Byla to asi moje nejlepší sezóna. V obou týmech byla skvělá parta, říká Adam Drábek
Za mě byla sezóna dorostu skvělá. Teď mluvím za sebe, nevím, jak to cítí kluci, ale já jsem si to s nimi užil. Samozřejmě někdy během sezóny mohly nastat nějaké problémy a neshody, ale myslím, že to celkově přebily ty dobré chvíle. Dostali jsme se daleko, což je podle mě dobrá ukázka síly našeho týmu.
Co podle tebe přispělo k tomu, že jste došli až do play-off?Myslím si, že se shodnu skoro se všemi, když řeknu, že skvělá parta. Ze začátku to tak nevypadalo, ale potom jsme se semkli a dělali to, co po nás trenéři chtěli. Je ale logické, že za to nemohla jenom parta. Ke konci jsme začali proměňovat šance, což bylo taky klíčové. Skvěle jsme bránili, a hlavně nás neskutečně podrželi gólmani. To bylo taky rozhodující.
Pravidelně jsi naskakoval i za juniorku, jak jsi spokojený s odehranými zápasy a svými výkony?To, že jsem dostal tolik prostoru v juniorce, je neskutečné. Jsem za to strašně vděčný. Nechci posuzovat svoje výkony, protože si myslím, že nejsem objektivní. Můžu jenom říct, že jsem dal do všeho maximum. Nemůžu být spokojený a zároveň ani zklamaný, vždycky to může být lepší.
Bylo pro tebe náročné zvládnout zápasy dorostu a poměrně velkou porci utkání za juniorku?Ani ne. Uvědomoval jsem si svoji roli, jak v dorostu, tak v juniorce. Takže skloubit tyhle dvě kategorie nebyl takový problém, protože jsem věděl, co ode mě trenéři čekají, a hlavně kvůli tomu, že jsem většinou strávil minimálně měsíc s určitou kategorií, než jsem začal s druhou. Moc často jsem nependloval. Těžší pro mě bylo skloubit školu s hokejem.
Říká se, že je přechod do juniorky hodně těžký, jak jsi to vnímal?Soupeř v juniorce je většinou rychlejší, silnější, větší, ale to stejné i spoluhráči. Když jsem udělal v juniorce chybu ,vždycky tam za mě někdo byl. V dorostu jsem to často ještě stihl zahasit sám, ale v juniorce na to nebyl čas. Těžší pro mě byl, ironicky řečeno, přechod z juniorky do dorostu. Hrál jsem si na poloboha a vymýšlel kraviny, místo toho, abych dělal, co mám. Naštěstí jsem si to před play-off uvědomil i díky spoluhráčům. Dorost byl možná pro mě těžší z toho důvodu, že jsem měl nějakou zodpovědnost a měl jsem za úkol tým určitým způsobem vést., což bylo celkem náročné. Juniorka byla pro mě mnohem náročnější po hokejové stránce, větší stres, být víc zapřený v soubojích, a hlavně rychlejší přístup.
V čem jsou podle tebe rozdíly v dorosteneckém a juniorském hokeji? Co ti pomohlo přizpůsobit se?Myslím si, že váha, to, jak rychle hráč přistupuje a samozřejmě výkonnost. O rozdílech rozhoduje hrozně moc faktorů, a nejen těch hokejových.
Co sis z juniorky, ať už herně nebo přístupem, přenesl?Nejlepší asi bude, když budu mluvit jenom o herní stránce. Jak už jsem říkal, rychlý přístup. Další důležité věci jsou osobní souboje a rozehrávka. A to jsem si vzal z juniorky i do play-off.
V dorostu jsi plnil roli kapitána, v juniorce se ti povedlo i bodovat. Oba týmy byly nakonec poměrně úspěšné, jak hodnotíš celou sezónu ze svého pohledu?Byla to snad moje nejlepší sezóna. V obou kategoriích byla, jak už jsem zmiňoval, skvělá parta. Po hokejové stránce jsme měli mnohem větší ambice a mohli jsme toho dokázat víc. Jak v dorostu, tak i v juniorce. Co si budem. Ale po mimohokejové stránce to bylo skvělé. Já si to užil, potkal jsem nové lidi a nabral mnoho zkušeností.
