David Krejčí: Až se budu vracet, Olomouc pro mě bude týmem číslo jedna
Jak se vám v Olomouci libí a co vůbec říkáte na tréninky pod vedením Petra Fialy a Jana Tomajka?
Líbí se mi tady. Hrával jsem tady poměrně dlouhou dobu, takže Olomouc je takový můj hokejový domov. Rád se sem vracím, Olomouc má navíc kvalitní tým, takže zdejší trénink je pro mě dobrou přípravou před kempem v NHL.
Jsou nějaké rozdíly mezi tréninky v NHL a tréninky tady v Olomouci?
Je to jiné hlavně v tom, že je tady větší kluziště. Neříkám ale, že to je lepší nebo horší. Prostě je to jiný styl trénování. V Americe se nacvičují nějaké věci v obranném a ve středním pásmu, tady se hodně na začátku střílí, pak se taky nacvičuje.
Číslo dresu: 46 Výška: 183 cm Váha: 80 Kg Narozen: 18 dubna 1986 Místo narození: Šternberk Klub: Boston Bruins Post: Střední útočník Draft: V roce 2004, 2. kolo, tým Boston Bruins Předchozí týmy: HC Šternberk, HC Olomouc, HC Třinec, HC Kladno.
Na tréninku se to dá těžko vypozorovat. Ale všichni tady jsou výborní bruslaři a všichni umí hrát hokej. Olomouc hrává špičku první ligy, takže ta kvalita tady musí být. Olomouc má navíc opravdu dobrou letní přípravu, proto si hodně cením toho, že mě tady klub nechal trénovat. Počítám, že bych se snad mohl se zdejším áčkem připravovat každý rok.
Co se týká NHL, tak loňská sezóna pro vás byla trochu zvláštní. V médiích probleskla zpráva o vaší prasečí chřipce. Jaké to je mít prasečí chřipku?
Ani jsem nevěděl, že ji mám, řekl mi to až doktor v nemocnici. Cítil jsem se normálně nemocný, ležel jsem asi tři dny doma. Zmeškal jsem jenom dva zápasy. V televizi a v novinách to trošku zvětšili. Rodina mi potom volala, měla strach, co se děje, ale nebylo to nic vážného. Za týden jsem byl zpátky na ledě.
Takže to byla jenom taková mediální bublina?
No asi tak nějak to bylo.
Do kdy budete v Olomouci trénovat?
Dneska (v pátek – pozn. aut.) to byl můj poslední den, v pondělí už letím zpátky do Ameriky. Kemp nám startuje 17. září, ale ještě se musím připravit, protože nemám stoprocentně doléčené zranění ruky. Podívají se na to doktoři a než začne kemp, musím se dostat do stoprocentní formy.
Začátek sezóny bude pro vás hodně specifický, hrajete přátelský zápas v Liberci a potom úvodní dva zápasy NHL v Praze. Asi se na to těšíte, když si zahrajete doma ve vaší zemi?
Těším se moc. Hodně se o tom mluví. Hrát NHL před vlastním publikem, před mou rodinou a před kamarády bude něco skvělého a už se nemůžu dočkat.
S Bostonem se chceme hlavně dostat do play-off. Ani nepotřebujeme vyhrát konferenci, protože v play-off se může stát cokoliv. Důležité je dostat se tam. Věřím, že máme takový tým, abychom došli až do finále, i když na to je ještě brzo. Ale máme silný tým.
Když byste někdy v budoucnu vyhrál Stanley Cup, vedly by vaše první kroky se slavným pohárem do Olomouce?
O tom jsem ještě nepřemýšlel, co bych s ním dělal, k tomu je ještě dlouhá cesta. Ale kdybych ho náhodou vyhrál, tak bych ho přivezl domů. Hlavně ani nevím, jak dlouho ten Stanley Cup můžete mít v ruce, jestli jeden den nebo dva. Ještě je ale brzo to řešit.
A jaký je vlastně váš vztah k olomouckému klubu?
Hrál jsem tady asi šest let, vychodil jsem tady základní školu a hrál jsem žákovské třídy. Olomouc a zdejší stadion jsou takovým mým hokejovým domovem, takže se tady cítím výborně. Jsou tady kluci, se kterými jsem tehdy hrál, případně hráli o třídu výš nebo níž. Jsou tady i kluci, které znám třeba z Třince. Takže je pozitivní, že je můžu potkat. Mají v kabině výbornou partu. Ty dva týdny, které jsem zde strávil, mi hodně daly. Byla to zábava. Rád se sem vracím.
Je to ještě hodně hodně daleko, ale přemýšlel jste už třeba nad tím, že byste se na sklonku vaší kariéry objevil na ledě v dresu Mory?
To je ještě opravdu daleko, počítám, že bych v NHL chtěl hrát ještě alespoň deset let. Uvidí se, jestli třeba nebude nějaká výluka nebo něco, ale kdybych se vracel do Česka, tak Olomouc by pro mě byla týmem číslo jedna.
