Zvládli jsme to týmově, obětavě, tohle nás zdobí, tvrdil Jan Jaroměřský
Mikulášský zápas na ledě Třince olomouckým hokejistům vyšel. Chvíli po polovině utkání vedli Kohouti už 4:0, a i když domácí zápas ještě zdramatizovali, tři body putovaly na Hanou. „Tentokrát se mi to hodnotí dobře. Body zvenku jsou vždycky dobré, na půdě takového týmu taky, takže o to líp se to hodnotí. Od začátku jsme hráli dobře, využili jsme šance, a pak jsme podali zodpovědný výkon z obrany. Udrželi jsme to a dovolili jim jen jeden gól. Byli jsme produktivní a týmově, obětavě, to zvládli. Tohle nás zdobí, když to udržíme, budeme vyhrávat,“ věřil Jan Jaroměřský.
O první dva góly Olomouce se postarali trochu netradičně dva obránci, a to kapitán Martin Vyrůbalík a poprvé překonal brankáře právě i Jan Jaroměřský. „U Vyruba (Martina Vyrůbalíka) to moc zvláštní není, to je bombarďák,“ chválil svého spoluhráče. „U mě to zvláštní je, ale řekl jsem si, že odteď už jen budu dávat góly a nahrávat,“ vtipkoval.
„Jsem za to rád a hlavně jsem strašně rád, že jsme vyhráli. Gól už je jen taková třešnička na dortu. Určitě jsem spokojený, nebudu říkat, že nejsem rád, že jsem dal gól. Po tom, co jsem půl sezóny bodově mlčel, jsem minulý zápas nehrál, odpočinul jsem si a doufám, že se to teď zlomí,“ měl jasno odchovanec MladéBoleslavi.
Olomoucký obránce měl po zápase velkou radost, a tak přiznal, že vlastně ani přesně neví, jak jeho první letošní gól padl. Nakonec si ale na krátký popis gólové akce přece jen vzpomněl. „Pěkně jsem si pohrál s pukem a šup, ‚švihovačka‘ do víka. Co víc chtít, krásný,“ bavil se na vlastní účet.
V každé hokejové kabině však platí nepsané pravidlo. Za první gól, či start proti svému bývalému klubu, musí daný hokejista přispět do společné kasy nebo připravit svačinku. Jan Jaroměřský ale nic takového neplánuje. „Já už jsem dal loni. Oni na mě pořád řvou, abych zaplatil, ale já řvu, že už jsem platil minulý rok, takže nevidím další důvod,“ tvrdil rozhodně.
Během prvních pár minut vsadily oba týmy na poměrně opatrný hokej, v závěru první třetiny se ale Kohouti poprvé prosadili. Na druhou branku se však čekalo až do poloviny zápasu. Kdy přišel zlom? „Po tom, co jsme odskočili, rozhodně. Do ničeho jsme je nepustili. Bylo dobré, že jsme vedli 1:0 Ty tři góly tam hezky spadly. Myslím, že rozhodující byl ten můj. On byl vlastně vítězný. Ježiš, to je hezký. Já mám hlavně radost z výhry, pro nás jsou každé tři body důležité,“ pokračoval vždy dobře naladěný bek.
Proti svým bývalým spoluhráčům znovu nastoupil i Erik Hrňa, který v letošní sezóně nemá v Třinci svou pozici příliš jistou. Jeden z nejlepších střelců minulé sezóny se v letošním ročníku poměrně trápí, proti Olomouci navíc dvakrát chyboval, což vedlo ke gólům Hanáků. „Říkal jsem Erikovi, že měl zůstat u nás. On na to, že je to tak. Vždycky to byl dobrý kluk. On nám vždycky rád pomohl. Když byl u nás, byli jsme kámoši a na to se nezapomíná,“ neodpustil si popichování ex-olomouckého útočníka.
Ve třetí třetině se však domácí přece jen prosadili. Puk trochu smolně propadl Konrádovi do brankoviště, odkud jej za čáru doklepl navrátilec do třinecké obrany Lukáš Galvas. „Asi je to trochu zvedlo. Byl to takový smolný gól. Puk tam propadl a došoural se do brány. Vzhledem k tomu, že jsme je pustili k jednomu gólu, tak si ho asi nebudeme moc vyčítat. Možná se podíváme na to, co se tam dalo udělat jinak, ale dostat venku, navíc v Třinci, jeden gól, není žádná tragédie. Ubránili jsme i oslabení, která oni hrají dobře,“ vracel se k inkasované brance sedmadvacetiletý hokejista.
Na herním projevu Ocelářů bylo znát, že se jim letos vůbec nedaří. Zatímco Kohoutům se podařilo prosadit čtyřikrát, střely Třince mířily hodně mimo tři tyče. Poznali i Hanáci, že současné výkony mají domácí v hlavách? „Proti nám ještě aby neměli,“ smál se „Dělám si legraci. My jsme to loni taky zažili. Když se nedaří, je to těžký a třeba ani štěstíčko se nepřikloní. Vzhledem k tomu, že jsme podali dobrý výkon, asi je to, kde jsou, trochu položilo. Možná, že kdyby hráli nahoře, bylo by to pro ně lepší,“ zamyslel se nad situací Ocelářů hráč, který na Hané působí třetím rokem.
