Trenéři nám neustále připomínají, že ještě není hotovo, tvrdí Václav Kočí

Neuplynuly ani tři týdny a junioři na olomouckém ledě znovu přivítali Kladno. Povedené utkání měli ještě v živé paměti, vzali si z něj ale něco do dalšího zápasu? „Upřímně asi jen to, že je Kladno bojovný soupeř. Sice jsou na chvostu tabulky, mají málo bodů a jsou poslední, ale umí kousat. Věděli jsme, že to nebude snadný soupeř a na ledě to bylo vidět. Nebylo to bůhvíco. Kladno mělo několik úniků dva na jednoho a chvílemi jsme v obraně hořeli. Myslím si ale, že jsme ukázali svou kvalitu a nakonec jsme to dotáhli na výhru za tři body,“ vrátil se k utkání s Rytíři Václav Kočí.

První dva zápasy nadstavby skončily výhrou s čistým kontem, tentokrát ale Kladenští dokázali najít recept na Špunara a hlavně, potrestat olomoucké chyby. Jeden z gólů padl v oslabení, i po něm se ze střídačky ozývalo varování trenérů, aby hráči udrželi nervy na uzdě. „Trenéři nám opakují prakticky před každým zápasem, že se nemáme nechat vyprovokovat a nemáme chodit zbytečně do oslabení. Jsou to zbytečné fauly. Pokud jede hráč sám na branku, je to samozřejmě jiná situace. Třeba sekání do gólmana, zbytečný faul v útočném pásmu, na tyhle věci nás trenéři upozorňují pořád. Tentokrát se nám dařilo docela se toho vyvarovat, i když samozřejmě nějaké fauly byly, ale tomu se člověk nevyhne,“ vysvětlil.

Utkání s Kladnem bylo velice vyrovnané, svědčí o tom i první a třetí třetina, kdy byly oba týmy, co se vstřelených branek týče, stejně úspěšné. První dvacetiminutovku ovšem Hanákům zkazil gól na 1:1 pouhých pár vteřin před koncem. „První gól padl asi šest vteřin do konce třetiny při hře pět na pět. Podle mě jsme podcenili situaci. Spadl jsem za brankou, pak jsem to před ni nestihl a myslím, že můj hráč puk tečoval. Tohle beru na sebe. Druhý gól byl v oslabení. Každý tým má přesilovku silnou, když se mu to podaří sehrát. Upřímně jsem jen viděl, jak se to odrazilo od nějaké hokejky a pak už jsem to viděl až v síti,“ sypal si popel na hlavu.

Právě oslabení jsou tak trochu slabou stránkou Hanáků. Junioři sice obětavě brání, něco ale potřebují ještě vypilovat. „Myslím, že musíme mnohem víc začít blokovat střely. Sice si do toho klekneme, jdeme do toho dobře, ale puk jde stejně kolem nás, a to je špatně. Měli bychom na tom začít pořádně pracovat a když do toho půjdu, řeknu si, že tu střelu chytím,“ uvědomoval si devatenáctiletý hokejista.

Olomoucký obránce svou chybu napravil. Právě on totiž pojistil výhru Hanáků čtvrtou brankou. Sám se ale na gól poměrně načekal. „Poslední gól byl v Plzni a je pravda, že to už je nějaký pátek. Je příjemný pocit zase prolomit smůlu, protože proti Litvínovu jsem měl vyloženou šanci a i proti Havířovu jsem měl několik šancí, kdy jsem mohl dát gól, ale nelepilo mi to. Teď jsem to prolomil, a to je rozhodně příjemný pocit,“ usmíval se.

Nedávno se prvního gólu v sezóně dočkali dva jiní obránci, Lukáš Přecechtěl a Adam Drábek, prvnímu jmenovanému tehdy předpověděl gól Jakub Zapletal. Tentokrát se ale do věštění nepouštěl. „Mně to předpověděla kamarádka,“ smál se Kočí.

Olomouckým zadákům se v poslední době daří a přidávají jednu branku za druhou. Běžně se však od obránců příliš gólů nečeká. Jak to ale bylo u Václava Kočího? „Já si myslím, že jak kluci, tak trenéři ode mě góly čekají, ale nevím, čím to je, nelepí mi to, nedokážu ten gól dát. Třeba se to ale změní.“ Letošnímu nováčkovi se po trefě proti Kladnu trochu ulevilo. „Malinko ano. Říkal jsem si, že už to není možné, že to tam všem padá a mně ne. Je to ale o pracovitosti a když se maká na sto procent, vždycky se to musí hráči vrátit,“ oddechl si odchovanec Vsetína.

Po jednodenní pauze čeká juniory výjezd na jih Čech, do Českých Budějovic. Ani Motor ale nebude snadným soupeřem. O tom už se Hanáci jednou přesvědčili, hned ve třetím kole s ním totiž prohráli 1:3. „Bude to podobný soupeř jako Kladno. Budou kousat. Mají spoustu šikovných kluků, jsou silní na hokejce a mají dobré přesilovky. Bude to o disciplíně, dodržování systému a tlaku do branky. Když budeme hrát to, co máme, myslím, že to můžeme zvládnout,“ řekl odhodlaně.

Že by se junioři zaměřovali na jednotlivé osobnosti českobudějovického týmu? Tak to nevypadá. „Kromě jednoho hráče z Budějovic moc neznám. Kluci ale jejich hráče znají, protože prošli reprezentacemi, takže si řeknou, jak hrají. Podle mě je hlavní síla týmu v přesilovkách, kdy může dát gól prakticky kdokoliv. Viděli jsme to i v zápase s Litvínovem, kdy může dát gól elitní centr, ale taky někdo, kdo hraje ve třetí obraně,“ připomněl hráč nosící na drese osmičku.

Junioři si ve druhé části soutěže připsali tři výhry a může se zdát, že mají dostatečnou bodovou rezervu, dobře si ale uvědomují, že ve hře je opravdu hodně a není radno něco podcenit. Atmosféra v kabině je ale vzhledem k výsledkům příjemná. „Někdy mám pocit, že až moc uvolněná, ale myslím si, že pořád makáme na sto procent a dáváme tomu všechno. Trenéři nám také neustále připomínají, že to ještě není hotovo.“