Český hokej hledá úniky, nehodnotí, co bylo, myslí si trenér juniorky Kamil Přecechtěl

Pane trenére, jak byste zhodnotil dosavadní část sezóny juniorky?
Zhodnotit to musíme na dvě části. První nám vyšla nad očekávání, ve druhé části jsme už kvůli obrovské únavě, zranění některých hráčů a celkové nekompletnosti mužstva poztráceli hodně bodů. Před sezónou jsme čekali, že budeme bojovat o záchranu, a určitě nás to nemine. Myslím si však, že sezónu máme rozehranou dobře, při troše štěstí a hlavně při dobrém zdravotním stavu mužstva bychom měli záchranu zvládnout.

Za ty body ze začátku sezóny musíte asi hodně děkovat. V jednu dobu jste byli v tabulce dokonce první, hráli jste opravdu neuvěřitelně...
Nerozhodovaly jen výkony, ale také rozlosování. Na začátku sezóny jsme ze šestnácti zápasů hráli jedenáctkrát doma, potom se to otočilo a venku se body získávají při tom cestování a námaze daleko hůř. V této fázi sezóny se extraliga vrací do pozice, že si jsou všechny týmy rovné, nás navíc čeká teď v závěru základní části celá špička a poslední dvě mužstva tabulky. Hrajeme se Slávií, se Spartou, se Znojmem, s Vítkovicemi, se Zlínem, takže to bude opravdu složité.

Zužování soutěže se mi vůbec nelíbí

Cíl je tedy jasný, zachránit se. Nicméně chtěli byste se už teď po základní části dostat na ono klíčové dvanácté místo v tabulce, které by vám v další části sezóny zaručilo klid?
To je takový můj obrovský sen. Kdyby se nám to povedlo, umožnilo by nám to připravit si mužstvo na příští sezónu, neprožívat nervy v závěru sezóny a nebát se zranění hráčů. Nesmírně bych si to přál, nicméně to bude těžké.

Jaký je váš osobní názor na zužování soutěže?
Neměl bych se k tomu moc vyjadřovat, protože jsem členem komise, která v soutěží dělá určité reorganizace. Mluvil bych vlastně proti tomu, co se dělá, co se chystá. Jsem ale přesvědčen o tom, že nejlépe u nás fungovala sportovní centra mládeže ve dvaceti klubech. V té době jsme sbírali na velkých světových akcích nejvíce medailí. Nikdo nechce hodnotit to, co bylo, a vycházet z toho. Spíše hledáme nějaké úniky, úniky z něčeho někam jen proto, abychom někomu napomohli k tomu, co si přeje. Je to takové složité vyjádření, ale vím, o čem mluvím a co se děje. Samozřejmě s tím zužováním moc nesouhlasím.

Myslíte si, že to může i přímo ovlivňovat výkony mládežnických reprezentací na vrcholných akcích? Teď probíhá v Buffalu mistrovství světa dvacítek a opět je to z pohledu českého týmu malá tragédie...
Spíše si myslím, že vliv na to má způsob tréninku s novou generací, která nastoupila. Musím souhlasit, že řada trenérů trénuje postaru. Existují nové metody, které se ve sportu musí používat, v tom nám trochu ujel vlak. Zužování soutěže má potom za důsledek spíše to, že většina mužstev nehraje hokej, ale bortí hru těm druhým, kteří by hokej hrát chtěli. Tím se z nás stávají spíše odpalovači než hokejisté, ale bohužel účel světí prostředky. Vzhledem k tomu, že SCM jsou svazem dobře dotované, drží se toho mužstva zuby nehty, což je ten největší problém.

O problémech v českém hokeji se mluví každý rok, po každé ostudě dvacítky, osmnáctky... Myslíte si, že nové vedení svazu s tím začalo reálně něco dělat?
Samozřejmě nové koště dobře mete. Myslím si, že kroky, které se dělají, vedou ke zprůhledňování soutěží, zjednodušování a zkvalitňování. Ale jestli zrovna zužování je tím nejlepším krokem k tomu, abychom měli silnější reprezentační mužstva, o tom tedy přesvědčen nejsem.

Za zranění a úrazy může špatný systém soutěže

Hodně rozpaků vzbudily změny pravidel v minulých letech v průběhu rozehrané soutěže. Loni se najednou uzavřela juniorka, rok předtím se zrušila baráž ve starším dorostu. Jak to vnímáte a nebojíte se, že vám extraligu zase někdo uzavře?
To je právě to, o čem jsem mluvil. Unikáme někomu, někam, před něčím. Dělo se to loni a kdo to trochu sledoval a podíval se na tabulku, muselo mu být jasné, že sestupem bylo ohroženo několik extraligových mužstev, ta to ale nedopustila, a proto došlo ke zrušení zužování soutěže. Našla se Poruba, která byla nekonkurence schopná a nakonec jsme znehodnotili celoroční práci trenérů, hráčů, prostě všech. Od poloviny sezóny neměla extraliga juniorů žádný význam a žádnou kvalitu. Zároveň se tím znehodnotil starší dorost, protože právě tito hráči šli hrát juniorku. Extraliga juniorů tak byla takovou silnější soutěží dorostenců. Jsem přesvědčený, že k ničemu podobnému letos nedojde, o to horší je hokej, který se teď hraje. Hraje se třikrát i čtyřikrát týdně a kluci nemají vůbec čas na regeneraci. Kdyby někdo zhodnotil sezónu a shrnul by si všechny zdravotní problémy a zranění, tak tato sezóna je jednou z nejbohatších právě na tyto věci, na zranění a těžké úrazy hráčů.

