Jsem vděčný, že si spousta lidí dala tolik práce a všechno to zorganizovala, řekl Jiří Ondrušek po výjimečném večeru

FOTO: Barbora Balvanová

Odehrál jste 1001 zápasů za jeden klub. Jak se to vlastně stalo?

Uteklo to strašně rychle. Připadá mi, že ještě předloňskou sezónu jsem byl junior. Každý hráč pendluje mezi kluby a honí se za kariérou. Já hrál v 1. lize, kde jsme hráli ve špičce soutěže, tak jsem se v ní neměl kam posunout, jiné varianty nebyly. V 27 letech jsme postoupili do Extraligy a pak jsem byl moc rád, že jsme se v ní udrželi. Postupně jsem sbíral své první extraligové zkušenosti a najednou mi bylo 30 let. V tomto věku má člověk rodinu, děti, jiné priority. Neměl jsem úplně potřebu se někam přesouvat a netrávit čas s dětmi. Za kolik se dá koupit čas s dětmi? Možná bych si vydělal víc peněz, kdo ví? Mám skvělou manželku, dva kluky, a to je pro mě priorita. Kdybych začal v Extralize ve 22, taky bych se asi honil po republice. Jsem tady dlouho, ale moc smluv jsem nepodepsal, všechny byly dlouhodobé. Když mi náhodou kontrakt končil, řešilo se to s předstihem, a proto nebyla ani možnost jednat někde jinde. I díky zájmu o mě jsem tady dál byl a díky tomu jsem dosáhl na tuto metu.

V žácích jste se potkal s Davidem Krejčím, se kterým jste si už mezi dospělými zahrál dvě sezóny zpátky. Přemýšlel jste někdy o tom, že byste se dostal tam jako on?

David byl od malička úplně někde jinde, byl to výjimečný hráč. Člověk pro to musí hodně udělat, mít talent. Já byl spíš pracant, co musel na sobě dřít. I kdybych trénoval víc, tak bych se tam asi nedostal. Takových výjimečných je tady spoustu, ale ne každý to měl v hlavě tak nastavené jako on, který k tomu všemu přidal píli.

Potkat se s ním po letech v jednom dresu bylo asi hodně příjemné, že?

Udělalo mi to velikou radost. Viděl jsem jej po mnoho let jen v televizi a najednou byl s námi v jedné kabině. Moc jsme se na to těšili.

Nikdy jste nedával moc gólů, ale v posledních sezónách počet vašich branek jde nahoru. V čem je to teď jiné?

Viděl bych za tím naši dlouhodobě horší produktivitu, kdy pár sezón zpátky byl průměr branka až dvě za zápas. Trenéři nás obránce tlačili k lepší hře dopředu. Kdybych hrál jinde, kde se střílí 5–6 gólů za zápas, tak bych byl spíše defenzivní obránce. Tady jsem tak proto víc univerzál.

Kolik zápasů za Moru vás ještě čeká?

V mém věku se to nedá plánovat. Smlouvu mám do příštího roku, ale věci se mohou rychle měnit, třeba po zdravotní stránce. Můžu se třeba příští týden zranit a už mě na ledě neuvidíte.

Jak jste si užil poděkování za tento milník?

Jsem za to rád a velmi si toho vážím. Jsem vděčný, že si spousta lidí s tím dala tolik práce a všechno to zorganizovala. Na druhou stranu bych to asi spíše uvítal jindy než v den utkání. Když hrajeme, mám kolem sebe takovou bublinu, soustředím se na sebe, výkon a tu černou placku. Těch okolních vjemů bylo moc a rozptylovalo mě to. Trochu jsem s tím bojoval a také jsem si představoval, že vyhrajeme. To už je ale minulost, házíme to za hlavu a soustředíme se na středu.

Jak moc mrzí prohra vzhledem k jistotě 10. příčky po základní části už před zápasem? Přáli jste si do předkola právě Litvínov?

Neřešili jsme soupeře, chtěli jsme vyhrát. Přišlo spoustu lidí a cíl byl se naladit na play-off. I když jsme hráli 3:3 s tak kvalitním soupeřem, těch chyb tam bylo až příliš. O tomhle si ještě budeme muset něco říct.

Co se vám honilo hlavou, když fanoušci tleskali ve stoje a za vámi byli vaši bývalí spoluhráči z předchozích sezón?

Říkal jsem si, ať už je to za mnou. (směje se) Nemám úplně rád, když na mě tolik lidí kouká. Jsem za to však moc rád, jen to bylo v den zápasu. Tyto vnější vlivy mi úplně nepomáhaly ke koncentraci. Před zápasem jsem si říkal: ať už je pondělí a je to za mnou.

Klub v sobotu zveřejnil na sociálních sítích několik blahopřání od bývalých spoluhráčů. Od Martina Vyrůbalíka, Davida Ostřížka, Viléma Buriana, Rostislava Olesze a Davida Krejčího. Jak se vám líbila?

Na sociálních sítích nejsem, ale od známých a rodiny se to ke mně dostalo. Jsem moc rád za to, že si udělali čas.

Co říkáte na svého soupeře do předkola? Budete hrát proti Liberci.

Liberec je těžký soupeř, typově podobný Litvínovu. Jeho síla je v ofenzivě a z naší strany bude potřeba hrát hodně na puku. Nemůžeme s nimi jen bránit a čekat na jejich chyby, hrát pasivní hokej s jejich ofenzivní silou by se nevyplatilo.

Po konci utkání jste se synem objížděl kolečka na prázdném stadionu. Už jste si jen užíval atmosféru celého dne?

Byl jsem rád, že už je klid. Syn byl předtím na ledě jen krátce a byl z toho smutný, tak jsem počkal, až tam můžu být o něco déle, abych mu mohl udělat radost.