Věděl jsem jen, že se tu hraje dobrý hokej, vzpomínal Luka Kraigher
Věděl jsem jen, že Olomouc hrála první ligu
Luka, před necelými dvěma lety jsi přišel do Olomouce, jak ke tvému přestupu tehdy došlo?
Tehdy mi to domluvil agent, Slobodan Rusko. Líbí se mi, že můžu hrát v České republice, a tak jsme se domluvili, že budu hrát tady v Olomouci.
Věděl jsi něco o olomouckém klubu, než jsi sem přišel?
Věděl jsem, že áčko tehdy hrálo první ligu a že tu hrají dobrý hokej, to bylo všechno.
Měl jsi možnost jít i do jiného klubu nebo jak by pokračovala tvá kariéra, kdybys do Olomouce nešel?
Nejspíš bych zůstal ve svém mateřském klubu v Jesenici a hrál bych za áčko, které hraje rakouskou druhou ligu. Tady se ale hraje lepší hokej než na Slovinsku.
Říkali mi, že když nebudu umět česky, těžko tu budu moci hrát
Jak ses po svém příchodu dorozumíval se svými spoluhráči, trenérem nebo dalšími lidmi ze stadionu?
U některých slov jsem si pomáhal anglicky. Mluvil jsem trochu balkánsky a trochu česky. Za půl roku jsem se naučil rozumět, a pak i trochu mluvit česky.
Pomáhal ti alespoň na začátku někdo s komunikací?
Jeden kamarád z kabiny, Milan (Ostřanský), mi pomáhal. Nebo potom i Alex (Rašner). Milan mi tehdy v kabině všechno překládal. Říkali mi ale, že pokud nebudu umět česky, těžko tu budu moci hrát, tak jsem se naučil.
Bylo naopak něco, co jsi naučil spoluhráče ty slovinsky?
Něco málo jsem kluky naučil, hlavně sprosté věci. Oni mě ale ze začátku učili to samé. Až potom jsem se naučil „děkuji“ a „prosím“, potom už skoro všechno.
Něco jiného je ale mluvit se spoluhráči, kteří umí anglicky, a s lidmi mimo zimák.
Já byl ze začátku spíš tichý a poslouchal jsem, co kdo říká. Doma, na hoteláku, jsem byl pořád s Betynou (Šimonem Betákem) a Marklise (Tomášem Marklem), poslouchal jsem je, jak se baví a učil se.
Říká se, že čeština je poměrně těžký jazyk na učení, jaká byla tvoje zkušenost?
Není to vůbec těžké. Dá se to rychle naučit, protože jsou si ty jazyky podobné. Jako si je podobná třeba čeština a slovenština, tak je to i se slovinštinou a chorvatštinou. Slovinci se moc česky učit nepotřebují, protože něco rozumí, ale kdyby se chtěli Češi naučit slovinsky, bylo by to moc těžké.
Na Slovinsku je hrozně málo klubů
Jaký je rozdíl mezi českým a slovinským hokejem?
Na Slovinsku je hrozně málo klubů a každý z nich má asi jen čtyřicet hráčů, což nestačí. Tam může hrát každý, ale tady ne.
Jak dlouho ti tedy trvalo, než sis zvykl na český, nebo spíše olomoucký, hokej?
Po příchodu jsem potřeboval asi deset zápasů, než jsem si zvykl na styl, který se tu hraje.
Ještě před tím, než jsi přišel do Olomouce, ale i potom, jsi byl několikrát nominován do slovinského národního týmu. Jak na to vzpomínáš?
Hrál jsem za slovinskou reprezentaci do 18 i do 20 let. Byl jsem rád, že můžu hrát za národní tým. Se Slovinskem ale nehrajeme v nejvyšší kategorii, hrajeme v béčku, i tak je to ale dobrý hokej.
V jedné z reprezentací jsi byl dokonce jmenován kapitánem.
Kapitánem jsem byl v reprezentaci do 18 let. Byl jsem hrdý, že mě zvolili kapitánem. Líbilo se mi to. V jednom zápase jsem byl kapitán i tady v Olomouci, když chyběl Ostřa (Milan Ostřanský) i Betyna (Šimon Beták), ale bylo to hrozné (smál se). Rozhodčím jsem rozuměl, ale špatně jsem to pak říkal trenérovi.
Bylo těžké nemít tu nikoho, s kým se dalo promluvit
Po konci sezóny i během vánoční pauzy jsi se vracel domů na Slovinsko, jaké to pro tebe bylo?
Byl jsem rád, že jsem se mohl vrátit, těšil jsem se na rodinu. Je to moc těžké, když je tu člověk sám půl roku a nemá tu nikoho, s kým by si mohl promluvit. Když jsem přijel domů, byl jsem opravdu šťastný.
Navštívili tě rodiče někdy v Olomouci?
Rodiče tu byli v minulém roce asi třikrát a letos už také párkrát. Líbilo se jim i město, říkali, že je to nejlepší město v Česku. Táta letos viděl extraligu, i první liga se mi ale líbila.
Když ses před novou sezónou vracel do Olomouce, přišli s tebou i dva noví hráči. Do staršího dorostu útočník Matic Jeklič a do juniorky jeho bratr, obránce Aleš Jeklič. Byla to náhoda nebo jste se znali už dříve?
My jsme se znali už předtím. Hráli jsme ve stejném klubu, bydlíme kousek od sebe a máme stejného agenta. Kluci se už před tím, než sem šli, ptali, jak to tu chodí. Trochu jsem je provedl po zimáku i Olomouci a pomáhal jim naučit se mluvit česky.
Máš nějaký hokejový vzor?
Mám, Sidneyho Crosbyho a z těch slovinských je to Anže Kopitar. Ten teď hraje za Los Angeles a trochu ho znám. Mezi olomouckými hráči to byl Jakub Bartoň.
Jaký je tvůj sen, čeho bys chtěl jednou dosáhnout? Spousta hráčů doufá v nejvyšší americkou soutěž.
NHL určitě ne. Mým cílem je hrát nějakou dobrou evropskou ligu, třeba českou extraligu, a živit se hokejem. To, že je teď extraliga i v Olomouci, je pro mě velká motivace.
