Po děsivém zranění v repre zpátky mezi elitou. Probudil jsem se až v nemocnici, vzpomínal Rok Macuh. Co zákrok Lakatoše?

Foto: Vojtěch Zajíc

Běžela zrovna 59. minuta, Mora zareagovala na vyrovnání Petra Gewieseho velmi rychle a zásluhou individuální akce Pavla Musila znovu odskočila do vedení. Kotouč se pohyboval kolem branky Matěje Machovského, ale když si chtěl Rok Macuh najíždět pro přihrávku směrem do středního pásma, dostal mimo hru hit do hlavy od hostujícího Dominika Lakatoše. „Je to smůla, ale naštěstí jsem v pořádku. To se stane. Nevím, jestli mě viděl, nebo ne, ale hned se mi omlouval, takže v klidu,“ popisoval sportovně celou akci navrátilec do sestavy Mory.

Rok Macuh se domácímu obecenstvu představil poprvé v sezóně po děsivém zranění, které utrpěl v reprezentačním dresu. Co si z inkriminovaného momentu pamatoval? „Jel jsem si pro puk a snažil jsem se udělat kličku, protože jsem viděl protihráče, že přichází zprava. Než jsem se zvedl, ten kluk vyskočil ramenem na moji hlavu a dostal jsem vypínáka. Pak jsem byl v bezvědomí, probudil jsem se až v nemocnici,“ vzpomínal na děsivé momenty.

Samotný zákrok následovala dlouhá rekonvalescence, při níž se Rok nemohl pořádně soustředit na hokej. „První měsíc jsem upřímně na zimák vůbec nechodil, protože mě z těch světel a všeho hluku bolela hlava. Fanoušci tady umí udělat pořádný hluk, takže jsem to raději sledoval z domu. Z každé výhry jsem měl ale radost,“ říkal s úsměvem na rtech a pokračoval: „Tělo je na všechno citlivé. První týden jsem jen ležel a spal. Nejde to poznat, jestli jsi v pohodě, nebo ne. Příště bych si raději zlomil nohu, než mít znovu otřes mozku.“

Se životním stylem Roka vážné zranění zahýbalo a nedovolovalo mu praktikovat řadu aktivit, na které byl zvyklý: „Já jsem zrovna člověk, který pořád potřebuje něco dělat. Být doma zavřený je opravdu nepříjemná věc. Když máte zraněnou nohu nebo ruku, stále můžete jít třeba na večeři, jenže já musel být měsíc doma. Samozřejmě mě napadly nějaké černé myšlenky, ale věřil jsem v to, že se vrátím zpátky ještě silnější.“

„Šel jsem do toho pomalu. Nejprve jsme zkoušeli jen posilovnu a kolo. Pak, když jsme zjistili, že je to v pohodě, šel jsem na led a pomalu jsem se dostával do těch soubojů. Musíš se z toho nějak oklepat a jít dál. Takový je prostě sport. Jestli chceš vyhrát, musíš hrát dál,“ rozebíral jednotlivé kroky návratu. Odhodlání ocenil i hlavní trenér Mory Jan Tomajko: „Poslední tři týdny už trénoval naplno, měl obrovskou chuť, která na něm byla vidět. A vidět byla i na výkonu celého týmu. Jeho hra je taková, že umí strhnout ostatní.“

I přes vážné zranění totiž Rok Macuh nehodlá mírnit své výkony na ledě a neubírá ze 100% nasazení. „Já jsem se těšil moc, protože tohle bylo moje nejdelší zranění. Hokej miluju, už jsem se opravdu nemohl dočkat. Vím, že kdybych se toho bál a dával na to pozor, nemůžu hrát hokej. Musím do toho jít naplno a hrát do těla. Kdyby to prostě nešlo, nedalo by se nic dělat. Hokej není všechno, na světě jsou i důležitější věci,“ popisoval zcela upřímně.

Zpátky se v zápasovém kolotoči objevil na startu druhé čtvrtiny základní části. Jak by zatím zhodnotil dosavadní výkony svých spoluhráčů? „Není to špatné, ale vždycky to může být lepší. Posledních pár zápasů jsme měli nějaké nedostatky, ovšem proti Mladé Boleslavi jsme úkoly plnili dobře. Celkově to ale není špatné, Olomouc vždy pasují na poslední místa, zatím se držíme dobře. Machy je neskutečný gólman a spousta zásluh jde i za ním. Díky němu jsme tam, kde jsme,“ chválil své spoluhráče.