Nedat to, končím s hokejem, vtipkoval Martin Vyrůbalík
Zápas končí až posledním hvizdem rozhodčího. Tohle moudro si dnes vzali domácí borci k srdci a bojovali až do úplného konce. Přestože dvakrát během zápasu utekl Chomutov Kohoutům do tříbrankového náskoku, nesložila olomoucká parta zbraně a svého soka v hodině dvanácté dohnala.
„Ve druhé třetině, jak to bylo 1:4, to vypadalo na jednoznačný výsledek, ale my jsme duel nezabalili. Pak nám zase soupeř utekl, ale bojovali jsme stále o výsledek, rvali jsme se jako tým a zvládli to,“ chválil své spoluhráče kapitán Vyrůbalík.
V tabulce první ligy, kde jsou týmy velmi bodově vyrovnané, může mít každý bod cenu zlata. Zvláště proti celku, který se netají svými vysokými postupovými ambicemi. „Proti Chomutovu je každý bod vynikající a každé výhry je třeba si cenit. Já si ji teď cením hodně, protože jsem hrál všechno možné a navíc jsem byl kapitán, takže i s dvěma body velká spokojenost.“
Kohoutům se v letošní sezóně proti Chomutovu daří více než v minulých ročnících, z celkového počtu devíti možných bodů už jich Hanáci ukrojili pět.
V předchozích dvou utkáních museli Hanáci hrát pouze se třemi kompletními pětkami. Takové zápasy berou mnoho sil, a proto tentokrát vyrukovali na Chomutov se čtyřmi lajnami. I přes posílení z extraligových Vítkovic však musel „kovaný“ obránce Vyrůbalík opět zaskočit v útočné řadě.
„Snad jsem to na křídle zvládl. Neměl jsem moc času se na to připravit, jen asi dva tréninky. Sice má levé křídlo za úkol hlavně bránit, ale hrajete více vepředu a přeci jen jsem si musel zvyknout. Chvilkami jsem vůbec nevěděl, kam si stoupnout. Ale myslím, že jsem to nakonec docela zvládl,“ zhodnotila se s úsměvem olomoucká sedmatřicítka.
Na pozici levého křídla musel Vyrůbalík nastoupit podruhé za sebou. Stejně jako v předchozím zápase se mohl i proti velkému favoritovi radovat ze vstřelené branky. „Vystřelil jsem a ta dělovka přesekla jejich hráči hokejku. Musel podle pravidel vystřídat, takže to bylo v tu chvíli vlastně šest na dva. V ten moment tam bylo hodně volného prostoru, tak jsem si sjel mezi kruhy, dostal jsem krásnou přihrávku a musel jsem to trefit. Kdybych to netrefil, tak bych asi musel s hokejem skončit,“ vtipkoval.
Naštěstí pro olomoucký hokej se Vyrůbalík nemýlil a svou šestou brankou v tomto ročníku rozjásal domácí fanoušky.
I díky jeho brance tak napínavý zápas pokračoval. Prodloužení rozuzlení nepřineslo a na řadu přišly samostatné nájezdy. „Nájezdy jsou loterie, ale kluci už do toho šli s takovou lehkostí, stáhli jsme to tříbrankové manko a už jsme byli celkem v klidu. Byly to velké nervy, ani jsme nevěděli, jak ten rozhodující gól padl, ze střídačky to nebylo vidět. Byl to parádní zápas se šťastným koncem pro nás. Diváci museli být spokojeni,“ dodal k infarktovému závěru olomoucký obránce.
V novém kalendářním roce tak zatím svěřenci koučů Fialy a Tomajka nepoznali hořkost porážky. Aby tomu bylo stejně i nadále, to si přeje i zkušený bek. „Už si ani nepamatuji, kdy jsme vyhráli tři zápasy po sobě. Snad už se konečně odrazíme k nějaké vítězné šňůře. Čekají nás sice těžcí soupeři, ale na ty my umíme. Uděláme vše, aby ta série pokračovala,“ slíbil za celý tým Vyrůbalík.
Další možnost budou mít hráči Mory už ve středu, to jedou na horký led ústeckého Slovanu. Naposledy tam vyhráli, zopakují zázrak znovu?
