Po zranění rovnou do letní přípravy! Už jsem se těšil, doma to bylo šílené, říká Michal Kunc
Pro většinu hokejistů je suchá příprava skoro až noční můrou, nicméně Michal Kunc se po dlouhé rekonvalescenci po operaci ruky na dřinu s týmem těšil. „Z mé strany se mi určitě chtělo, protože jsem měl tu pauzu až moc dlouhou. Takže jsem za letní přípravu rád. Doma toho bylo už dost, chci být spíše na stadionu. Musíme dál makat,“ začal své povídání.
Kvůli rehabilitaci pro něj začala příprava o něco dříve než zbytku týmu, a tak byl na neoblíbené období lépe nachystán. „Musel jsem cvičit už dřív, teď na to navazuji. Před koncem sezóny jsem se chodil občas sklouznout na led, potom už jsem si zahrál i bago, takže to bylo o něco veselejší. Zraněná ruka je již zcela v pořádku, žádné omezení naštěstí nemám,“ pokračoval.
Na nekonečné dny strávené doma se zraněním určitě nebude vzpomínat v dobrém. „Bylo to šílené. Už nechci, aby se to někdy opakovalo. Je to pak strašně dlouhé a ještě to dlouhé bude. První přáteláky jsou totiž až v srpnu,“ odpověděl sklesle.
Do play-off chtěl ovšem ještě zasáhnout, nicméně zelenou od doktorů nedostal. „Moje hlava chtěla, ale doktoři říkali něco jiného. Každopádně si myslím, že kdyby se postoupilo i přes Pardubice, už bych byl zdravý,“ ohlédl se.
A jak by zhodnotil sezónu 2022/2023 z týmového pohledu? „Když se podíváme na to, jak jsme vstoupili do sezóny, tak bych řekl, že jsme v kabině měli ambice větší než čtvrtfinále. Přece jenom už poněkolikáté se tady vypadlo ve čtvrtfinále, člověk by rád došel dál.“
„Pardubice ale byly moc kvalitní. Na druhou stranu, kdyby to po třetím klání bylo na zápasy 2:1 pro Olomouc, tak by nikdo nemohl říct ani půl slova. Rozhodovaly maličkosti, které zvládaly lépe Pardubice,“ uznal Kunc.
Tvrdou práci v posilovně si hráči zpestřují i jinými aktivitami. „Občas si chodím zabruslit na inline bruslích, avšak spíš preferuji tenis nebo fotbal s týmem. Tyto sporty přes sezónu vůbec nemáme, takže teď čím jich bude víc, tím pro mě lépe,“ má jasno dvaadvacetiletý forvard.
Michal Kunc si však přidal mezi tradiční sporty i jeden poměrně neobvyklý, který by mohl třeba využít na ledě během šarvátek u brankoviště. „Abych pořádně rozhýbal rameno, tak jsem chodil i na box. Já jsem teda mírumilovný, ale když se naštvu, tak umím přepnout,“ usmíval se.
Během přípravy levák s číslem 22 na zádech samozřejmě nevynechal ani vrchol hokejové sezóny. „Sledování mistrovství světa bylo u mě na denním pořádku. Také se zrovna hrálo play-off NHL, na to se taky rád podívám,“ prozradil.
Michal Kunc nezapomněl ani na svého bývalého spoluhráče Davida Krejčího, jemuž ve vyřazovacích bojích držel palce. „Krejču jsem samozřejmě sledoval. Nepostup Bostonu přes Floridu byla škoda, ale jde vidět, jak byla Florida našlapaná, a že zaslouženě došla až do finále. Boston to neměl jednoduché, když na ně vletěli mladíci z Floridy a bohužel vypadl. Fandil jsem moc také Martinu Nečasovi, je to super kluk, potkali jsme se spolu v Brně. Když trénoval, tak byla radost se koukat na ten jeho ladný pohyb na ledě,“ uzavřel Kunc.
FOTO: Daniel Klement
