Jakub Sirota vypráví o studiu v USA a zásnubách přímo na ledě: Byl jsem z toho momentu nadšený

FOTO: Michal Struž

Jakube, jak se vám v Olomouci zatím líbí?

Je to naprosto skvělé. Všichni tady jsou zapálení do hry a těší se, až začne sezóna. Je to super. Trenéři ví, co dělají a kluci tomu věří. Jsem rád, že jsem tady, teď to můžeme rozjet.

Proč jste se rozhodl pro návrat do Evropy?

Chtěl jsem zůstat v Americe. Doufal jsem, že po sezóně dostanu NHL nabídku, ale ta bohužel nepřišla. Dostal jsem ale zkoušku, byl jsem v Iowě (farma Minnesoty Wild), což byla skvělá zkušenost. Ale trh je prostě hodně nabitý, nepovedlo se to. Šel jsem tedy zpět a Olomouc o mě projevila zájem. Snad obě strany budou spokojené.

Řešil jste přes léto i jiné nabídky?

Samozřejmě, agenti to zkoušeli všude možně. Ten zájem se však nevytvořil na takové úrovni, aby se podepisovala smlouva. Poté jsme si tady sedli s panem Fürstem i trenéry. Teď přesně neřeknu datum, ale myslím si, že to bylo někdy v půlce května, kdy jsem přijel z Ameriky. Přišel jsem tady, řekli mi, jak by si to představovali a já okamžitě věděl, že lepší nabídku dostat nemůžu, protože domů to mám blízko. Jak jsem už říkal, možnost zůstat v Americe úplně nebyla. Cílem byla NHL, což se nepovedlo. Další možností bylo podepsat AHL smlouvu, ale tam to je složité. Někdy se stávalo, že kontrakt sice kluci podepsaný měli, ale moc zápasů na farmě neodehráli, takže by to bylo i o nervy. Ale nestěžuji si. Teď doma vyzkouším, jaké to je. Bude skvělé, že se na mě přijde podívat rodina.

Předpokládám, že hlavním cílem bude vybojovat si stabilní místo v kádru.

Jednoznačně. Věřím, že se to povede a trenéři se mnou budou spokojení. Snad mužstvu něco nabídnu a tato spolupráce pak bude pokračovat.

V mládeži jste proti Hanákům nastupoval jako soupeř, stíhal jste ale sledovat, jak si klub vedl v posledních sezónách?

Vím, že jsou tady skvělí fanoušci a když je sezóna, celé město žije hokejem. Je jasné, že finanční prostředky tady nejsou na úrovni jiných klubů, ale i tak je ten tým schopen dělat úspěchy. Kluci vždy vytěžili z toho, co měli, maximum možného.

Co od extraligy očekáváte?

Velkou změnou samozřejmě bude hřiště, protože hokej v Americe je v tomto úplně jiný. I chlapský hokej je jiný. Třeba se v něm nebruslí tak rychle, ale hraje se to s větší rozvahou a rozumem, což si myslím, že je nejsilnější stránka v mé hokejové nabídce. Doufám, že mi extraliga sedne, i když jsem ji ještě nikdy nehrál.

Do sedmnácti let v Česku, pak sedm let v USA. Kde se momentálně cítíte doma?

Jak jste říkal, v USA jsem byl sedm let, takže v tomto je to už trošku jiné. Ale je pravda, že ta kapitola teď skončila. Jinak jsem z Kroměříže, Haná je Haná, takže tento klub je vlastně nejblíže k mému rodnému místu.

Před pár lety se z NCAA do Česka vracel Patrik Demel, který je momentálně klíčový bek Litvínova. Je pro vás příkladem?

Věřím tomu, že se mi to povede stejně. Snad budu postupně pro trenéra Tomajka stěžejní hráč, to je samozřejmě můj cíl.

Byl vůbec ze zámoří čas sledovat extraligu?

Celkově jsem ji moc nesledoval, ale samozřejmě jsem se díval, jak si vedou mí kamarádi. Jedním z nich je Adrián Holešinský, který byl se mnou v USA, takže pár zápasů Plzně jsem viděl. Poté jsem sledoval i mé bývalé spoluhráče ve Zlíně, jak se rvali o baráž.

S Adriánem jste mluvil o jeho extraligové zkušenosti?

Určitě. Nejprve se vracel na Slovensko, ale pak přešel do Plzně. Říkal, že je to velice kvalitní soutěž. A rozhodně není tak jednoduché se v ní prosadit.

V minulé sezóně jste byl v Mainu kapitánem. Není úplně obvyklé, aby dělal Čech ve Spojených státech lídra v kabině i na ledě.

K tomu jsem postupně dospěl těmi roky, které jsem tam strávil na vysoké škole. Když jsem byl ve třeťáku, bohužel nám zemřel trenér. Pak nastoupil nový kouč, se kterým jsem si sedl. Poslední rok tedy ze mě udělal kapitána. Věřil, že mužstvo povedu správným směrem.

Potkal jste se v týmu s hráči, kteří nyní hrají NHL?

