Těší mě, jak se kluci zlepšují, říká po úspěších na turnajích trenér čtvrťáků Jan Křivohlávek
Během prvního dubnového týdne odehráli čtvrťáci hned tři turnaje. Na Apríla odstartovali turnajový maraton v Orlové, o pár dní později se přesunuli do Vyškova a nakonec celý víkend bojovali o medaile v Novém Jičíně. To je pořádná porce zápasů, co k tomu trenéry ale vedlo? „Tím, že to byl poslední týden sezóny, chtěli jsme, aby si kluci ještě pořádně zahráli než budou mít zase od hokeje několik měsíců pauzu. V nabídce byly tři turnaje, které byly poměrně blízko, takže se to dalo hezky skloubit,“ vysvětlil Jan Křivohlávek.
Na turnajích se běžně hraje ve zkrácené podobě utkání, přesto jde o několik zápasů denně, malé kohouty tak čekal náročný program a některé také jedna novinka. „Měl jsem to vymyšlené tak, že bude turnaj v Orlové takový rozlučkový s hrou na malé hřiště, jelikož od příští sezóny už budou hrát na velké. Takový last dance. Pak jsme měli jednodenní turnaj ve Vyškově, kde si někteří poprvé vyzkoušeli hru na celé hřiště a který jsme brali jako takovou generálku na Nový Jičín. Aby kluci věděli, kde a jak se mají pohybovat,“ prozradil.
Zatímco v Orlové se Hanáci utkali vesměs s týmy z Moravskoslezského kraje, polskými Tychy, slovenským Púchovem a tradičně Břeclaví, ve Vyškově šlo převážně o jihomoravské týmy – domácí Vyškov, brněnskou Kometu a Zlín. V Novém Jičíně už ale svěřenci trenérů Jana Křivohlávka a Davida Takáče narazili na týmy napříč republikou, nechyběly tak například Neratovice, Znojmo nebo Plzeň. Srovnávat jednotlivé turnaje ale trenéři nechtěli. „Tím, že to byly jedny z prvních turnajů, tak ještě není úplně co srovnávat. Pro nás to byli všechno noví soupeři, jelikož hokej na malé a velké ploše je úplně jiný sport,“ tvrdil jednatřicetiletý trenér.
Jak už bylo zmíněno, pro některé hráče byly zápasy na velkém hřišti premiérou, s jejich hrou byli trenéři ale spokojení. „Popasovali se s tím na můj vkus až moc dobře,“ smál se. „Samozřejmě, že někteří kluci hráli celou sezónu za starší ročník, takže to pro ně nic nového nebylo a věděl jsem, co od nich můžu čekat, ale kluci, kteří na velké hřiště ještě nehráli, mě mile překvapili. Nechci úplně jmenovat, ale například Tobiáš Ondrušek tam měl parádní momenty, za které by se nemusel stydět ani jeho táta (kapitán A týmu, Jiří Ondrušek- pozn. red.),“ chválil své svěřence.
Všechny tři turnaje zvládli Olomoučtí na výbornou a z Orlové, Vyškova i Nového Jičína si nakonec přivezli nejcennější kov. Sezónu 2022/2023 tak Hanáci ukončili nejlépe, jak mohli. „Utvrdil jsem se v tom, že tihle kluci mají hru opravdu rádi, žijí tím, chtějí se učit a zlepšovat. Díky tomu mi práci dělají snazší. Nejsem naivní, abych si myslel, že to, jak s nimi trénujeme, by šlo jinde nebo fungovalo na každého. Pořád je to ale začátek cesty a je třeba pracovat na všem.“ I po zisku tří zlatých medailí se ale mladý trenér snaží držet při zemi. „To, že kluci vyhráli medaile, je pro ně určitě fajn, ale mě víc těší, jak se kluci zlepšují a jak vystupují na ledě i mimo led jako tým. Oni sami to nevidí a já jim to neříkám tak často, ale pokud to teď čtou, chtěl bych jim touto cestou moc poděkovat,“ dodal Jan Křivohlávek, který trenérskou kariéru kombinuje s aktivní hráčskou.
