba měli nebalené mražené maso, ve kterém se lidi jen tak probírali. Nebo když jdete kolem ovoce a zeleniny, které jsou napůl shnilé a lidi to stejně kupují, tak si říkáte, že byste tam asi nechtěli bydlet. Další věc je, že tam vůbec nikdo neuměl anglicky, takže jsme se nemohly říct ani o kávu nebo čaj. Rusové asi nemají potřebu se učit anglicky. Takže přemýšlím, že mi k angličtině a němčině asi přibude ještě ruština (smála se).
⇒ Zápasy Ligy mistryň se odehrály na moderním stadionu, kde sídlí klub KHL Torpedo Nižnij Novgorod
O Rusech se říká, že jsou poměrně přátelští, jak působili na tebe?
Asi nejsou přátelští v Nižném Novgorodu. Přišlo mi, že nemají potřebu navazovat kontakty. Mezi sebou určitě přátelští jsou, ale že by měli rádi cizince, a právě Českou republiku nebo Slovensko, to asi ne. Dávali najevo, že tam je nějaká historie a že tam něco proběhlo. Že by si s nimi člověk rád popovídal, to říct nemůžu.
První utkání, a právě s domácími, ale nakonec neskončilo žádným debaklem…
Ten první zápas jsme prohrály 1:3. SKIF nás celkem tlačil a přestřílel, ale jinak si myslím, že to byla ve středním pásmu vyrovnaná hra. Jde ale poznat, že jsou ruské hráčky trochu někde jinde.
K dalšímu zápasu jsi do brány nastoupila ty. Duel s Vídní nakonec dospěl až do samostatných nájezdů, ty sis připsala 47 zákroků a i když jste nakonec prohráli 1:2, mnozí tě označovali za hlavní hvězdu. Jak utkání vlastně probíhalo?
Když jsem nastupovala do zápasu, měla jsem teplotu kolem 38° a nebylo mi vůbec dobře. Pocitově to byl asi můj nejhorší zápas. Řekla jsem si ale, že to buď vypotím, nebo budu nemocná. Ze začátku to byl hodně těžký zápas, protože na puk jsem si sáhla teprve po pěti minutách. Pak nás ale začaly tlačit a práce jsem měla dost.
⇒ Sledovat zápasy svých soupeřů bylo téměř povinností
Dá se říct, že bod zrovna proti takovému soupeři, jakým byla Vídeň, je zlatý?
Když se hrálo první kolo Ligy mistryň v Karviné, tak holky s Vídní prohrály 2:7. V Nižném Novgorodu jsme je ale, myslím, dost překvapily. Výsledek asi mluví za vše. Řekla bych, že obrana byla více zabezpečená, ale pořád tam chybí koncovka.
Trenéři asi věděli, že nejsi zdravotně v pořádku…
Trenéři se mě ptali, jestli chci chytat a já chvíli uvažovala, jestli do toho půjdu. Řekla jsem si ale, že to nějakým způsobem odchytám, protože na ledě člověk na nemoc nebo zranění zapomene. Opravdu mi ale během zápasu nebylo dobře.
Nakonec jste si tři zápasy rozdělily jako brankářky rovnoměrně mezi sebe. Bylo to tak plánované?
Původně to bylo otevřené, protože na „long listu“, na soupisce na turnaj můžou být napsané jen dvě brankářky a ta třetí může být dopsaná jen v případě, že se jedna zraní. Bylo to tak, že jsem v sobotu odchytala zápas a věděla jsem, že už to dál nepůjde. Byla jsem ráda, že můžu sedět, protože jsem měla hodně vysokou teplotu. Trenéři se pak rozhodli nasadit do dalšího zápasu Bečevovou, která nechytala, a mě v podstatě vyřadili ze soupisky. Problém byl ale v tom, že jsme neměli vlastního doktora, který by do prohlášení mohl dát své razítko, takže nám ještě nějak pomáhali Slováci. Rusové za to chtěli sto euro a Becherovku, takže nevíme, jaké tam mají vztahy (smála se).
⇒ V Novgorodu nezapomínají ani na tragicky zesnulé hokejisty Lokomotivu Jaroslavl
Nakonec se vám sice nepodařilo postoupit do dalšího kola, čtyři body, které se vám podařilo získat, jsou ale i přes to úspěch.
Myslím, že jsme tam jely jako outsideři. Možná o to jsme to měly jednodušší. Nemusely jsme obhajovat žádnou roli favorita. Mohly jsme jen překvapit, takže jsme šly do každého zápasu s čistou hlavou. Před každým utkáním jsme si řekly, že se s nimi dá hrát, což šlo nakonec i vidět.
Jak tedy účast Karviné i svou vlastní v Lize mistryň hodnotíš? Myslíš, že ti to pomohlo i před nadcházejícím Mistrovstvím světa žen do 18 let v Buffalu?
Určitě je to skvělá zkušenost i zážitek. V hlavě taková vzpomínka určitě zůstane. Mít možnost zahrát si proti Rusku nebo Rakousku se nestává tak často. A hlavně jsme si mohly zkusit mezinárodní hokej, který se na mistrovství hraje. Jediný rozdíl bude asi v tom, že je v Rusku hrozně široké kluziště a v Americe bude úzké. S tím jsem se ještě nesetkala. Budeme mít ale nějaké tréninky před zápasy, takže si určitě zvykneme.
