Třinec měl dobrý začátek, po první třetině vedl 1:0. Toto vedení drželi hosté až do třetí dvacetiminutovky. „Oni měli dobrý nástup, ale my jsme se jim dokázali vyrovnat a na konci se štěstí přiklonilo na naši stranu,“ konstatuje Silvester Kusko.

⇒ Útočník Silvester Kusko

První gól člena třetí formace padl po teči střely, kterou vyslal od modré čáry David Škůrek. Kohouti v tu chvíli srovnali na 1:1. „Já jsem se chtěl původně té střele vyhnout a zrovna mě to trefilo,“ usmívá se.

Útočník s číslem 91 na zádech se trefil i podruhé, když jedenáct vteřin před závěrem utkání pojistil výhru Hanáků gólem do prázdné branky. I tato výhra nad Oceláři byla stejně jako ta minulá okořeněná strhujícím závěrem, ve kterém se toho hodně událo. „Myslím, že dvě branky během jednoho extraligového zápasu se mi povedlo vstřelit poprvé. Trochu jsme si na předchozí utkání vzpomněli. Už jsem si myslel, že zápas je ztracený, protože přesně tak to vypadalo i v Třinci, akorát tam jsme srovnali na 2:2 my. Honza Káňa to ale vzal na sebe, našel Kubu Navrátila a díky nim jsme to dotáhli do zdárného konce,“ říká.

Svěřenci trenérů Tomajka a Žabky hned pět třetin čekali na vstřelení gólu. Když už čekání na branku skončilo, byly z toho hned čtyři přesné trefy za jednu třetinu. „Někdy to tak je, ale naštěstí nám střílení gólů nedělá úplný problém. Vidím, že všem čtyřem formacím se daří skórovat, tudíž to není jen o jedné lajně,“ ví Kusko.

Sedmadvacetiletý útočník čekal na gól dlouhých 23 utkání: „Nic příjemného to samozřejmě nebylo, každopádně trenéři mě podrželi. Z jejich strany tam nebyl žádný extrémní tlak a mančaftu jsem se snažil pomáhat i jinak než góly. Do toho často vítězíme a naše umístění v tabulce je velmi příjemné. Čekání na gól ve sportu někdy bývá a já jsem rád, že je to za mnou. Jako útočník chci góly dávat, někdo jich dá dvacet, někdo naopak pět. Čekat tolik zápasů je celkem dlouhé. Šance ale právě byly, kdyby nebyly, bylo by to horší. Já jsem věděl, že chybí poslední krůček. Padlo to tam a věřím, že nebudu muset opět tak dlouho čekat.“

Vůbec poprvé od svého konce na Hané přijel Zdeněk Moták zpátky do Olomouce, tentokrát stál na lavičce soupeře. „Trochu speciální to bylo. Já tady nehrál tak dlouho jako jiní, ale trenér tady zanechal nějakou stopu,“ povídá.

Olomoučtí hokejisté v domácím prostředí uspěli popáté za sebou. „Je to příjemné, stejně jako pozice v tabulce. Nám se daří jak doma, tak i venku. Poctivou prací si chceme udržet vítěznou sérii a zároveň se chceme co nejdéle udržet na třetím místě v tabulce,“ uzavírá Kusko.