Jan Bambula: Chci být postupně klíčovým hráčem. Proč zvolil Olomouc?
Kde se vidíš za pár let?
To je otázka na úvod. (směje se) Já si chci prvně vybudovat místo tady v Olomouci. Chci hrát stabilně i přesilovky a oslabení – být klíčovým hráčem a pak se uvidí.
A co vyhrát nějakou trofej?
To by chtěl asi každý – momentálně by byla nejlépší ta extraligová. (usmívá se)
Reprezentace?
Určitě to je cíl, ale k tomu mám podle mě ještě hodně daleko. Musím stále makat…
Co tě vůbec přivedlo do Olomouce?
Před minulou sezonu jsme sem šli s Dominikem Pavlíčkem na jeden zápas. Hráli jsme v přípravě. Trenéři řekli, že jsme se jim líbili. A kdyby byla marodka, tak by nás zkusili i v sezoně. To se pak stalo – nastoupil jsem asi do pěti utkání. Lidé z klubu potom řekli, že by mě chtěli i na další rok – takže jsme se domluvili.
„Proč Olomouc? Věděl jsem, že bych tady mohl dostat určitý čas na ledě."
Měl jsi i další nabídky?
Ano, ale rozhodl jsem se pro Olomouc, protože jsem věděl, že bych tady mohl dostat určitý čas na ledě a že by mohlo být lehčí se prosadit do áčka.
Jak se ti zatím líbí v Olomouci?
Super parta, super lidi! Myslím, že si nemám na co stěžovat.
S kým si nejvíce rozumíš v kabině?
Asi s Tomášem Gřešem a Jakubem Navrátilem.
A na ledě?
S Tomášem Gřešem jsme spolu hráli už v Havířově a sedli jsme si tam. Na začátku sezony nás tedy trenéři dali opět dohromady. Podle mě to bylo slušné, sedlo nám to i s Vildou Burianem. Pak přišel covid a roztrhalo se to… Musím ale ještě zmínit Honzu Knotka, i s ním se mi hraje dobře. Ale to i třeba s Honzou Káňou. V podstatě s nikým nemám problém. Jsem docela přizpůsobivý. Spíš já jsem takový, že to často kazím a omlouvám se. (usmívá se)
Foto: Alena Zapletalová
Budeš i další rok v Olomouci?
Doufám, že ano. Jsem tady spokojený, takže snad to vyjde.
Kdo je tvůj hokejový vzor?
Určitě David Pastrňák. Známe se z Havířova a je neskutečné, jak se odsud dostal tam, kde nyní je.
Jak dlouho hraješ hokej a co tě k tomu dovedlo?
Už je to patnáct let. A dovedli mě k němu rodiče. Začínal jsem hrát v Havířově.
„Fandím odmala Chicagu. Vždycky jsem v mládí fandil těm, kteří vyhrávali."
Jak vlastně vzpomínáš na Havířov?
Rád. Myslím, že tam taky byla skvělá parta. Zatím se mi popravdě nestalo, že bych se necítil dobře v kabině. Určitě bych se tam třeba někdy i vrátil.
Jaký je tvůj nejoblíbenější tým v NHL?
Fandím odmala Chicagu. Vždycky jsem v mládí fandil těm, kteří vyhrávali. A Blackhawks v roce 2010 zrovna vyhráli Stanley Cup, takže asi proto. (usmívá se)
A který ti je naopak nesympatický?
Asi New Jersey Devils. Nelíbí se mi jejich znak a ani jejich dresy. (směje se)
Máš nějak upravenou stravu?
Úplně ne, ale snažím se dodržovat základní jídlo. Ráno si dávám jogurty s vysokým obsahem proteinu a po tréninku doplňuji sacharidy i bílkoviny.
Foto: Alena Zapletalová
Dotaz od Tobiáše Handla: jak se ti daří v „CODku“?
Prvně by se mělo říct, co to vůbec je. Jedná se o hru – Call od Duty: Warzone a daří se mi. Někdy s kamarády vyhrajeme. Určitě jsem na tom lépe než Handlík, ale on spíše hraje Fortnite. (usmívá se)
Co studuješ?
Jsem v maturitním ročníku na obchodní škole v Havířově. Chystám se na maturitu…
A na závěr: jak trávíš volný čas?
Třeba jsem doma, kde regeneruji a odpočívám. Zahraju si i rád s kluky něco na herní konzoli a někdy si zajdu na procházku s přítelkyní. A když už fakt není co dělat, tak se učím na maturitu. (směje se)
