Za to číslo jsem rád, říká po 400. utkání v nejvyšší soutěži útočník Pavel Musil
FOTO: Jakub Šustr
Statisticky nebyla Mora od soupeře tak odskočená. Proto se nabízela otázka, zda výsledek 1:5 skutečně odpovídal obrazu hry. „Věděli jsme o pardubické taktice, že to budou jejich obránci aktivně nahazovat do předbrankového prostoru. Toto jim vycházelo, vždy byli okolo brány aspoň dva hráči, takže takto jim ty góly tam padaly. Nezbývá nic jiného, než se z toho poučit, dělat to třeba podobně, protože z jejich herního projevu to vypadalo jednoduše,“ řekl po utkání Pavel Musil.
„Když jsme se o tento styl pokusili, jejich obrana rychle zareagovala a tlačila nás od branky. Když už šla z dálky nějaká rána, my tam nebyli připraveni třeba na dorážku. Neřekl bych, že do čeho se opřeli, z toho byl gól. Měli tyto situace nacvičené. Takto se dávají góly i v NHL, když se mrknete na sestřihy. Takto se hraje hokej, který je efektivní,“ pokračoval.
„Síla pardubického týmu je na poměry extraligy velká, jedna z největších. Je tam plno hráčů, kteří tu soutěž přerůstají a mají vysokou kvalitu. Oni vědí, kdy koho odstavit, blokovat... Pro nás je to dobré poučení, pro mladé kluky taktéž. Viděli skvělé hráče a také směr, kam současný hokej míří,“ přinesl Musil svůj pohled.
Rozhodla až třetí třetina, ve které Pardubice skórovaly třikrát. „Dvě třetiny jsme se s nimi přetahovali o výsledek, ke konci druhé části soupeř víc přebíral otěže a pak ukázal sílu zkušeného týmu, kterému když nabídnete šance, tak je promění. Byly tam šance, jak to zdramatizovat za stavu 1:3, místo toho ale Pardubice daly další branky a bylo po zápase,“ konstatoval zklamaně útočník s číslem 87 na zádech.
Pavel Musil je zatím ze statistického pohledu trochu v útlumu, když z patnácti duelů přispěl jedinou asistencí. „Vnímám to špatně, bohužel se nedá nic dělat. Příprava byla z mého pohledu slušná, na začátku ročníku to mělo taktéž nějaké parametry, ale pak nevím, co se stalo. Začal jsem se tím trápit jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Musím stále makat, ještě víc přidat, říct si o víc minut na ledě. A co s tím konkrétně dělat? Jestli to někdo ví, ať mi to napíše a já to udělám. Jak říkám, musím odmakat i tréninky, dát do toho sto procent a uvidíme, jestli se to v dobré obrátí. Hlavní je, abych měl vědomí toho, že jsem pro to udělal maximum,“ doplnil.
Olomoucký útočník odehrál svůj 400. zápas v nejvyšší soutěži. Při této příležitosti se ohlédl i do minulosti. „Tento svůj milník jsem zjistil až po utkání, kdy mi přišly SMS zprávy s blahopřáním. Za to číslo jsem rád. Vypíchnu své působení v Mladé Boleslavi, kde jsem hrál s Tomášem Hykou, Radanem Lencem a díky našim výkonům jsme nakoukli všichni tři do reprezentace. To považuji za krásné období. Dále si vybavuji svůj první příchod do Olomouce a také angažmá v Plzni, které však nevyšlo podle očekávaní, když mě zradilo zdraví. Před očima mi samozřejmě problesknou ty hezčí věci, které se mi přihodily. V posledních dvou nebo třech letech možná převažuje víc negativ, ale hokej stále miluji a dokud budu moct, tak se na ledě budu rvát,“ uzavřel rodák z Čáslavi.
