Trenér juniorů: Chceme předvádět hokej, na který se dá dívat
Pane trenére, jak hodnotíte dosavadní výkony juniorského týmu HC Olomouc?
Pro nás je rozhodující, že soutěž se již nějak vyvíjí, tedy že jednoznačně poslední Znojmo už asi vypadlo ze hry o záchranu, díky čemuž máme klid, abychom mohli dobře trénovat a zároveň budovat mužstvo pro příští sezónu. Pro nás, jako klub bez statutu akademie, je důležité udržet se v extralize do té doby, než podmínky pro vznik akademie zajistíme i u nás.
Takže je pozitivní, že máte již klid oproti minulé sezóně, kdy jste se stresovali až do konce.
Spíše oproti předcházejícím třem sezónám, kdy jsme se strachovali, v půlce soutěže se měnila pravidla, a nakonec sestupovaly čtyři kluby. Bylo složité to ustát, ale zvládli jsme to. Nyní je potřeba v tom vytrvat a vydržet do doby, než i u nás vznikne akademie.
Karty jsou již nějakým způsobem rozdány, jaký je tedy sportovní cíl juniorky pro letošní ročník?
V první řadě chceme hrát hokej, na který se dá dívat a která má nějakou úroveň. Zda to bude bodový hokej nebo ne, to uvidíme v dalším průběhu sezóny. Chceme však do mužstva zařadit i mladší hráče a vybudovat kostru týmu na příští rok.
Nebudu po vás chtít hodnocení jednotlivých hráčů, to si necháme až po sezóně. Na jedno jméno se přesto zeptám. Gólman Jan Lukáš plynule zvládl přechod z dorostu do juniorky a navíc si vysloužil reprezentační pozvánku. Co říkáte na jeho výkony?
Honza už v přípravě naznačil, jak to s touto sezónou zamýšlí. To, že podává výborné výkony, donutilo našeho do té doby prvního brankáře Roberta Motáně k odchodu do zámoří. Honza potvrzuje, že je jedničkou jak v bráně, tak i v kabině. K hokeji a obecně ke sportu má přístup takový, jaký bych si představoval u všech hráčů.
Jak moc si ceníte pomoci hráčů, kteří loni táhli juniorku za záchranou a letos, řekněme, o něco častěji nastupují v áčku, tedy Romana Ráce a Radima Haase?
Je to pro nás vždy velká pomoc. Oba jsou fyzicky i mentálně dál, než ostatní kluci, a to i díky tomu, že jsou o rok starší a hrají na výjimku. Nesmírně si vážím toho, že pokud tito hokejisté hráli za juniorku, tak vždy odvedli maximální výkon. Ve většině zápasů s nimi jsme i bodovali.
Juniorská extraliga má přes svátky pauzu, jaký má tým program?
Podobně jako v minulých letech máme dva čtyřdenní bloky, trénujeme dvoufázově na ledě i na suchu. Jde o obnovu fyzických sil a o uvolnění psychiky. Netrénuje se pod stresem, avšak trénuje se hodně a kvalitně. Zatím jsem s přípravou velice spokojený, tréninky mají tempo, nasazení. Je vidět, že kluci mají do hokeje chuť, doufám, že se ta nálada přenese i do zápasů po Novém roce.
"Snažíme se udržovat tréninkový trend akademií, trénujeme sedmkrát týdně na ledě, třikrát týdně na suchu, plus dva zápasy, což odpovídá podmínkám akademií."
Přejděme k jinému tématu. V létě vznikl projekt hokejových akademií. Jak ho hodnotíte po několika měsících fungování?
Když budu zcela upřímný, tak ve výkonnosti hráčů z klubů, které akademie mají a které nemají, rozdíly zatím nevidím. Obrovskou výhodou akademických klubů je, že mohou do zápasů nasazovat mladé hráče, zatímco my, abychom vítězili a získávali body, si stahujeme hráče starší. Akademie nejsou pod tlakem výsledků, ale spíše pod tlakem samotné hry. Co se týká podmínek pro trénování, tak se domnívám, že Olomouc má řadu let kvalitní podmínky, od výzbroje, ledu, až po suchý trénink. V tom nikterak nepokulháváme. Problém je jen snad v průběhu týdne s množstvím ledu, taková hodina až dvě pro mužstvo chybí. Snažíme se ale u nás udržovat tréninkový trend akademií, trénujeme sedmkrát týdně na ledě, třikrát týdně na suchu, plus dva zápasy, což odpovídá podmínkám akademií. Bohužel, prostor není tak ideální vzhledem k tomu, že máme jen jednu ledovou plochu.
Největší problém českého hokeje? S malými dětmi hrajeme na výsledky
Všechny tyto novinky, ať už akademie, nebo moderní metody tréninků, se zavádějí, aby se pomohlo skomírajícímu trendu českého hokeje. Dokázal byste stručně vyjmenovat hlavní problémy současného mládežnického hokeje?
V první řadě je to růst individualit, které u nás prostě v poslední době nevyrůstají v takovém počtu, jako dříve. Nejsou u nás hráči, kteří by byli schopni mužstvo táhnout, a když ano, je to třeba jen jeden nebo dva v ročníku. Máme x hráčů průměrných, ale nemáme je na úrovni světové, proto také zaostáváme na vrcholných mládežnických akcích za mužstvy ze Skandinávie či ze zámoří. Mezi námi a zámořím je momentálně rozdíl třídy. Shodou okolností jsem se teď díval na Kanadu. To je hokej, který jsme my schopni předvádět možná třetinu, nebo půl třetiny, v žádném případě ale ne po celý zápas.
