Dělali jsme chyby, které se nám vymstily, mrzelo Jiřího Ondruška
I proti utkání s Hradcem Králové připomínalo spíše trápení než cokoliv jiného. Olomoučtí dokázali poměrně rychle odpovědět na inkasovanou branku, poté se ale střelci Hanáků marně snažili najít cestu, kudy dostat kotouč do sítě. To Mountfieldu se dařilo v podstatě všechno, na co sáhl, a tak ve druhé třetině třemi góly rozhodl o svém vítězství.
„Myslím, že Hradec hrál přesně to, na co jsme se připravovali. My se s tím ale nedokázali srovnat. Hosté hráli dobře ve středním pásmu. Věděli jsme, jak je důležité nedostat první gól, což jsme dostali. Když se nám podařilo vyrovnat na 1:1, chvíli na to nám Hradec zase po hrubé chybě odskočil, a pak už si náskok pohlídal,“ vrátil se k zápasu Jiří Ondrušek.
Po vyrovnávací trefě Kohoutů, která znamenala také stý gól Mory v letošním ročníku, to s domácími nevypadalo špatně. Byli to ale Hradečtí, kteří dokázali přidat další branky. Po sedmigólové nadílce Mladé Boleslavi se tak Olomoučtí znovu trápili na jediný gól, čím to bylo? „Podle mě bylo těch sedm gólů proti Boleslavi spíše taková výjimka. Jinak těch gólů moc nedáváme. Musíme to zjednodušit. Snažíme se vymýšlet góly na krásu, ale ty nám tam nepadají,“ mrzelo hokejistu, který po šedesáti minutách převzal cenu pro nejlepšího hráče utkání.
Shodou okolností se pod tři branky Hradce podepsali hráči, na které před zápasem upozorňoval Tomáš Vošvrda, a to Tomášové Pospíšil a Mertl a Rastislav Dej. „Tito hráči hrají většinu hry a na ledě bývají dost často. To tak bývá. Myslím si, že jsme nebyli dostatečně trpěliví a moc jsme se do nich tlačili. Chtělo to déle udržet nerozhodný stav a počkat na chybu. Místo toho ale čekal Hradec a my jsme ty chyby dělali,“ sypal si popel na hlavu.
Červenobílí se trápili i v početních výhodách, kterých měli více než dost. Hosté se na lavici hanby poroučeli šestkrát, Olomouckým se ale podařilo využít jedinou přesilovou hru, a to tu dvojnásobnou. „Samozřejmě nám chybí střelba. Hradec ale dobře bránil, hned nás napadal. Ani v oslabení nám nenechával moc prostoru. I když jsme si to na videu ukazovali, nesrovnali jsme se s tím,“ mrzelo olomouckého odchovance.
Jako by platilo nepsané pravidlo, které se ve třetím vzájemném utkání znovu potvrdilo. V předchozích dvou duelech s Hradcem Králové totiž vždy vyhrál hostující tým. „Asi je to výsledek toho, že hrají dobře ve středním pásmu. Doma se snaží útočit a dělají chyby. O to samé jsme se pokoušeli doma my, chtěli jsme dát góly, ale také dělali chyby, a to se nám vymstilo,“ uvažoval.
Pryč je tedy nejspíše virové onemocnění, které trápilo hradecké hráče. Po tom, co si v Třinci s chutí zastříleli, pokračovali v dobrém výkonu i v Olomouci. Střelecky tápajícím Kohoutům ale nadělala problémy hlavně dobrá obrana Hradce. „Čekali jsme, že budou bránit. Že dali v Třinci šest gólů, byla spíš výjimka. Myslím, že i proto, že dali venku šest gólů a stejně prohráli, si v šatně něco řekli a o to více se zaměřili na defenzivu,“ dodal hráč nosící dres s číslem 23.
