Kondiční trénink a fyzioterapie spolu úzce souvisí, říká fyzioterapeut Jakub Jarolím

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Jakub Jarolím se rychle stal neodmyslitelnou součástí realizačního týmu olomouckého áčka. Mladý fyzioterapeut, sám bývalý vrcholový sportovec, se stará o to, aby byli hráči co nejdříve ve formě po zranění, po letní pauze, ale od letošní sezóny také o kondiční tréninky mužů. Jak náročné je takový trénink sestavit, především v nestandardním ročníku, jak moc hráči do tréninků mluví a co je vlastně cílem?

Na základě čeho tvoříš kondiční tréninky?

Jen chci říct, že nejsem úplně kondiční trenér. Ale je to těžké, protože v této sezóně není prostor na moc tréninkových jednotek v posilovně, protože zápasy jdou rychle po sobě a snažíme se, aby byli hráči co nejvíc odpočatí. Nicméně bychom měli rozlišovat, jestli se bavíme o kondičním trénování v rámci sezóny nebo mimo ni. Mimo sezónu se snažíme o zvyšování svalové síly, snažíme se o to, aby se systém zastabilizoval tak, aby byl připravený na zátěž v sezóně. Spolu se silovým tréninkem je to kompenzační trénink a v samotné sezóně je to spíš udržovací fáze. To znamená, že tam nejsou nějak extrémně těžké cviky. Je míň opakování a jde to víc do dynamiky. Hlavně se to snažíme s hráči konzultovat tak, aby jim to vyhovovalo a aby si každý mohl trénink individuálně upravit.

Sám jsi zmínil, že je letos sezóna náročnější, je vůbec prostor pro to, aby kondiční tréninky probíhaly?

Nyní to máme tak, že když se hraje úterý, pátek, neděle, tak ten den, který bychom využívali na udržovací fázi, na posilování, teď máme volno spojené s regenerací. To znamená, že nejsme schopní tam v týdnu poskládat nějaké posilování, protože by to byla další fáze, která by ubrala z kapacity člověka. Pokud někdo nejde na led, například má nějaké drobné zranění, pak děláme posilovnu a individuálně pracujeme s hráči. Anebo chodí dost kluků cvičit hned po zápase. Ale to záleží na tom, co komu vyhovuje. Mají nějaké penzum cviků, které si po zápase dají. Jen se zeptají na počet cviků a opakování, ale že by to bylo striktně tréninková posilovací jednotka,to v této sezóně opravdu nejde.

Sešla se tu spousta kluků z jiných klubů, každý byl zvyklý na něco jiného. V Olomouci dlouho kondiční trenér chyběl. Je rozdíl poznat?

Kondiční trenér tu stále není, trošku bych to měl suplovat já spolu s Eliškou Byrtusovou z FyzioMove. Je to ale pravda. Kluci jsou zvyklí řídit si to sami, my se jim do toho ale snažíme trochu vstupovat. Celou minulou sezónu jim kondiční trénink dělal Honza Tomajko, takže se to i s ním snažíme poskládat tak, aby to splnilo účel. To znamená udržování síly, potažmo nějaké lehké zvyšování, ale aby to nevedlo k tomu, že se hráč přetíží nebo to bude mít dopad na hru.

Zasahují trenéři A týmu do tvorby tréninků nebo máš volnou ruku?

Mám od trenérů vždycky dáno, že třeba mají pocit, že mají hráči málo síly v osobních soubojích, takže chceme zvýšit svalovou sílu. Já mám potom volnou ruku v tom, jak trénink postavím. Pak to zkonzultujeme s Honzou Tomajkem a případně zredukujeme v počtu opakování nebo v počtu sérií. Pokud Honza ví, že je trénink v posilovně hodně těžký, například na začátku sezóny, snaží se tomu pak uzpůsobit led, kde se pak dělá něco maličko jiného.

Při kondičním tréninku musíme zohlednit především věk, post tolik ne

Mají hráči tendenci do tréninků zasahovat?

Oni pořád do něčeho mluví (smál se). Myslím, že nijak zásadně. Spíš pokud si to potřebují upravit, zeptají se, jestli si můžou vyměnit cvik. Pokud někomu například nevyhovuje zadní dřep, zeptá se, jestli si může dát něco jiného.

Musí se při tvorbě tréninků zohledňovat post nebo například věk hráče?

