Čtvrtfinále? Týmový výkon je naše největší zbraň, tvrdí Tomáš Mikúš
Favorit v utkání mezi Olomoucí a Litvínovem byl jasný. Verva se celou sezónu trápí, to Kohouti mohli být se svým postavením spokojení. Jenže Hanáky v posledních dvou utkáních trápila produktivita. To se ale v posledním domácím kole základní části změnilo a domácí se radovali z důležité výhry 4:1. „Zápas byl velmi dobrý. Sice na nás na začátku trošku vyběhli a my jsme se z toho museli trochu vzpamatovat, ale první třetina skončila 0:0, což je pro nás dobře. Ve druhé třetině jsme to ale zlomili. Padly nám tam tři rychlé góly po sobě, což podle mě rozhodlo zápas. Když už je to o tři góly, už je to hodně. Pak ještě jako pojistka čtvrtá branka a ve třetí třetině se v podstatě dohrávalo,“ vrátil se k zápasu Tomáš Mikúš.
První třetina se sice obešla bez vstřelené branky, pak ale Kohouti překonali Petráska třikrát během pěti minut. Nejprve se dvakrát trefil Herman, od jeho druhého gólu ale uplynulo jen 39 vteřin a ruce nad hlavu zvedal i Mikúš. „Dostal jsem nahrávku do rychlosti na střed do středního pásma a viděl jsem, že je to dva na dva. Věřil jsem si na střelu, tak jsem zkusil obstřelit beka a padlo to tam,“ popisoval svou gólovou akci.
Právě slovenská lajna si vypracovala ještě několik dalších šancí. Ve třetí třetině zahrozil z pravé strany Skladaný, když ho dobrou přihrávkou ve středním pásmu našel právě Mikúš. Další branka ale nepřibyla. „Bylo to dva na jednoho, ale soupeř si tam dobře lehl, takže to nebylo moc kam nahrát. Je to škoda, asi to dobře odbránili. Nevadí, padne to tam příště,“ tvrdil přesvědčivě dvaadvacetiletý hokejista.
Jenže ani Litvínov se nevzdal a ve třetí třetině Hanáky zatlačil. Ve 47. minutě se pak mohl radovat z první branky. „Po druhé třetině jsme si řekli, že nesmíme polevit. Nechtěli jsme, aby to nějak zdramatizovali třeba dvěma góly na začátku. Pak bychom se třásli o výsledek. Hra byla z naší strany trošku rozháraná. Bylo vidět, že jsme se trošku uspokojili, ale myslím, že jsme dost zkušené mužstvo na to, abychom čtyřgólový náskok uhájili,“ měl jasno olomoucký útočník.
A jak si vlastně slovenská trojice rozumí? Má nějak rozdělené role? „Každý je v něčem dobrý. Hužva (Peter Húževka) je výborný na buly, dobrý před brankou, v rozích, vyhraje hodně soubojů, posouvá nám hodně puků. Franta (František Skladaný) je zase dobrý bruslař. Umí dobře napadat, dobře se vracet a já se jen snažím jim pomáhat,“ rozpovídal se o svých spoluhráčích. „Hraje se s nimi fantasticky. Rozumíme si, vyhovíme si, ale to bude asi tím, že jsou to Slováci. Mluví slovensky, tak už vím, co po mně chtějí,“ smál se hráč nosící na dresu číslo 13.
Výhrou nad Litvínovem si Olomouc pojistila místo mezi první šesticí, a tak i přímý postup do čtvrtfinále play-off. „Je to super. Navíc vzhledem k tomu, že před sezónou byl cíl skončit do desítky. Podařilo se nám ten cíl předčit, dostat se do šestky a jít rovnou do čtvrtfinále,“ řekl nadšeně.
Základní část a play-off jsou ale často označovány za dvě rozdílné soutěže. Musí se tedy něco změnit? „Musíme hrát hru, která nám přinášela ovoce a kvůli které jsme se dostali do čtvrtfinále. Musíme hrát dobrý týmový hokej, obětovat se jeden za druhého, bruslit a být nepříjemný soupeř a dobře bránit. Týmový výkon je naše nejsilnější zbraň. Uvidíme, jak to půjde,“ hledal nejsilnější stránku Olomouce.
Ještě jedno pozitivum by se dalo na hře olomouckých hokejistů v utkání s Litvínovem najít. Po dvou zápasech, kdy celkově Hanáci vstřelili jen jediný gól, si znovu s chutí zastříleli. „Je to velmi důležitá psychická vzpruha, když v zápase, ve kterém jsme chtěli a museli vyhrát, protože jsme se chtěli dostat do šestky, dali čtyři góly. Po těch střeleckých ‚suchotách‘ je to poměrně dost. Jsme velmi rádi a budeme se snažit na této vlně udržet,“ dodal forvard, který sbíral zkušenosti i ve Finsku.