S pár kluky, kteří se pořád o NHL snaží a teď jsou na farmě, jsem hrál. Někteří už mají debuty v NHL za sebou. Asi nejstabilněji se z nich prosadil Jeremy Swayman, který teď chytá za Boston. Byl se mnou dva roky na vysoké škole. Má univerzita hrála konferenci, která je velice kvalitní, protože v ní jsou všechny bostonské školy, které jsou hodně nabité. Jsou tam i kluci z prvních a druhých kol draftu.

Kdyby se vás nyní nějaký junior zeptal na univerzitní hokej v USA, doporučil byste mu jej?

Jednoznačně. Je strašná škoda, že tam chodí tak málo kluků. Chápu, že systém není tak úplně nastavený, lidé o tom možná ani neví. Zároveň rozumím, že si kluby vychovávají hráče a nechtějí o ně přijít. Ale myslím si, že třeba ve Finsku a Švédsku je to nastavené tak, že jsou rádi, když si to ti kluci vyzkouší, aby se posunuli hráčsky i lidsky. Vysoká škola je neskutečná v tom, že člověk má jistotu, že zůstane na určitém místě čtyři roky, pokud si bude dobře plnit své věci. A během těch čtyř let se může vyvíjet.

Jaký obor jste vlastně vystudoval?

Mám bakaláře z marketingu a managmentu, navíc příští květen dodělám dálkově magistra. Od covidu se to všechno posunulo do online režimu. V dnešní době si už mnoho učitelů hodiny nahrává, takže online je to mnohem jednodušší. Co se týče magisterského studia, pět z deseti předmětů mám hotových. Přes léto dělám šestý a po dvou budu dělat na podzim i na jaře. Výlety třeba do Karlových Varů jsou dlouhé, takže i v autobuse asi budu studovat. (usmívá se)

Jak vůbec probíhal běžný školní den v USA?

V tom smyslu jsem to úplně miloval. Bylo to různě. Jednu dobu to bylo tak, že jsme měli tréninky ráno a od dvanácti do pěti odpoledne se chodilo do školy. Školu měl ale každý nastavenou jinak. Pak to další dva roky bylo naopak, ráno se chodilo do školy a odpoledne byly tréninky. Od pondělí do čtvrtka byl člověk většinou doma a v pátky a soboty se hrály zápasy. V neděli bývalo volno.

Spojené státy se vám tedy zřejmě opouštěly těžko, že?

Jednou nohou tam pořád jsem, má snoubenka bude ještě dva roky studovat v New Yorku. Věřím, že buď se tam za ní vrátím, nebo se vrátíme spolu, Ameriku mám totiž rád.

Bude snoubenka sledovat vaše zápasy?

Záleží, jak to bude s tou školou stíhat. Přes Vánoce tady bude. Pak se uvidí, jestli přijede i na podzim nebo na jaře.

Už jste to trochu nakousl. I v českých médiích se psalo o vašich zásnubách přímo na ledě. Jaké jste na to měl ohlasy?

Rodina a známí se ozývali, což bylo samozřejmě příjemné. Některým lidem se to moc nelíbilo, protože zasnoubení si představují jako intimní záležitost, ale já byl z toho momentu nadšený. Měl jsem tam kamarády i rodiče.

Kdy jste o této variantě zasnoubení začal přemýšlet?

Okolo Vánoc jela partnerka domů, takže jsem o tom začal více přemýšlet. Probral jsem to s trenérem a nějak jsme to dali dohromady. Svatba bude příští léto tady, protože taková událost by se z finanční stránky v USA hodně prodražila. (směje se)

Jak vůbec snoubenka reagovala na to, že se budete vracet do Česka?

Úplně mi to nerozmlouvala, oba jsme se nějak na tom museli shodnout. Ještě jsem nezmínil, že se mnou byla čtyři roky v Mainu. Cestu jsme měli společnou, ale přizpůsobovala se ona mně. Většinou přítelkyně chodí s hokejisty za nimi, ale já jsem jí jasně řekl, že pokud má svůj sen a chce jít do New Yorku, ať tam jde. Já ji maximálně podpořím.

Už bylo zmíněno, že pocházíte z Kroměříže. Budete do Olomouce dojíždět?

Hledal jsem si tady byt, protože si myslím, že by bylo dojíždění náročné. Když to jde, je jednodušší být tady.

Znal jste před vašim příchodem někoho z nynějšího olomouckého kádru?

S Kubou Navrátilem jsem hrál v Přerově. Třeba s Míšou Tomečkem jsem sice nikdy nehrál, ale i on je z Kroměříže. Než jsem sem ale přišel, nikdy předtím jsem se s ním nesetkal, takže až tady jsme se seznámili. Ve Zlíně jsem pak hrál i s Daliborem Řezníčkem. Určitě bude fajn potkat také několik mých bývalých spolužáků ze zlínského gymplu, kteří teď chodí na UPOL.

Fajn určitě bude také působit pod trenéry Tomajkem, Petrovickým a Pruskem, kteří jako hráči zažili obrovské úspěchy.

Je to velká škola. Oni ví, co obnáší vyhrávat trofeje na nejvyšších úrovních. Přestože se hokej mění, mají klukům stále co nabídnout. Navíc poznávám, že se neustále vzdělávají. Zajímají se o to, co se děje ve světě, což je skvělé.