Sezóna Jakuba Urbische: Snažil jsem se ukázat, co ve mně je, řekl

Jakube, v letošní sezóně jste plnil roli jedničky juniorky, dostal první šanci v A týmu a byl pozván do reprezentace, jak jste s minulým rokem spokojený?
Byl jsem rád, že jsem dostal šanci. Snažil jsem se ukázat, co ve mně je a udělat radost své rodině, a za to jsem rád.

⇒ Brankář Jakub Urbisch

Před dvěma lety se vám velmi dařilo ve starším dorostu. I tam jste byl více vytěžovaným brankářem, bylo předem dané, že budete mít stejnou pozici i v juniorce?
Vlastně od doby, kdy mě Olomouc koupila, se mi začalo dařit (usmíval se). Že budu jedničkou, to ale asi jasné nebylo. Trenér mi ale před sezónou řekl, že mi dá víc prostoru.

Kromě toho, že jste byl oporou juniorů, jste v minulé sezóně pozván i na své první dva turnaje s reprezentací do 19 let. Jak na to vzpomínáte?
Poprvé jsem letěl do Finska, potom přišla pozvánka znovu, kdy jsme odletěli do Švédska. Tehdy to nebylo jen poprvé do repre, ale i poprvé do letadla, konečně z Česka. Těch poprvé tam bylo víc. Jsem rád, že jsem mohl poznat, jak to chodí ve Finsku a Švédsku.

Který z turnajů byl pro vás tím lepším?
Pro mě byl lepší ten první turnaj, protože na tom druhém jsem se hned při prvním tréninku zranil a chytal jsem až proti Švédům, kdy jsem dostal pět gólů. Během prvního turnaje jsme hráli jen přípravné zápasy s Finy, ve Švédsku šlo ale o Turnaj pěti, a to bylo úplně o něčem jiném. Nastoupili jsme proti Německu, Finsku, Švýcarsku a Švédsku.

Mezi první a druhou pozvánkou do reprezentace navíc přišla i první šance v A týmu. Čekal jste, že dostanete příležitost už v 18 letech?
Myslím, že premiéra byla 21. 1. (usmíval se). Tehdy jsem na Slavii střídal Vošvece (Tomáše Vošvrdu). V celém zápase jsem dostal šanci až v play-out, po reprezentaci. Nečekal jsem, že bych dostal šanci. Jel jsem s áčkem na první zápas, jen tak se relaxačně připravil, najednou trenéři řekli „Kubo, běž“, a já šel (smál se).

S A týmem jste trénoval během celé sezóny, odchytat zápas je ale asi něco jiného. První celé utkání jste odchytal 16. března proti Slavii, jak moc pracovala nervozita?
Ze začátku jsem byl krapet nervózní, ale pak jsem dostal pár rad, které mi pomohly. Říkal jsem si, že nemám, co ztratit. Šel jsem do toho a nic neztratil. Tak je to ale vždycky a asi u každého. Když jde do brány nějaký mladík, říká si asi jen „nedostaň gól, nedostaň gól“, a to jsem si říkal taky.

V áčku jste se setkal se dvěma staršími gólmany. Velmi zkušeným Jiřím Trvajem a Tomášem Vošvrdou, který v Olomouci působil už druhým rokem. Jak jste spolu vycházeli?
Myslím, že jsme vycházeli naprosto perfektně. Starali se o mě skoro tak, jako by mě adoptovali (smál se). Mít v týmu gólmany, jako jsou Jiří Trvaj a Tomáš Vošvrda, kteří mají přes sto zápasů v extralize, Trvka (Jiří Trvaj) ještě mnohem víc, je skvělé. Od Trvky se toho dá hodně naučit, hlavně jeho klid je neuvěřitelný. S tím se musí člověk narodit.

Protože během rozhovoru o kousek dál postával Alex Rašner, který na adresu Jakuba Urbische neustále vtipkoval, nemohla chybět ani otázka na spoluhráče, se kterými se „Urbi“ setkával v juniorce i áčku.

Alexe Rašnera znáte už z minulých sezón v juniorce, dal vám po vašem příchodu k áčku nějaké rady?
Alex se moc nestaral o to, jestli bude hrát, spíš o to, jak mě napálit (popichoval spoluhráče postávajícího vedle). Alex mi před zápasem napsal „Kubo, stáhni filmy“, tak jsem stáhl filmy, přišli jsme do autobusu, já nevěděl, kde kdo sedí a Alex mi řekl: „tady je volno, ten, co tu sedí, tu dnes není“. Já si sedl, za chvíli přišel hráč a ptal se, proč mu sedím na místě. A takových zážitků bylo víc (smál se).

Jaké jsou vaše cíle pro příští sezónu?
Určitě bych chtěl odchytat nějaké zápasy v extralize i v reprezentaci a odvést co nejlepší výkony.

Okem Tomáše Vošvrdy:

Milan Ostřanský, bývalý kapitán juniorky, o Jakubu Urbischovi: