První pocity jsou super, pochvaluje si Marek Korenčík. NCAA? Nejlepší rozhodnutí v mém životě!

Marku, jak se seběhl váš příchod do Olomouce? Rezonoval už v průběhu sezóny?

Bylo to koncem března. Měl jsem nějaké podmínky v mé předchozí smlouvě, kdy můžu odejít a kdy ne. Byl tam limit konec března a můj přechod do Olomouce se zrodil právě ke konci března.

V minulé sezóně jste hrál za Michalovce a Slovan Bratislava, jak na tyto dvě angažmá vzpomínáte? Co se přihodilo, že jste v průběhu sezóny šel jinam?

Rozdělil bych to na dvě části. Ta první, na kterou vzpomínám radši, byl Slovan. Tam když jsem přišel, bylo všechno na profesionální úrovni. Dařilo se mi, bavilo mě to. Myslím, že jsem hrál slušný hokej. Z toho vyšla reprezentace, jel jsem na dva srazy. Tohle byla ta úspěšná část sezóny. Na tu druhou radši ani nechci vzpomínat, to byly Michalovce. Tam mi to nesedlo, nefungovalo a nebylo to podle mých představ.

Na začátku sezóny jste tedy hrál v Michalovcích, pak ve Slovanu Bratislava a pak zase Michalovcích?

Já šel do Slovanu na hostování a Michalovce si mě potom přetáhly na play-off.

Ve Slovanu jste potkal Vladimíra Růžičku, jakou s ním máte zkušenost?

Já velmi dobrou. Je trenér, který vyznává věci, co mu dlouhodobě fungovaly. V Bratislavě mu bohužel nevyšlo to, co chtěl hrát. Tým nebyl na stejné vlně jako on. Ale z osobního hlediska a individuálního přístupu mi hodně pomohl. Z Michalovců jsem šel v ne úplně ideální psychické formě, a hned do takového velkého klubu jako je Slovan Bratislava, který má na Slovensku hodně pozornosti. Je tam velký tlak médií a majitelů.

Pamatuju si, že jsem ve středu přišel do Slovanu na první trénink, v pátek jsme hráli v Liptovském Mikuláši a potom hned v neděli jsme hráli v Michalovcích. Hrál jsem tedy proti svému týmu. Trenér Růžička za mnou před zápasem přišel, popleskal mě a říká: „Marku, v pátek to bylo dobré, dneska hraješ proti svým, ale hrej to jako každý jiný zápas. Nesnaž se ukazovat zbytečné věci. Hraj jednoduše.“ A vlastně i tohle mě nastartovalo, jeho přístup a jak to tam bylo tehdy vedené.

Takže předpokládám, že super zkušenost s trenérem, který Česko dovedl ke dvěma zlatům na mistrovství světa…

Určitě. Měl jsem spoustu kvalitních trenérů, ale nikdy takovou kapacitu, co se úspěchů týče. Respektovali ho hráči i jiní trenéři. Byl tam respekt k jeho osobě, k tomu, co dokázal. Je opravdu škoda, že mu to ve Slovanu nevyšlo.

Dříve jste působil v NCAA. Předpokládám, že to byla velká zkušenost i třeba vzhledem k propojení se školou, že?

Podle mě to bylo nejlepší rozhodnutí v životě, jaké jsem udělal. Na začátku se mi do toho moc nechtělo, ale už po pár měsících, co jsem tam byl, jsem věděl, že tohle je to, co chci. Po čtyřech letech, které jsem tam strávil, na to nemůžu říct nic špatného. Neskutečné podmínky, profesionální úroveň, profesionální přístup. A samozřejmě to propojení školy a hokeje je takové, jako nikde jinde na světě. Ostatně tady hraje obránce Sirota, proti němu jsem čtyři roky hrál ve stejné konferenci a myslím si, že se pod má slova podepíše. Je to opravdu neskutečně kvalitní liga, hodně hráčů jde rovnou do NHL. A k tomu ta škola. Myslím si, že škola je důležitá, protože člověk nikdy neví, co se stane zítra, za týden nebo po čtyřicítce.

Co máte vystudované?

Mám bakaláře z obchodu a marketingu a MBA.

Za ty roky v Americe jste potkal nějakého hráče, který teď hraje NHL?

Devon Levi, který je teď jednička v AHL a dost chytá i v NHL. Cale Makar, ten hrál rok předtím, než jsem přišel. Spencer Knight, brankář, který chytá na Floridě. Pak Matt Boldy, Logan Hutsko, McLauglin v Bostonu, Newhook – a to je pouze ten první rok, kdy jsem přišel.

Zmínil jste Kubu Sirotu, že jste hráli proti sobě. Znali jste se nějak blíž?

Ne, vůbec. Byli jsme od sebe dost daleko. Kdybychom to k sobě měli blíž, tak se možná setkáme i nějak jinak, ale tím, že byl od nás asi tři a půl hodiny, tak jsme se viděli jen na zápasech. Já jsem ani nevěděl, že tady je. Až když jsem se pak díval na Olomouc, věděl jsem, že jeho jméno poznávám.

Hrál jste ještě čtyři roky v Luleå ve Švédsku, jaká tohle byla zkušenost? Bylo to vaše první zahraniční angažmá…

Bylo to super. Nazvu to druhým nejlepším rozhodnutím v životě, protože tu univerzitu beru jako první. Bylo to perfektní. Šel jsem tam týden po tom, co jsem dovršil šestnáct roků, tudíž docela brzo, ale k mému štěstí tam tehdy hráli Peter Cehlárik, Christián Jaroš a Marek Hecl. V dorostu jsem byl sice sám, ale v začátcích mi hodně pomohlo, že mě po tréninku vzali třeba na večeři. Zkrátka vždycky jsem tam měl nějakého Slováka, takže jsem se jich mohl zeptat co a jak.

Pak ty čtyři roky už byly super. Luleå je profesionální klub nejvyšší švédské soutěže, funguje to tam perfektně. Ať už se to týká kondičního trenéra, zázemí, všech trenérů, videotrenérů. Byl to pro mě opravdu skvělý krok. V Luleå jsou čtyři ledové plochy, což byla velká výhoda. Dělal jsem školu dálkově ze Slovenska a když jsem neměl do oběda nebo po obědě co dělat, mohl jsem klidně přijít za rolbaři, která hala je volná, kam můžu jít a nebyl s tím absolutně žádný problém. Tím, že jsem nechodil do školy, jsem měl hodně času, takže bylo super, že jsem se mohl zlepšovat.

Během angažmá v Luleå jste hrál i na mistrovství světa, ať už osmnáctek nebo dvacítek. Jak vzpomínáte na tyhle turnaje?

Osmnáctky jsme měli na Slovensku – v Popradě a Spišské Nové Vsi. Někteří kluci hráli už tehdy v kanadských juniorkách, kde chodí hodně lidí, ale ve Švédsku, kde jsem hrál já, to byla taková klasika: rodiče, pár kamarádů… jestli bylo sto lidí na zimáku, tak to ještě přeháním. Ale když jsme přijeli do Popradu, tam byly naše zápasy beznadějně vyprodané. Bylo to něco neskutečného, měli jsme kvalitní ročník. Z našeho ročníku je spousta hráčů, kteří jsou teď na áčkových mistrovstvích, v NHL nebo na AHL úrovni. Byla škoda, že jsme tam prohráli ve čtvrtfinále v prodloužení s Ruskem. Atmosféra byla neskutečná. Do kabiny přišel prezident, že nám fandí. Potom kolovala virální videa „Kdo neskáče není Slovák“, kde prezident skákal mezi diváky. To bylo opravdu neskutečné. Potom jsem byl dva roky na dvacítkách. Jednou to bylo v Americe v Buffalu a potom ve Vancouveru a Victorii v Kanadě. To bylo super. Škoda, že ani jeden rok se nám nepodařilo dostat do semifinále.

Máte mezi obránci nějaký vzor, ke kterému vzhlížíte?

Ze slovenských obránců Peter Čerešňák. Je to opravdu bek, od kterého se dá učit. Teď jsem se s ním poprvé setkal v reprezentaci. Je prototyp moderního hráče. Kvalitní do obrany, do útoku. Hrává takový ten evropský styl.

V letošní sezóně jste odehrál první čtyři zápasy v áčku slovenské reprezentace, jaká byla pro vás tohle zkušenost? Hrál jste v mládežnických reprezentacích, ale áčko je asi přece jen něco jiného, že?

Jasně, je to jiné. Hlavně první tři zápasy na Německém poháru jsem byl trochu nervózní. Ale byla to velká zkušenost, ačkoli samozřejmě výběry na tyhle turnaje nejsou nejlepší. Potkal jsem se tam například s Peterem Čerešňákem a možnost vidět, jak co dělá, detaily jeho hry, to pro mě byla velká zkušenost. Navíc trenéři v reprezentaci jsou opravdu špičkoví trenéři ze Slovenska plus samozřejmě Craig Ramsay, který to tam celé vede. I během toho jednoho týdne jsou schopní dát rady. Za týden toho moc nezměníte, ale poradí, co je třeba zlepšit, na čem pracovat. Reprezentace byla jedním z mých cílů, když jsem se vracel na Slovensko. Věděl jsem, že Craig Ramsey rád vytahuje mladší hráče ze slovenských soutěží. Jsem rád, že se to podařilo na ty dva turnaje.

Jeden ze slovenských asistentů, Róbert Petrovický, dělá asistenta trenéra i tady v Olomouci. Těšíte se i na něj?

Samozřejmě. Byl jedním z lidí, kterým jsem volal, když jsem se rozhodoval, co dál a jaké mám možnosti. Reálně jsem ho zažil dva týdny, což je dost krátká doba, ale neslyšel jsem na něj zlého slova. Všichni si ho chválí. Oba ty turnaje za mnou přišel s tím, jaký detail bych měl zlepšit. I když má v repre na starosti útočníky, přišel za mnou a poradil mi. A to bylo dávno předtím, než věděl, že sem přijdu. To podle mě ukazuje charakter a kvalitu trenérů slovenské reprezentace.

Jak byste se popsal olomouckým fanouškům? Jaký jste typ obránce?

Víc defenzivně laděný, i když já to nerad takhle říkám. Podle mě v moderním hokej, který se teď hraje, musí být hráč dobrý vepředu i vzadu, jinak nemá na to hrát českou extraligu. Ale kdybych si měl vybrat, jestli defenzivní nebo ofenzivní, tak určitě víc ten defenzivnější. Jednoduché nahrávky, hrát tvrdě, udělat to soupeřům těžké a když bude nějaká situace vepředu, tak s klidem v hlavě se snažit dát gól.

Poslední otázka: jaké jsou vaše první pocity z příchodu do Olomouce, jak to na tebe působí celkově, parta v kabině?

Super, byl jsem tu už dvakrát. Poprvé kvůli bytu, a to se mi tu moc líbilo – město i náměstí je opravdu krásné. Podruhé jsem tu byl na fyzické testy a lékařskou prohlídku. Ale pokaždé to bylo jen na otočku, nebyl jsem ani na zimáku, to až dnes. Parta si myslím, že je dobrá, zázemí, lidi okolo, všichni jsou zatím kamarádští, všechno vypadá profesionálně, trénink má hlavu a patu, takže první pocity jsou super.

FOTO: HC Slovan Bratislava