Věk určitě. O post tolik nejde. Jestli je to obránce nebo útočník, to se tolik nerozlišuje. Jde spíš o gólmany, kteří nepotřebují tak velkou maximální sílu jako například obránce. Spíš se budeme bavit o flexibilitě nebo volném pohybu. Kondiční trénink gólmanů je trochu jiný, ale dobře s nimi pracuje Martin Falter.

Je vidět rozdíl oproti sezónám, kdy si kondiční tréninky každý řešil sám?

Doufám, že to nezakřiknu, ale myslím, nikdo neměl problém s přetížením určité svalové skupiny. Stále se i s takovými problémy potýkáme, nicméně je jich alespoň o trošku méně. Minulou sezónu to byla hodně natažená třísla nebo svaly v oblasti kyčelního kloubu. Byť to tak nevypadá. V současnosti jde spíš o zranění, která vyplývají ze hry, to znamená fraktury nebo zranění ramen. Neříkám, že od začátku sezóny nikdo neměl problém s pohybovým aparátem, to bych lhal. Jestli je snížený počet svalových zranění způsobený tím, že se změnila suchá příprava, to úplně nedokážu posoudit, ale myslím si, že to určitý efekt má.

Upřednostňujeme kvalitu nad kvantitou

Existuje nějaký cvik, který hráči opravdu nemají rádi?

Myslím si, že přítahy na hrazdě obecně nejsou oblíbené. To se nesetkává s potleskem (usmíval se). Nemyslím si ale, že by tam bylo něco, co by se nedalo cvičit. Pokud ale máme normální sezónu, nemůžeme mít nějak příliš náročné cviky. V jednoduchosti je krása. Dělají se jednoduché silové cviky, které jsou propojené kompenzačními cviky, tak aby to nebylo jednostranné přetěžování. Ty cviky nejsou nějak složité, takže je po určitě edukaci zvládne každý sám.

V letošní sezóně nastupuje poměrně hodně juniorů, kteří ale měli poměrně náročné a propracované tréninky už pod vedením Karla Berana s Milanem Ministrem, jak se srovnali s tím, že jim teď přibyl ještě trénink pod tvým vedením?

Myslím si, že Karel Beran má těžší tréninky než já (usmíval se). Samozřejmě ale u mladých hráčů musí být zátěž jiná než u hráčů, jako je třeba Jirka Ondrušek. Tam už je to spíš udržovací. V tom mladém věku můžeme ještě něco rozvíjet. I u Jirky Ondruška můžeme ještě něco rozvíjet (usmíval se), ale už nemáme tak velkou kapacitu jako u mladých hráčů. Co se juniorů týče. Snažíme se upřednostňovat kvalitu nad kvantitou, to znamená, že některé cviky pro ně byly lehčí, protože tam bylo míň opakování nebo trochu jiná zátěž. Ale na druhou stranu těžší v tom, že se snažíme jít po technice. Občas cvik, který nám přijde banální, je nakonec strašně těžký, protože stoj na jedné noze není stoj na jedné noze, pokud to dělám špatně. Nebo obyčejný klik. Dá se udělat lehce, ale když je to pak ve správném nastavení lopatek a trupu, je z něj strašně těžký cvik, který správně nezvládne 50 % hráčů.

Jak vlastně vznikla myšlenka, že bys dělal i kondičního trenéra a jak náročné je pro tebe skloubit fyzioterapii a kondiční trénink?

Mě původně ani nenapadlo, že bych dělal kondičního trenéra a s dovolením bych se jím ani nenazýval. Držel bych se spíš fyzioterapie. Kondiční trénink a fyzioterapie spolu úzce souvisí, byť to vypadá jako dvě rozdílné disciplíny. Mám štěstí, že jsem dlouhodobě spolupracoval s Petrem Nátěstou, který mimo jiné připravoval i mě, protože jsem taky sportoval. Já Peťovi pomáhal a on mě učil, jak kondiční trénink vést, nejsem ale erudovaný trenér. Nějaké věci znám, ale vždycky budu potřebovat pomoc kondičního trenéra. Proto si myslím, že kdyby tady kondiční trenér byl, příprava mimo led by se ještě zlepšila a zefektivnila. Pořád se považuji za fyzioterapeuta, který občas zaběhne do kondičního tréninku, ale sám se v tom potřebuji ještě zlepšit.