Se sezónou jsme stoprocentně spokojení, nešetřil chválou trenér Karel Beran

Trenére, jak celkově hodnotíte uplynulou sezónu?
Myslím, že byla jednoznačně pozitivní. Výkon kluků měl hlavu a patu. Bohužel jsme nepřešli přes první kolo, ale to tak v hokeji bývá. Myslíme si, že tým měl na to, aby nějaký zápas uhrál, jsme ale stoprocentně spokojení. Bylo to hodně pozitivní, hlavně od kluků.

Kterou část sezóny nebo které zápasy byste vyzdvihl?
Těch zápasů je víc. Myslím, že jsme doma prohráli za celou sezónu čtyři nebo pět zápasů, takže jsme doma byli extrémně silní. Ve druhé polovině byly zápasy, kdy jsme i venku sbírali body. Hráli jsme vyrovnané zápasy, někdy jsme měli víc štěstí my, jindy soupeř, ale jak jsem řekl, se sezónou jsme spokojení. Výkon kluků měl parametry hokeje.

V prvních dvou zápasech sezóny, kdy jste narazili na favorizovaný Salcburk, jste nebodovali. Co to napovědělo do sezóny a jak první dvě utkání vnímali hráči?
Tahle skupina byla charakterově silná. Kluci věděli, do čeho jdou. Byl to začátek sezóny, kdy jsme vyjeli ven k pozdějšímu lídrovi soutěže. Kluci se z toho rychle oklepali a ty další dva zápasy se Salcburkem napověděly, že šli kluci nahoru. Myslím, že to byl takový začátek, kdy jsme se rozkoukávali.

Byl podle vás Salcburk přínosem pro dorosteneckou extraligu?
Hokejově stoprocentně. K těm domácím zápasům se pak kluci postavili výborně a jen nás mrzí, že jsme to nedotáhli do konce. Hlavně to druhé utkání, kdy jsme vedli, ale to už je hokej.

Odehráli jste i přátelské utkání proti národnímu týmu do 16 let a vyhráli 5:2. Jak jste spokojení?
Všechno, co kluci dělali, od příchodu až po odchod, mělo hlavu a patu. Ke všem zápasům a tréninkům přistupovali tak, jak k nim hokejisti přistupovat mají. To neplatilo jen o zápasu s výběrem do 16 let, ale i o posledním tréninku. Jak už jsem řekl, byla to charakterově silná skupina, se kterou se výborně pracovalo. Přeji ostatním trenérům, aby s takhle silnou skupinou pracovali všichni.

Vnímal tým, že i když jsou v národním týmu zhruba o dva roky mladší hráči, měli by patřit k těm nejlepším ve své kategorii?
Měli jsme tam nějaký výběr, kam jsme vždy zařadili jen ty nejlepší kluky. Měli jsme jednu skupinu ve Velkých Popovicích a druhou v Prostějově, takže šlo o to, vyzkoušet co nejvíce hráčů a dostat jich co nejvíce do hledáčku tak, aby to všechno směřovalo k mistrovství světa do 18 let.

Působíte u reprezentace do 16 let jako hlavní trenér a stejně tak u staršího dorostu. Toto utkání jste ale sledoval z tribuny, nebylo to trochu zvláštní?
Nijak zvlášť. Reprezentační kluci se chtěli ukázat, možná byli trochu pod stresem, ti naši si to užili. Myslím, že to byl tehdy pěkný zápas.

Kdo byl podle vás nejtěžším soupeřem v soutěži?
Nejtěžším soupeřem? To jsme vždycky sami sobě. Myslím to jen v dobrém, ale soustředili jsme se vždycky jen na sebe a chtěli jsme hrát naši hru, aniž bychom se dívali na soupeře, protože kluci předváděli takové výkony, že jsme se jen na sebe soustředit mohli.

V nadstavbové skupině jste skončili první, co k tak dobrým výsledkům vedlo?
Hrálo se o všechno. Každý chtěl do play-off, my i soupeři a od toho se samozřejmě odvíjela hra. Ve skupině byli silní soupeři a některé zápasy zvládli oni, některé my, ale takový je hokej. Člověk se do téhle skupiny a na práci s ní těšil, protože to byl opravdu zdravý kolektiv. Nedám na ni dopustit, byla to opravdu dobrá skupina.

V nadstavbové skupině jste si dlouho drželi velký náskok, na konci druhé části však byl boj o play-off ještě poměrně velké drama, které rozhodovaly až poslední zápasy, čím to bylo?
Ono se to tak odvíjelo. Kluci byli ale natolik semknutí, že i když nám některý hráč chyběl, dokázali je nahradit, což pro nás bylo zase jen pozitivum. V některých zápasech jsme soupeře přehráli, v jiných to kluci vyloženě ubojovali a vydřeli. Bylo to slušné.

Výsledkově bylo osmifinále play-off poměrně jednoznačné, jak jste ale spokojení s jeho průběhem?
Byly tam rozdílné zápasy. Většina kluků hrála play-off poprvé, to si musíme přiznat, takže získávali zkušenosti do budoucna. Je škoda druhého zápasu venku a prvního doma, kdy jsme si vytvořili tolik šancí, že jsme stoprocentně měli na to, abychom jeden zápas urvali. Bohužel se to ale nepodařilo.

Na čem se musí do budoucna ještě zapracovat?
Na všem! (řekl bez váhání) Samozřejmě, že chceme vyhrávat, ale na druhou stranu prací každého trenéra je, aby dospělý hokej hrálo co nejvíce kluků. Myslím, že to by měla být u mládežnických trenérů priorita. Musí se ale vyhrávat tak, aby z toho kluci měli nějaký prožitek a domů se vraceli spokojení. Hlavním cílem je ale vychovat hráče pro ligu nebo extraligu.

Zmínil jste to už několikrát, jak jste ale spokojen s přístupem hráčů a je například něco, čím vás překvapili?
Překvapili mě v jedné věci, a často jsme se o tom s panem Rechem bavili, a to tím, že si to kluci nastartovali tak, že se posunuli nejen v hokeji, ale i pro život. Některé věci se nemusely dávat až tak příkazem, ale stačilo něco říct a kluci to pochopili. Ať už to bylo od příchodů nebo omlouvání, když přišli o minutu později. Kluci se opravdu snažili ze všech sil, aby dosáhli nějakého úspěchu. I když jsme to tak nějak předpokládali, protože ta skupina byla hodně dobrá, překvapilo mě to.

Systém soutěže se od příštího roku výrazně mění, co na něj říkáte?
Přijde jiná soutěž a větší konkurenční prostředí, takže si myslím, že je to ku prospěchu věci. Všichni hráči musí zabrat, protože se zvýší konkurence, ale právě to je posune dál. Myslím, že liga bude zase kvalitnější, což je pozitivní.