Silvester Kusko o sezóně, fanoušcích i důvěře: Trejd do Olomouce byl pro mě vysvobozením
Jak byste zhodnotil uplynulý ročník z týmového pohledu?
Kdyby nám někdo řekl před sezónou, že to dopadne takto, bereme to všemi deseti. Na druhou stranu, když jsme viděli, jaký hokej jsme byli schopni předvádět v říjnu a listopadu, tak možná je to trošku škoda. V play-off jsme pak dostali Pardubice a prohráli jsme 0:4, i když tři ze čtyř zápasů byly pro ně velmi těžké a zároveň těsné. Je možné, že pokud bychom šli do play-off z vyššího místa, uhráli bychom více.
Z několika hráčů bylo i s odstupem týdnů cítit, že je mrzí, že čtvrtfinále skončilo velmi rychle. Jak to berete vy?
Paradoxně mě to mrzí více a více. Když se bavím s kamarády, kteří také hráli hokej, a kteří naši sérii sledovali, tak říkali, že kdyby to při nějakých okolnostech bylo po čtyřech zápasech 3:1 pro nás, nikdo by se úplně nemohl divit. Mrzí to mnohem více, když se na to dívám zpětně.
Nicméně předkolo proti Karlovým Varům jste zvládli. Rozhodla právě série předkola o tom, že je sezóna hodnocena úspěšně?
Dalo by se říct, že ano. Jsme za to samozřejmě strašně rádi, protože jednoduchá série to rozhodně nebyla. Ale říkám, my jsme měli tým dobře poskládaný a fantasticky chytali oba brankáři. Mentálně jsme byli na vlně, věřili jsme si a kabina šlapala. Trošku mě tedy mrzí, že to skončilo právě ve čtvrtfinále.
V play-off jste dal důležité tři branky. Povedená vyřazovací část, že?
Nevím, jestli se dá play-off hodnotit z individuálního hlediska. Samozřejmě jsem rád, že jsem nějakým gólem přispěl, ale jak říkám, někteří kluci se vraceli z marodky a přesto fantasticky táhli tým směrem dopředu. Měli jsme celkem dobré oslabení, to byl taky důležitý faktor.
Kluci během play-off říkali, že jste obnovili formaci s Janem Knotkem a Janem Bambulou skoro po roce. I kvůli početné marodce během sezóny zřejmě nebylo ideální, když jste se nemohli pořádně sehrát.
Je to tak, ale na druhou stranu, trenéři to chtěli točit tak či tak. Marodka tam roli hrála, ale vše kvůli ní nebylo. S Knoťasem a Bambusem jsme během základní části pár třetin hráli, dali jsme i nějaké góly, ale pak nás trenéři rozdělili. Poté jsme se o tom s trenéry bavili a oni říkali, že to chtějí hrát takto, abychom měli na play-off více připravených variant.
Což pak mohla být samozřejmě výhoda. Myslíte si, že i pro defenzívu?
Nemůžu se úplně vyjadřovat k obráncům, ale tam je to podle mě o sehranosti daleko více. Naopak v útoku máme dané jasné noty, kterými se musí řídit celý tým a pak je tam nějaká improvizace. Ale není podle mě takový problém, že jsme se v útoku střídali každý s každým. V sezóně si zvyknete na kohokoliv.
Během ročníku 2021/22 jste natrvalo zamířil do Olomouce. S odstupem času, jak tento trejd hodnotíte?
Já jsem za to strašně rád. Upřímně? Hokej mě v Brně moc nebavil. Není to tak, že bych na ně plival, ale prostě se to tam nesešlo. Představoval jsem si to jinak, ale oni určitě také. Trejd byl pro mě vysvobozením a hokej mě najednou zase začal bavit.
Především na konci sezóny bylo vidět, že vám trenéři věří.
Jde to ruku v ruce. Když máte vyšší ice time, více si věříte, když si více věříte, předvádíte lepší výkony a pak vám tedy i trenér věří. Ke konci sezóny jsem se cítil fakt dobře a pevně věřím, že na to navážu v sezónách následujících.
Pár hráčů odejde, pár přijde. Jak těžké bude odcházející kluky nahradit?
Budou chybět jak na ledě, tak mimo něj. Ale pořád to není tak velké číslo. Když se podíváte jinde po extralize, někde odchází i deset hráčů. Je to důvod, proč je tady tak skvělá parta, kostra týmu se příliš nemění. Když někdo nový přijde, okamžitě a snadněji se do týmu začlení, protože už tady nějaká parta je. Za mě je fajn, že většinu hráčů jsme udrželi, ale samozřejmě kluci budou chybět. To je život, to je hokej.
Když se ještě vrátíme k poslednímu zápasu sezóny, potěšilo, že diváci vás ještě třicet minut po utkání vytáhli na děkovačku?
Vždy to potěší. I my jsme fanouškům vděční, protože nám fandili a podporovali nás celou sezónu. Fakt si toho ceníme.
Může být rozdíl mezi fanoušky Olomouce a Komety také v tom, že v Olomouci se zdají být vděčnější?
Mentalita fanoušků a celkového prostředí je jiná. Tady se nevyhlašuje, že se jde na titul, na druhou stranu je ale vidět, že i my umíme hrát kvalitní hokej. Rozhodně si nemyslím, že jsme to letos plácali po mantinelech. (úsměv) Paradoxně některé týmy, které došly daleko, to dělaly. A dělaly to také proti nám. Je obecně zajímavé sledovat, jak se hokej vyvíjí.
V novinách se často píše, že Olomouc je ryze defenzivní mužstvo. Vy jste ale letos dávali poměrně hodně branek, čímž jste toto tvrzení de facto popřeli.
Někdy jsme se až divili, že jsme zápasy vyhrávali 4:0 nebo 4:1, což tady nebývalo zvykem. Ještě k tomu odešel Krejča, takže starosti, jak jej nahradíme, tady byly. Není to jednoduché, ale na druhou stranu jsme to najednou hráli na všechny čtyři lajny. A dá se říct, že všechny formace se prosazovaly, což pro soupeře nikdy není dobré, protože neví, kterou si má hlídat jako první. Byla tam i nějaká změna taktiky, což také pomohlo.
Už jste na Hané hrál, když tady působil David Krejčí. Co vám a dalším klukům předal ze svého umu?
Byla radost se na něj dívat na tréninku i v zápase. Řešilo se s ním všechno. Diskutovali jsme o tom, jak hrát přesilovky, oslabení, jak na buly... Nasával jsem od něj informace a on se o ně zase rád dělil. Je to úžasný člověk i do party. Když po zápase byla večeře a Krejča šel s námi, o to více kluků šlo také. Dal nám toho hodně.
