Nejvěrnější člen áčka Mory? Petr Přecechtěl "kustoduje" už 19 let
Pod pojmem kustod si lze představit spoustu věcí a spoustu činností. A přesně to vykonává i Petr Přecechtěl. Je to chlapík pro všechno. Dokáže nabrousit brusle, namasírovat bolavá záda po tvrdém tréninku v posilovně, i přišít jmenovku na dres.
Stará se o to, aby hráči měli při zápasech a trénincích co pít, aby měli v pořádku připravenou výstroj, vyprané dresy, a dokonce aby jim na střídačce nemrzly zadky. A když se něco pokazí, okamžitě ho každý vyhledá.
Kustod, to je srdce hokejového oddílu. A zvlášť v Olomouci. “A“ tým bez něj by si nikdo už snad ani nedokázal představit. Každý den, v pondělí stejně jako v sobotu, dopoledne stejně jako večer.
„Každé ráno hned po příchodu postavím na kafe, aby ho kluci měli nachystané. Potom připravím do lahví a barelů nápoje, které hráči pijí během tréninku. Musím zkontrolovat brusle, případně je nabrousit. Tohle se prakticky opakuje každý den,“ popisuje Petr Přecechtěl svou rutinní práci.
„Když je zápas, tak se brusle připravují den předem, nenechává se to na poslední chvíli. Pouze po rozbruslení doladím detaily, pokud si například někdo stěžuje, že má neostrou hranu. Jinak je ta práce stejná, pouze intenzivnější a delší,“ doplňuje.
Petr Přecechtěl tráví s týmem prakticky všechny momenty. Slavné výhry i osudové porážky. A ať už zápas dopadne jakkoliv, vždy se musí postarat o prvotřídní servis. „Před zápasem chodí někteří hráči na masáž, to je ale věcí každého hokejisty. Pravidelně chodí Jakub Bartoň a Jan Mikel, někdy přijde Milan Ministr a další,“ prozrazuje něco z předzápasové přípravy.
Při samotném utkání pak kustod řeší technické a částečně i zdravotní problémy hráčů. Například při rozhodujícím duelu v play-off tak musí opustit střídačku a zamířit do útrob stadionu nabrousit brusle, zatímco vy prožíváte drama na tribuně a ani na WC si neodskočíte, aby vám neuniklo nic důležitého. Hezká odměna za celoroční obětavou práci, viďte...
„Kvůli těmto momentům stojím na střídačce a jsem připravený. Buď problém vyřeším hned během hry, případně o přestávce mezi třetinami,“ říká s klidem sobě vlastním.
Často se v leckterém týmu objeví hokejista se speciálními požadavky, případně někdo s chronickými technickými problémy. „Já nikoho takového nemám,“ pochvaluje si však olomoucký kustod. A ani při vzpomínce na svou devatenáctiletou kariéru nenarazil na nikoho, kdo by mu svými požadavky způsoboval více práce.
„Nic moc extrémního nebývalo. Jen v rychlosti si vzpomenu na Petra Tejkala, ten potřeboval mít vždy suché věci, takže si připravoval dvoje rukavice, dvoje brusle,“ lovil z paměti.
Vylovil ale jiný příběh. Například když hráčům ještě v devadesátých letech vypověděl službu autobus, naštěstí hned v Olomouci na obchvatu u nemocnice. Hokejisté se tak vrátili na zimní stadion, nastartovali svá auta a do Litvínova se přepravili po vlastní ose.
Titul v roce 1994? Zlaté časy olomouckého hokeje
Za dobu svého působení u kohoutího áčka pracoval Petr Přecechtěl pod mnoha trenéry. Kromě těch současných to byli například Aleš Tomášek, Josef Zavadil, Petr Vlk, Petrův bratr Kamil Přecechtěl, Karel Suchánek, krátce Luděk Konopčík, Miroslav Venkrbec, Jiří Látal či Miloš Říha.
„Nejraději ale vzpomínám asi na pana Augustu. Byl to férový člověk, znal jsem ho už z dřívější doby z Jihlavy,“ podotýká. „Když hrajeme v Jihlavě v současnosti, vždy se pozdravíme,“ prozrazuje olomoucký masér a kustod v jedné osobě.
Právě Josef Augusta, který později mimo jiné v roli hlavního trenéra dvakrát slavil titul mistra světa s českou reprezentací, byl i u olomouckého vítězství v extralize v roce 1994. „Byly to zlaté časy olomouckého hokeje, které však skončily hned po zisku titulu,“ lituje Přecechtěl.
„Oslavy tehdy nebraly konce. Osobně jsem se neúčastnil úplně všeho, měl jsem malé dítě, takže jsem se musel soustředit také na rodinu. Užil jsem si ale s kluky co se dalo,“ vzpomíná na slavné doby.
Klan Přecechtělů je vůbec proslavený hokejem. Petrův bratr Kamil v současnosti trénuje juniorku Mory, jejich otec Jaromír trénoval v devadesátých letech “A“ tým HC Olomouc. A tři děti hrály, případně ještě hrají hokej. „Na rodinných setkáních se většinou povídá jen o hokeji,“ přiznává kustod olomouckého celku.