"S žáky už ve čtvrté třídě hrajeme na taktiku, na bránění, pokrývání křídel jen proto, abychom nebyli v tabulce poslední."
Otázka se přímo nabízí – čím to je?
Je to ve způsobu trénování, ta chyba nastává už v žákovských třídách a ve vedení hokejových tříd. Hraje se na výsledky, hráčům chybí individuální činnosti, v porovnání se světem jsme velice průměrní bruslaři. Zdobila nás chytrost a chytří jsme pořád, jenomže už si nevytvoříme potřebný prostor, chybí nám agresivita, rychlost. S žáky už ve čtvrté třídě hrajeme na taktiku, na bránění, pokrývání křídel jen proto, abychom nebyli v tabulce poslední. To je podle mě největší problém českého hokeje.
Jaký je váš názor na odchody mladých hráčů do zámoří? Týká se to i Olomouce, v létě odletěli Králík, Minařík a již zmiňovaný Motáň.
No odešlo jich dokonce více, a to šest. Oficiálně odešel Lukáš Králík, který byl i draftován a zamířil opravdu do kvalitní kanadsko-americké soutěže, do nejvyšší juniorské ligy. Myslím, že pro každého hokejistu je to čest, když takovou soutěž hraje. Otázkou zůstává, jak je platný pro mužstvo a jak často nastupuje. Proto je třeba zvážit, zda kluci ze třetích či čtvrtých formací by byli v zámoří vytěžování, a zda není lepší je nechat v týmech, kde příležitost dostanou. O Motáňovi jsem se již zmiňoval, myslím, že nezvládl ten obrovský psychický tlak, který na něj vyvinul Honza Lukáš svými výkony. Bylo jednodušší couvnout, trošku mě tím zklamal, počítali jsme totiž se dvěma vyrovnanými gólmany. Pro gólmana je nejdůležitější odolnost a psychika a podle mě tím odchodem ukázal, že mu to chybí.
A další hráči?
Odešli ještě tři dorostenci, Minařík, Kočiřík a Krejčiřík. Ti šli ale do soutěží, které nemají s hokejem nic společného, alespoň tedy podle zpráv, které mám. Je to otázka financí, kdy jejich rodiče zaplatili 250 tisíc a hráči odešli do školských soutěží. Jsem přesvědčen, že za ty peníze by v České republice sehnali výbornou anglickou školu i s lektory a budou na stejné úrovni angličtiny, jako když se vrátí teď, ovšem zároveň by hráli podstatně kvalitnější hokej. Tohle podle mě není cesta dopracování se k nějaké světovosti. Vidím to jako vyhazování peněz oknem.
S přístupem mladších dorostenců jsem spokojený
"Je mi těch kluků líto, může to být také konec jejich hokejové kariéry."
Mrzí vás jako trenéra, když s těmito hráči pracujete a oni vám utečou?
Mrzí mě spíš to, že odcházejí, aniž by byli schopni zvážit, co jim to přinese a co ne. Okolo hokeje se motám už 40 let, v Americe jsem byl několikrát, vidím, jakým způsobem se tam hráči lákají. Myslím si, že třeba Lukáš Králík měl to právo odejít a zkusit to. Byl to jeden z nejlepších hráčů v týmu, reprezentant, a je na něm, jestli se prosadí. Co se týká Motáně, pokud to byl pokus prosadit se spíše na poli vzdělání, tak je to v pořádku. S tou psychickou odolností, kterou měl, by se v českém hokeji asi těžko prosazoval. Česká brankářská škola totiž stále funguje a produkuje řadu kvalitních gólmanů. U těch mladých si ale myslím, že jde o naprosto ztracený čas. Je mi těch kluků líto, protože mám nepříjemné tušení, že pokud neseženou za rok dalšího čtvrt milionu a znovu nepůjdou do Ameriky, tak jim bude trvat tři čtyři měsíce, než se adaptují zpátky na naše podmínky. To může být také konec jejich hokejové kariéry.
Trénujete také mladší dorost. Jak hodnotíte jeho letošní výsledky a herní projev?
Každý ročník není takový, jako byl ten loňský. Musím ale říct, že jsem mile překvapený, protože se soutěž vyrovnala. Kromě dvou vynikajících týmů Třince a Vítkovic je v extralize pětice klubů, které jsou zhruba na stejné úrovni. Proti Vítkovicím a Třinci jsme doma hráli v kompletním složení a byli jsme jim téměř rovnocenným soupeřem. Dlouhodobě ale nemáme na to, abychom se s nimi rovnali. Po pár kolech, když jsem zjistil, že se záchranou nebude problém, jsem se rozhodl přesunout některé hráče do staršího dorostu. Bohužel, zdravotní stav některých není dobrý, myslím hlavně Rašnera nebo Nesvadbu, který si zlomil prsty. Síla mladšího dorostu tak jednoznačně po odchodu těchto hráčů klesla. Přesto se držíme na třetím, čtvrtém místě. V trendu přesunů hráčů však budeme pokračovat, po svátcích do staršího dorostu zařadíme další hokejisty. S výkonem a přístupem kluků (a dívky) jsem spokojený.
