Jsem rád, že jsem tady, hlásí Jakub Sedláček po návratu k Hanákům. Jak si představuje svou roli?

Jakube, potřetí během krátké chvíle se objevíte v dresu Mory. Je jiný pocit podepisovat smlouvu s vědomím, že zde nebudete jako záskok, ale jako stálý člen kádru?

Jsem rád, že jsem tady. Už to tady znám. Nemusel jsem se nikomu představovat, přicházím do známého prostředí. Během léta jsem se rozhodoval, co dál, kam půjdu. Nakonec jsem zvolil známé prostředí tady v Olomouci.

Na jak dlouho jste podepsal smlouvu?

Zatím na rok. Další variantou byla smlouva na dva roky, ale dohodli jsme se nakonec na roční, takže doufám, že případně prodloužím. Teď ale předbíhám. Uvidím, co bude dál.

Co rozhodlo pro Olomouc?

Známost prostředí a také věk. Nechtělo se mi podepisovat něco úplně nového, třeba jinde v zahraničí.

Jaká bude vaše role v brankářském tandemu s Branislavem Konrádem?

Vím, že Braňo Konrád tady chytá již řadu let a je osvědčeným gólmanem. Uvidíme, jak to bude, koho trenéři budou volit mezi tři tyče. Jdu do toho s tím, že budeme chytat oba a přednost bude mít ten s lepší formou.

Máte nějaký cíl? Kolik zápasů byste chtěl v sezóně odchytat?

Žádný takový cíl nemám. Do sezóny vstupuji s cílem podávat dobré výkony. Kdyby to nebylo možné, budu držet palce Braňovi a přát našemu týmu co nejlepší možný výsledek.

Kabinu Olomouce opustilo dost hráčů. Jak vidíte tým v aktuálním složení?

Olomouc už nějakou dobu hraje stejný styl hokeje. Už v minulosti tady bylo několik opor a po jejich odchodech se vždy našel někdo, kdo tyto důležité hráče nahradil. Věřím zdejšímu managmentu. Ví, co dělají, koho vzít a jaká mají od jednotlivých posil očekávání. Oproti jiným týmům panuje v kabině pevná soudržnost a přátelství, což dost napomáhá výkonu na ledě.

Změn doznal také trenérský štáb, ale trenérem brankářů je stále Martin Prusek. Jak se vám s ním pracuje?

Vždy je velkou výhodou, když má trenér za sebou skvělou hráčskou kariéru. Dokáže to vnímat z pohledu samotného hráče, může lépe poradit ohledně různých situací a předat i něco ze svých zkušeností. Spolupráce mezi námi funguje dobře a těším se na její pokračování.

Ve vzduchu panují spekulace ohledně návratu Davida Krejčího z Bostonu? Myslíte, že přijde?

Bylo by to hezké. Osobně jsem se s ním ale nebavil, a proto nic bližšího nevím.

Pro normálního člověka je asi těžké si představit jít v tomto horkém letním počasí na led. Vám už to asi tak nenormální nepřipadá. Je to tak?

Je to těžké, jako každý rok při prvním tréninku. Je to zároveň poprvé, člověk si musí zase navyknout. K tomu navíc hustá mlha, ale pro mě nic nového. Je to těžké, nicméně to musíme zvládnout.

Zmínil jste mlhu, která provázela váš první trénink. Jak se v ní chytalo?

Jelikož jsem vyrůstal ve Zlíně, tak jsem zvyklý na tyto podmínky. (směje se) Obě prostředí jsou skoro totožná. Nebylo to nic nového.

Minulou sezónu jste dochytal na Slovensku v Banské Bystrici. Jak hodnotíte tuto část kariéry?

Při mém příchodu se tým nacházel na předposledním jedenáctém místě, takže jsem šel do složité situace, kdy tam navíc dva týdny před mým příchodem podepsal kanadský kouč. Posléze jsme chytili formu, postupně jsme šplhali tabulkou vzhůru, až jsme základní část zakončili na čtvrtém místě. Mé působení tam limitovalo zranění, které jsem si i obnovil a můj návrat do brankoviště se tedy konal až v play-off. Naše cesta tam skončila v prodloužení sedmého zápasu čtvrtfinále se Spišskou Novou Vsí. Takový konec hodně bolel, ale to už k hokeji patří.

Sledoval jste boj rodného Zlína o nejvyšší soutěž?

Koukal jsem se jen na výsledky. Série se Vsetínem přinesla krásný boj a jsem rád, že ji Zlín zvládl. V současném systému baráže bude strašně těžké z pohledu prvoligového týmu se dostat o patro výš, když má tým z extraligy čtyřicet dnů volno.

Jaké bude si proti Zlínu zachytat 18. srpna? Navíc v den, kdy proběhne MORA Fest.

Jsem už delší dobu mimo Zlín, a tak to už speciálně neberu.

Sledoval jste mistrovství světa? Jaké bylo to prožívat vzhledem k faktu, že máte manželku z Lotyšska?

Po sezóně hokej moc nesleduji, ale na Lotyše jsem se koukal. Bylo hezké sledovat jejich cestu k historickému bronzu. Pár klukům jsem poblahopřál. Pár jich znám z mého působení v Dinamu Riga.