Chceme se ještě poprat o play-off, burcuje trenér staršího dorostu Luděk Konopčík

Pane Konopčíku, jak byste zhodnotil dosavadní působení staršího dorostu v extralize?
Představovali jsme si, že nám první část soutěže vyjde lépe. Věřili jsme, že budeme nejhůře čtvrtí a že postoupíme do té lepší skupiny. Bohužel, v listopadu po reprezentační přestávce jsme měli sérii několika zápasů, ze kterých jsme získali jen dva body a to nás posunulo v tabulce dolů do skupiny o záchranu. Ale první čtyři týmy postupují do play-off a my se ještě chceme o místo ve vyřazovacích bojích poprat. To je náš cíl, ztrácíme teď sedm bodů.

Asi to muselo být ke vzteku, protože jste na poslední postupové místo ztráceli jen pár bodů...
Určitě. Ale v podstatě jsme si za to mohli sami, protože mužstvo podávalo lepší výkony se silnějšími soupeři a horší s těmi papírově slabšími. Silnějšími a slabšími ale v uvozovkách, protože extraliga staršího dorostu byla velmi vyrovnaná, mezi prvním a posledním nebyl nijak velký bodový rozestup. Rozhodovaly maličkosti a my jsme nezvládli závěr první části soutěže, hlavně zápasy s Kometou a v Jihlavě.

Je ale pozitivní, že extraliga staršího dorostu je vyrovnaná soutěž? Třeba v mladším dorostu jsou bezkonkurenční Vítkovice, které porážejí druhého v tabulce rozdílem několika tříd.
Ano, myslím si, že extraliga staršího dorostu je nejlepší soutěž z těch tří, když to srovnáme i s mladším dorostem a s juniory. Nechci tedy říct, že by juniorská soutěž byla špatná, ale ten systém, jakým hrajeme my, je lepší. Sestupuje pouze jeden tým a hrají se velice kvalitní zápasy.

Už jste o tom mluvil, ale přesto – podávali jste, řekněme, vyrovnané výkony, neměli jste žádnou dlouhou sérii výher nebo proher, jen v tom listopadu přišel výpadek, kdy jste šestkrát za sebou prohráli. Co se s vámi dělo?
To se prostě stane i v lepších týmech. Kdybychom věděli, co se dělo, tak bychom do toho zasáhli hned. Prohráli jsme doma s Kometou, pak v Jihlavě a následně jsme jeli do Zlína. V tom zápase jsme byli lepší, důraznější, a měli jsme ho vyhrát. Dostali jsme ale jeden gól, potom druhý do prázdné branky v power-play, nezvládli jsme to hlavně psychicky. Někteří hráči, kteří nás měli táhnout, v klíčových momentech selhali.

Loni, když se uzavřela juniorská extraliga, tak jste nasazovali hráče vždy o kategorii výš. Má to pro tým teď po roce pozitivní přínos?
Pro kluky je přínosný každý zápas, který odehrají za starší ročník. Jde potom o to, jak si to srovnají v hlavách. Ročník 1993 by nás měl táhnout, u některých hráčů to tak ale není. Jejich roli tedy převzali mladší, narození v roce 1994. Ti jsou sice kvalitní, ale vůdčími osobnostmi musí být právě ti starší.

Kteří hráči vás nejvíce překvapili?
Překvapením bych to asi nenazýval, ale jsem hodně spokojený s Honzou Lukášem, předvádí v brance výborné výkony. Až do toho listopadového utkání v Jihlavě dostával maximálně jeden dva góly, což je parádní vizitka. Když jsme se dívali na statistiky, tak v polovině sezóny byl na prvním místě, teď je pátý za reprezentanty Bartošákem a Pavelkou a ještě dvěma gólmany. Další hráče bych potom nerad jmenoval, abych na někoho nezapomněl.

Jakmile skončila první část extraligy a rozdělila se tabulka, odečetly se vám všechny body, které jste získali proti soupeřům postoupivším do lepší skupiny. Rázem jste byli předposlední. Asi vám v tom momentě nebylo nejlépe?
Určitě ne. Ale bylo ještě hůře. Hned potom jsme hráli v Karlových Varech a v Ústí nad Labem, které je poslední. Ve Varech jsme hráli parádně, získali jsme dva body, potom jsme přijeli o den později do Ústí, kde jsme vyhořeli a prohráli 1:4. Proti relativně slabším soupeřům se prostě nezkoncentrujeme tak, jako třeba proti Vítkovicím nebo Zlínu. Když máme z výsledku strach, podáme kvalitní výkon, když strach nemáme, tak to dopadne jako v tom Ústí.

Jaký máte teď přes svátky program? Na čem nejvíce pracujete?
Trénujeme dvoufázově a třífázově na ledě, v posilovně, máme i suchou přípravu. Zaměřili jsme se hlavně na kondici, protože soutěž bude ještě dlouhá, končí se až v polovině března.

V tabulce se tedy díváte směrem nahoru? Spodek vás nezajímá?
Musíme se dívat směrem nahoru, ale nesmíme to zase přeceňovat. Musíme být obezřetní, z toho nejhoršího ještě nejsme venku, i když máme na posledního náskok osmi bodů. Teď jedeme do Liberce a Mladé Boleslavi, z těch zápasů bychom chtěli alespoň tři body a potom je potřeba, abychom vyhráli oba domácí zápasy s Karlovými Vary a hlavně s Ústím nad Labem. To by nás snad mělo odrazit směrem nahoru. Když budou všichni zdraví, tak bychom tam měli být.

V Buffalu teď probíhá mistrovství světa dvacítek. Je to sice starší kategorie, než jakou trénujete vy, sledujete přesto tyto zápasy?
Zatím jsem viděl jenom jeden zápas, Rusko – Kanada, chci ale sledovat i zápasy naší reprezentace (rozhovor vznikal v úterý 28. prosince – pozn. aut.). Ten zápas Ruska s Kanadou byl opravdu úžasný, hlavně jak Kanada za stavu 3:3 Rusy zmáčkla a ti nevěděli, která bije. Ten forčeking a podobně, to by se spíš měli dívat naši hráči, aby si z toho něco vzali. My si pořád myslíme, že to nějak půjde tou českou vychytralostí, ale ono to nejde. Musí se to odmakat, protože hokej je těžká práce, těžká dřina. Kdo maká a dře, má šanci něčeho dosáhnout.

Když se člověk dívá na takový hokej, napadá ho, jaká by byla paráda, kdyby se v Česku povinně zavedla úzká kanadská kluziště. Máte podobný názor?
Určitě ano. Ale když hráči nebudou bruslit, tak to stejně atraktivní nebude.