Nemáme se za co stydět, myslí si Jakub Sirota. Na repre se učil od Knota

Foto: Vojtěch Zajíč

Ačkoliv byl soupeř oslaben o několik důležitých opor, tak vhodně doplnil sestavu a vyhrál na Hané. „Já si myslím, že se nemáme za co stydět. Ten výkon od nás byl slušný, ale bohužel máme s Pardubicemi problém dokončit zápas, který nám často uteče ve třetí třetině. Nejlepší by bylo vyvarovat se tomu do budoucna,“ vyzval Jakub Sirota.

K dispozici bylo z obou stran několik přesilovek, ani jeden celek ji nevyužil ke vstřelení gólu. „Pardubice jsou velmi dobré v napadání, ale když se zaměříme na přihrávky a jsou přesné, tak se je dá přehrát a je tam prostor na střelu a zakončení. Nic tam sice nespadlo, ale šance byly a je dobré se zpětně podívat na tu přesilovku a vidět v ní nějaká pozitiva,“ věděl Sirota.

Pardubice jsou v posledních letech velmi ambiciózním týmem a motivace uspět proti nim je velká. „Já beru Dynamo jako každého jiného soupeře, někteří kluci na ně více natěšeni. Všeobecně tady v Olomouci máme lepší výkony proti silnějším soupeřům, protože to očekávání je trochu slabší a tlak není tak velký. Třeba když hrajeme proti Kladnu, jsme opatrnější a nechceme nic zkazit,“ hodnotil ze svého pohledu.

Po domácí sérii výher přišla porážka doma s Plzní, nyní s Pardubicemi. Naopak ve čtvrtek vyhráli Hanáci na ledě Mladé Boleslavi. Nemůže se stát, že by se úspěšnost otočila? „Minulou sezonu to tak bylo na konci základní části. Mě to nijak netíží, je asi jedno, kde k té výhře dojde Nyní máme těžké soupeře doma, ti lehčí jsou zase naopak venku. Tak snad se mimo plecharénu bude dařit,“ věřil Sirota.

Sám Sirota zažívá druhou sezonu na extraligových ledech a očekávání jsou samozřejmě vyšší, jak to vidí sám Jakub? „Ta očekávání jsou nějak nastavena, své standarty mám dané a snažím se jich držet. Člověk někdy zaslechne, jak se někdo baví o mé hře, ovšem já se snažím si to úplně nepřipouštět. Každý den jdu na ten trénink s nastavením udělat ty věci dobře a zlepšovat se.“

Během druhé reprezentační přestávky byl obránce s číslem 2 vytížen povinnostmi v národním týmu během Švýcarských hokejových her. „Bylo to výborné, osobně jsem pozvánku moc neočekával, vím totiž, že extraligová konkurence je vysoká. Jsem moc rád, že to přišlo. Ta zkušenost byla přínosná stejně jako minule. Bylo tam hodně kluků i z jiných soutěží a mohl jsem si poslechnout to, jak to chodí i někde jinde,“ říká rodák z Kroměříže.

„Hodně se tam člověk naučí, Jakub Krejčík hrál výborně, Ronald Knot také. Hrají si to svým určitým způsobem a dá se to odkoukat. A hlavně Marek Židlický dělá hodně pro nás obránce. Je z něho cítit, že nikomu nic zásadního nevyčítá, naopak výborně s hráči řeší jednotlivé situace a radí nadstandardně. Tady v Olomouci bojujeme se systémem, v reprezentaci všichni ví, co hrát, domluví se to, a tak se jede po celou akci. U nás se někdy musíme vracet k základům, jako je založení nebo hra ve středním pásmu,“ srovnával obránce kohoutů.

Reprezentace zažila úspěšný rok 2024 plný velkých výher. Hokejistům se musí poté hrát lépe po návratu do klubového hokeje. „Ten vítězný duch reprezentace se dá určitě nasát. Z mého osobního hlediska však chci zůstat nohama na zemi a nemít hlavu v oblacích. Nemůžeme to porovnávat s kluky, kteří vyhráli mistrovství světa. Tady jsem v Olomouci a nemůžeme dělat věci, které nás neidentifikují, a to je potřeba si uvědomit s každým zápasem a naladit se na to. Máme hodně beků, kteří to hrají jednoduše. Když do toho vložím nějaké své extra věci, tak jsem i třeba nepochopený. Musím vědět, jak ten tým funguje dohromady, když z něj budu nějak vyskakovat ven, tak nám to budu kazit,“ uvědomuje si.

Rozdíl můžeme popsat i v konfrontaci s univerzitní zámořskou soutěží NCAA. „Mentalita hrát jako tým je v Americe hodně silná, těch zápasů tam není tolik, a tak není tolik prostoru pro individuality. Tu kreativitu někdy potlačuji a spíš se snažím hrát tak, ať to všichni chápou a ať se tým může posouvat dál,“ sdělila hvězda Mory.