Narážíte i třeba na zranění Lukáše Králíka, který kvůli tomu přišel o reprezentační turnaj v Detroitu?
Takové hráče máme tři, Králíka, Sedláře a Ustrnula. To jsou hráči, kteří nemívali v minulých letech skoro žádná zranění. K tomu potom přibývají další úrazy, různé natažené vazy. Všechno jsou to úrazy z únavy a přetížení. Nejsem tedy přesvědčen, že by systém soutěže byl zvolen dobře.

Zvládáte se přes vánoční přestávku zregenerovat?
Určitě, klukům jsem nasadil třídenní cykly se čtyřfázovým tréninkem, i s odpočinkem a regenerací. Jsem přesvědčen, že se jejich organismus oživí a že v lednu budeme kvalitně připraveni alespoň na první část soutěže.

Můžete jmenovat hráče, kteří vás v juniorce táhnou?
Nerad bych někoho vyzdvihoval, ale opíráme se o dobré výkony brankáře. Máme mladé, ambiciózní a bojovné mužstvo a pokud odvádíme výkon, jaký máme, tak jednou patří k oporám ten, podruhé zase jiný. Nemáme to postavené na jednom nebo na dvou hráčích, podobně jako byla loňská juniorka postavená na Matouši Venkrbcovi a Coufalovi. Letos je kolektiv kvalitnější a každá ze čtyř pětek má za sebou zápasy, kdy pomohla k bodům, ale i zápasy, kdy pomohla k prohře. Jsou to kluci sobě rovni, nemáme žádnou vůdčí osobnost.

Současní hráči juniorky byli v loňské sezóně staršími dorostenci, ale vzhledem k uzavření soutěže hráli extraligu juniorů. Těžíte teď z jejich nabitých zkušeností?
No nevím. Spíše si myslím, že to některým klukům ublížilo, protože jsme se starším dorostem nehráli jen my, ale i ostatní kluby. Kluci si mysleli, že když se loni prosazovali, tak letos to bude automatické. Těžko se ale vyrovnávají s tím, že se prosazují hůř. Ostatní týmy jsou až na výjimky tvořeny hráči dorazovými, převažuje ročník 1991, což jsou hráči, kteří kolikrát ani loni juniorský hokej nehráli, hráli seniorské soutěže a teď se vrátili zpět, takže to pro naše mladé hráče je těžší, přitom od toho očekávali víc. Je to nápor na psychiku.

Mladší dorost? Dal jsem si pauzu

Všiml jsem, si, že jste se přestal objevovat na střídačce mladšího dorostu? Co se stalo?
Ano, je to tak. Po dohodě s vedením klubu jsme se domluvili, že se do konce kalendářního roku nebudu mladšímu dorostu věnovat. Vede to Filip Hrbatý. Zápasů bylo tolik, byl jsem z toho tak unavený, že jsem nebyl schopný to pořádně zvládat. Teď od ledna se to vrátí do starých kolejí.

Ale s výkony mladších dorostenců musíte být asi spokojený, že?
No spokojený... Myslím si, že mužstvo má na víc než na to, co hraje. Loni byl na hráčích vidět jednoznačný pokrok, letos to tak není. Jsou to hráči, kteří se hůř učí a nejsou tak komunikativní, jak byl loni třeba Aleš Jergl, Ostřanský, Macek, Ziegler a podobně. Projevilo se to v tom, že ti jmenovaní hráči zapadli do staršího dorostu a hrají tam docela dobře, zatímco ti letošní mladší dorostenci budou mít obrovské problémy se ve starším dorostu za rok prosadit.

Není pro hráče trochu demotivující to, že soutěž hrají bezkonkurenční Vítkovice. Vy jste byli druzí a dostali jste od nic 8:0.
Já si ale právě myslím, že by to nemělo být demotivující, ale motivující. Kluci by si měli uvědomit, že pořád ještě hodně zaostávají, i když na druhou stranu Vítkovice jsou výběrem Moravy, ti jejich hráči nejsou jejich odchovanci. Pro hráče by tedy mělo být motivací hrát s Vítkovicemi vyrovnanější zápasy, což je právě to, co mě mrzí. Loni jsme na začátku sezóny dostali od Vítkovic jedenáct a v závěru sezóny jsme je porazili 5:4. To se asi letos nestane, protože na některých hráčích není vidět posun v kvalitě. Myslím si, že se uspokojili tím, jak hrají, sráží je to dolů a hlavně brzdí v rozvoji.

V Buffalu teď probíhá mistrovství světa dvacítek. Sledujete šampionát?
Sleduji alespoň výsledky, bohužel pro mě je nereálné dívat se na televizi v jednu ráno. I kdybych se vzbudil, tak bych z toho nic neměl. Budu se ale dívat na naše s Kanadou a přál bych si, aby byli naši hokejisté úspěšní. Za úspěch považuji postup do čtvrtfinále, ale máme nesmírně těžkou skupinu (rozhovor vznikal v úterý 28. prosince – pozn. red.). Český hokej potřebuje úspěch už jen proto, aby se vše netlačilo do těch 14 klubů, kde si myslí, že dělají nejlepší hokej jen proto, že jejich muži jsou v extralize. Hráči totiž vycházejí z úplně jiných klubů, než ve kterých potom skončí.

FOTO: Petr Pelíšek, regionsport.cz