Čekal jsi na začátku sezóny, že by příležitost nastoupit za A tým mohla přijít už letos?
Ano, doufal jsem v to. Pan Tomajko mi před sezónou říkal, že nějaká šance určitě přijde. Jen nedokázal říct jestli to bude 20 zápasů nebo třeba jen dva. Nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo a já jsem s 21 zápasy v první sezóně v extralize spokojený.

Dostal jsi před prvním startem v nejvyšší soutěži nějaké rady od zkušenějších spoluhráčů nebo od Tobiáše Handla a Adama Rutara, kteří už za áčko nějakou dobu naskakují?
Asi všichni starší hráči mi říkali, abych se nebál. Ať si klidně něco dovolím a hlavně, ať si nedělám nic z toho, když udělám nějakou chybu.

Doufám, že se zase posunu o něco dál, abych se mohl stát platnějším hráčem týmu

Za áčko jsi odehrál 21 zápasů a zřejmě by to, nebýt zranění, bylo víc. Jak jsi spokojený se svými výkony?
Ze začátku sezóny byly moje výkony trošku slabší, než jsem si představoval, ale myslím, že každým zápasem jsem své výkony posouval na vyšší úroveň. Trošku mě mrzí, že jsem nevstřelil první branku, ale to snad v další sezóně prolomím. (směje se) Zranění mě asi trochu vyhodilo z rytmu, ale snažil jsem se udržovat v kondici a myslím, ze mi k návratu hodně pomohly i tréninky s juniorkou.

⇒ Útočník Joshua James Mácha

Trenér Zdeněk Moták řekl, že jsi ho velmi překvapil svým přístupem a od začátků s A týmem jsi udělal pokrok. Jak jsi svůj vývoj vnímal ty?
Letní příprava pro mě byla trosku těžší, protože jsem dva roky předtím kvůli zranění žádnou neabsolvoval. Myslím si však, že jsem si postupem času zvykal na tempo mužského hokeje. Doufám, že nadcházející sezónu se zase posunu o něco dál, abych se mohl stát platnějším hráčem pro tým.

Jak těžké pro tebe bylo naskočit zpátky do hry po delším zranění?
Jak už jsem říkal, hodně mi pomohly tréninky s juniorkou v Olomouci. Když jsem naskočil, nebylo to sice úplně stoprocentní, ale myslím, ze jsem ostatním stačil.

Jihlava mi dodala hodně sebevědomí

Olomouc tě pak v rámci střídavých startů půjčila do Jihlavy, kde se ti poměrně dost dařilo. Pomohla k tomu zkušenost z extraligy?
Myslím, že na mě nebyl takový tlak jako v A týmu v Olomouci. Dostával jsem prostor v přesilových hrách i v oslabení, a to mi hodně dodalo sebevědomí.

Bylo pro tebe těžké srovnat se s herním stylem obou týmů nebo mezi nimi lze najít nějakou spojitost?
Herní styly Olomouce a Jihlavy jsou velmi podobné, takže s tím jsem extra problém neměl.


Mezi Olomoucí a Jihlavou se letos protočilo poměrně hodně hráčů. Bylo pro tebe výhodou mít v kabině známé tváře?
Určitě je pro mě lepší, když se s někým z týmu znám déle, ale rychle jsem se seznámil i s ostatními. Asi nejvíce se znám s Tomášem Chlubnou a Tomášem Černým, který několikrát vypomohl Olomouci. Velkou výhodou také bylo, že už jsem se znal s Tomášem Čachotským, který je velmi zkušený hráč.

Dostal jsi šanci i v play-off Chance ligy, jak sis ho užil a jak náročné to pro tebe bylo?
Play-off jsem si neskutečné užil, i když mě velice mrzí, ze nemůžu naskočit do finálové série a pomoct tím Dukle k postupu do extraligy. Rozhodně to ale byla pozitivní zkušenost do budoucna. Náročné to pro mě bylo asi jen proto, ze šly zápasy rychle po sobě a nebylo tolik času na regeneraci.

Co ti dalo působení v Jihlavě?
Myslím si, že mi hodně posílilo sebevědomí. V dalších zápasech v extralize jsem se cítil jistější na puku a více jsem si dovolil.

Pomýšlím i na mistrovství světa do 20 let

Máš za sebou poměrně hodně poprvé: první starty v extralize, první dospělé play-off. Když se ohlédneš zpátky, co ti nejvíc utkví v paměti?
Rád vzpomínám na vyhranou semifinálovou sérii proti Vsetínu, kde jsme vyhráli 4:0 na zápasy. Byl to neskutečný pocit, když jsem poprvé ochutnal jaké to je vyhrát sérii v play-off. Také na můj první zápas za Jihlavu, kde jsem dal vítězný gól v prodloužení proti Porubě.

Trenéři naznačili, že s vámi mladšími počítají nejen pro suchou část přípravy, ale i pro přípravu na ledě. Jaké máš osobní cíle do dalšího ročníku?
Chtěl bych být hlavně platným hráčem a vybojovat si stálé místo v týmu, ať už by to mělo být za Olomouc nebo za Jihlavu. Rozhodně také pomýšlím na mistrovství světa do 20 let.

FOTO: Alena Zapletalová, Markéta Křížová