Nátlak může děti od sportu odradit, říká Jan Littner

Jak dlouho se mladým gólmanům věnujete?

U mládeže se pohybuji, když počítám i letošní sezónu, celkem čtrnáct let. S Martinem Falterem se společně staráme o všechny kategorie, já osobně se ale zaměřuji hlavně na mladší ročníky.

Vy jste v Olomouci trénoval i gólmany A-týmu. Teď už se tedy zaměřujete zejména na mládež. Naplňuje vás to více než seniorský hokej?

Ano, mnohem. U áčka se příprava zaměřuje na větší detaily, pilování a taktiky. U dětí je k vidění hodně posunů, a to trénink od tréninku. Je to obrovský hnací motor, když vidím, že je to baví.

Je krásné, když si s něčím dám práci a děti to ocení

Vrátím se ke Sněhuláckému dni, který jsem s vámi absolvoval. Plánujete něco podobného i v budoucnu?

Zrovna teď nedávno se mě jeden z mých svěřenců ptal: „Trenére, kdy bude další akce?“ Řekl jsem mu, že se mají zeptat rodičů, jestli jim to zaplatí a není problém. Prý si to zaplatí sám. (směje se) Takže určitě máme v hlavách nějaké nápady a až bude prostor, tak zase něco zrealizujeme.

Jan Littner během Sněhuláckého dne

Na dětech bylo po celou akci vidět, že se jim připravený program velmi líbil.

Ano, to pro mě byla obrovská odměna. Je to krásný pocit, když si s něčím dám práci a děti to ocení.

Nikdo nechce jít do brány s pocitem, že se bojí chyby

Děti vás berou jako dobrého trenéra. Stalo se vám už někdy, že vám nějaký rodič přišel promlouvat do duše, protože jste špatný trenér?

To ulpěně ne, bohužel spíš naopak já musím někdy rodičům promlouvat do duše, protože při vší úctě, já jím do jejich práce také nemluvím. Několikrát se mi už stalo, že jsem musel rodiče poprosit, aby tuto práci nechali na nás s panem Falterem a Pospíšilem. Rozhodně by rodiče neměli svým dětem vyčítat, že pustí hloupý gól, protože to, co oni vidí oni ze svého pohledu jako hloupý gól, já vidím z profesionálního pohledu úplně jinak.

Může to podle vás dítě od sportu odradit?

Rozhodně ano, a bohužel z vlastní zkušenosti vím, že to jde velmi snadno. Znám spoustu případů, kdy se to s tím daným člověkem nese celý život. Nikdo totiž nechce jít do brány s pocitem, že se bojí chyby. Já nepotřebuji, aby mi dvanáctiletý kluk stresoval před zápasem, že když něco pustí tak dostane čočku. Já potřebuju, aby se mi na zápas těšil. Několikrát jsem musel kluky před zápasem uklidňovat. V tomhle budu vždy pes, tohle se prostě dělat nebude. Nechci tím kritizovat olomoucké rodiče, tohle se bohužel děje všude.

Pozice gólmana je v tomto určitě výrazněji znevýhodněna.

Přesně tak, jeho pozice je psychicky velmi náročná, a právě proto je potřebuju v klidu. Nikdy, když na ledě udělali chybu, jsem neměl pocit, že to udělali schválně. Rodičům vždy říkám, ať radši vezmou kluka na pizzu, aby na to zapomněl. Byl bych velmi rád, kdyby dětem dávali hlavně podporu a motivaci.

Může u mladých brankařů hodně změnit puberta?

Jasně, takových případů je strašně moc. V pubertě přijdou počítačové hry, holky a další jiné zájmy. Několikrát jsem si říkal, že tenhle kluk je jenom hokej, hokej, hokej a on mi potom přišel a řekl: „Trenére, ale já už nechci.“ Z většiny případů je to u těch dětí, do kterých „šili" rodiče, a to je opravdu špatně.

Snažíte se svěřencům konec s hokejem rozmlouvat?

Spíše říkám, ať danou věc zkusí s hokejem skloubit. Když mi ale řekne, že chce jít studovat, a dostat se na vysokou školu, co mu mám říct? Ne?

Do hokejového důchodu se ještě nechystám

Kdo je největším vzorem mladých brankářů?

Vnímají gólmany v NHL, ale nevím úplně přesně koho. Když se ovšem pořádně zamyslím, tak asi Marc-André Fleury, protože má zlatou mřížku. Z českých gólmanů je to asi Petr Mrázek. U malých dětí to asi není úplně o stylu chytání, ale spíše o tom, jakou má helmu a betony.

A váš brankářský vzor?

Moji už nechytají, ti jsou už v zaslouženém důchodu (směje se). Určitě to byli Dominik Hašek a Patrick Roy. Já už si nové vzory hledat nepotřebuji.

Vy se do důchodu ještě nechystáte?

Kolikrát bych v něm už rád byl, ale rozhodně se tam nechystám, protože mě moje práce velmi baví a naplňuje. Pevně doufám, že za život poznám ještě spoustu nových sněhuláků.

Jan Littner během Sněhuláckého dne