Trenére, proč jste se rozhodl po čtyřech letech vrátit do Olomouce?
Můj kontakt s Olomoucí vlastně nikdy neskončil. Vždycky jsem byl v kontaktu s klukama a vedením olomouckého hokeje. Moje angažmá skončilo v lednu a hledal jsem práci. Dostal jsem nějaké nabídky, ale byly to nabídky na dojíždění a v tom momentě jsem se rozhodoval, jestli zakotvit doma nebo ještě někam dojíždět a rozhodl jsem se zůstat v Olomouci a pracovat tady.

V minulosti jste v Olomouci vedl o něco starší hráče, dorostence, juniory i olomoucké áčko, jak velký rozdíl to pro vás teď, kdy budou vašimi svěřenci žáci, bude?
Myslím, že je to pro mě obrovská výzva. V těchto ročnících je poměrně hodně práce. Původně jsem si myslel, že budu na jiném postu, ale myslím si, že tohle bude práce, která mě bude naplňovat.

Myslíte si, že bude hodně velký rozdíl ve smýšlení a přístupu dětem k vám oproti juniorům, které jste vedl v minulosti?
Jak to bude ze strany dětí, to teprve uvidíme, ale moje jednání se, alespoň myslím, nezmění. Budu vyžadovat věci, které jsem vyžadoval vždycky, ať je to disciplína nebo různé aspekty chování v kolektivu. Na tom to bude založené a vždycky založené bylo. Otázka je, jak to děti budou brát. Myslím si ale, že osmáci a deváťáci už zjišťují, že hokej je o nějaké disciplíně a k té patří i kolektivní soudržnost mužstva. Na to poměně dost dbám a myslím si, že se tomu většina podřídí. Ti, co se nepodřídí, zřejmě pocítí problémy nejen se mnou, ale i se samotným kolektivem.

Společně s několika asistenty povedete hned čtyři třídy, tedy přiblině 80 dětí. Jak náročné to bude?
Je to poměrně slušná porce hráčů, ale jak jsem řekl, je to výzva. Nějakou představu, jak bychom chtěli pracovat, ale mám a určitým způsobem se to začíná naplňovat. De facto budeme čtyři a pak už se ta práce dá dělat na určité úrovni. Když k tomu přibyde trenér gólmanů a na každém tréninku budeme tři nebo čtyři, určitě to bude mít nějaký řád a práce určitý význam.

Po odchodu z HC Olomouc jste vedl dospělé hokejisty, dá se ale něco z jejich tréninků aplikovat i v trénincích dětí?
Ten přístup je naprosto rozdíný. U dospělých hokejistů něco vyžadujeme, u dětí se o něco pokoušíme. U dětí je to o výuce a vysvětlování, u dospělých o tom, že je tlačíme do toho, aby něco plnili a bereme je jako hotové hráče. Myslím si, že třídy povedeme spíš ve stylu výuky hokeje a ne nějakého drilu. Bude to spíš ve stylu určité herní volnosti, ale zároveň zodpovědnosti a poctivosti, což jsou věci, které spolu musí kooperovat a musí zapadat. Jedna věc je herní volnost, to znamená dovolit si při zápase něco udělat a druhá, dovolit si to udělat v momentě, kdy si to opravdu můžu dovolit. Je to o tom najít měřítko mezi tím, že mám na to, abych to udělal, tak to udělám a nebo na to nemám a budu se snažit učit pro to, abych to dělat mohl, ale zároveň musím zůstat u toho, co teď umím.

FOTO (zdroj): Hokej.cz