Původně měli celý program Hanáci absolvovat ve vojenském újezdu Libavá, nakonec však museli vzít za vděk vojenským prostorem nedaleko hranických kasáren. Ještě předtím, než se hokejisté vydali překonávat přírodu a sami sebe, však museli zasednout do lavic a absolvovat teoretickou přípravu. „Dopoledne jsme přijeli do Hranic a měli jsme teoretickou část. Přednášky o první pomoci, orientaci v terénu a takové věci. Následoval oběd, pak jsme se přesunuli do vojenského prostoru, který byl určený pro výcvik kurzu přežití. Tam nás naučili, jak stavět přístřešky nebo jak pomocí křesadla založit oheň. Každý si to vyzkoušel a pak jsme to dělali i v družstvech na čas,“ vyprávěl útočník Vilém Burian.

⇒ Útočník Vilém Burian

Řada přišla i na další praktické dovednosti, které se člověku hodí, pokud se vydá na delší výlet do přírody. „Měli jsme asi tři hodiny na to, abychom si za pomocí přírodních surovin nebo něčeho, co jsme si přivezli, postavili přístřešek. Upekli jsme si na ohni ryby, které jsme si museli sami vykuchat,“ pokračoval třicetiletý hokejista. Nutno dodat, že Kohouti se při stavbě přístřešku museli opravdu snažit – vždyť pod ním skutečně strávili noc!

Tím však náročný program kurzu přežití ani zdaleka nekončil, právě naopak se teprve začal pořádně rozjíždět. „Byli jsme rozděleni do skupin, provedli jsme výsadek a měli jsme se dostat zpátky na místo, kde jsme začínali. Šli jsme i pochod v noci, při kterém jsme měli čelovky. Dostali jsme mapu a měli jsme dojít zpátky do tábora. Pak jsme si upekli buřty a šli jsme spát,“ popisoval rodák z Třebíče. „V noci nás vzbudili, že je poplach a někdo nás přepadl. Museli jsme se jít schovat z tábora. Po hodině jsme se vraceli zpátky.“

Aby byl kurz zajímavější, připravili instruktoři také příběh, jenž se v jeho průběhu postupně rozvíjel. „Všechno to propojoval smyšlený příběh, který nám odvyprávěli. Provázel nás po celou dobu,“ přiblížil Burian. „Ráno byl budíček a šli jsme se brodit řekou. Pochodem jsme šli zpátky do kasáren do Hranic. Tam byla ukázka techniky a výstroje s výkladem,“ uzavřela své vyprávění dlouholetá opora olomouckých útočných řad. Hokejisté se v kasárnách mohli mimo jiné podívat na bojové vozidlo BVP-2 nebo útočnou pušku CZ 805 Bren.

Hráči se tak ocitli v situacích, do kterých se běžně nedostanou, navíc se museli vypořádat s řadou nesnází jako je třeba nedostatek spánku nebo otravní komáři. Celou akci hodnotili velmi pozitivně, ale po náročných dvou dnech byli rádi za to, že se mohou zapojit do svého běžného života. „Na vojně jsem nebyl. Jako jednorázová akce to bylo super, ale delší čas bych v tom být nechtěl,“ přemýšlel Vilém Burian. „Do záloh by mě nezlákali,“ pousmál se.