Olympijská medaile je velmi vzácná, moc si toho vážim, řekl po příletu z Pekingu Branislav Konrád

Hodně kluků bylo na posledním šampionátu nebo v kvalifikaci. Dali jsme se nějak dohromady po prvních dvou prohraných zápasech. Pak jsme šli krok za krokem a měli jsme podle mě nadstandardní mužstvo. Byli jsme mladý tým a regenerace asi byla rychlejší než u ostatních. Možná to v zápase o bronz rozhodlo…

Vším! (směje se) Slavilo se hlavně ten večer, pak jsme tam ještě byli dva dny, do toho cesta a další povinnosti… Únava na mě dolehla až teď, ale asi to je z časového posunu a cesty. Byli jsme navíc ještě v Bratislavě, takže jsem toho za poslední dny moc nenaspal. Doufám, že se to bude zlepšovat.

⇒ Brankář Branislav Konrád

Olympijská medaile z každého sportu je velmi vzácná. My si toho ceníme, měli jsme dvě – Petra Vlhová zlato a my bronz. Myslím, že jsme překvapili více jak ona, bylo to více nečekané.

Let byl dlouhý. Trval asi 26 až 27 hodin se všemi přesuny apod. Potom jsme v Bratislavě měli oběd se sponzory a olympijským výborem. Pak se jelo otevřeným autobusem po městě, kde bylo hrozně moc lidí. Užili jsme si to.

Co se týče reprezentace, tak určitě ne. Vážím si toho moc. Jsem zpět a teď musím myslet na klubové povinnosti.

Víceméně je to v pohodě.

Já jsem nemusel, já jsem je chtěl podporovat! Byli jsme jeden tým. První zápas mi nevyšel podle představ, mohl dopadnout lépe. Pak nastoupil Paťo (Patrik Rybár, pozn. red.), který chytal fantasticky. Známe se už dlouho a já jsem mu moc držel palce. Bral jsem to tak, jak to je. Chytal ten nejlepší. Byl to muž na pravém místě, mělo to tak být.

My jsme jich moc neměli. Ale má výbornou střelu – je připravený hrát NHL. Je mu 17 let, je velký, silný, do toho mu to jezdí… Doufám, že se tam brzo dostane.

Nevím, když jsem byl mladý, tak všichni odcházeli do kanadských juniorek. Hodně hráčů nyní chodí do Finska a myslím si, že chodili i tehdy. Nejsem tu na hodnocení systému, na to jsou jiní. Pro něj to ale bylo výborné. Šimon Nemec hraje ve slovenské Nitře, je mu 18 let a hraje prvního beka… Cesty jsou různé a každý si vybere svou.

Byl moc rád, to je samozřejmý. To jsme byli všichni, z něho to také opadlo. On je super trenér i chlap. Všichni jsme šli za ním, a to je podstatné.

Tak je starší. (směje se) Tréninky dělají spíš asistenti, tak to je také v NHL. On na všechno dohlíží, načež vede veškeré debaty před zápasem. Má za to hlavní zodpovědnost.

Radost Branislava Konráda po zisku bronzové medaile
FOTO: Vladimír Koča

Jaká byla atmosféra mezi sportovci přímo v Pekingu?

Fandili jsme si navzájem. Byli jsme tam s dalšími Slováky, ale také s Čechy. Já jim fandil, aby došli, co nejdále. Bylo to i naopak. Atmosféra byla výborná, jen my odcházeli poslední… Druhý den se hrálo finále a byli tam ještě Fini nebo Rusové – bylo to takové vyprázdněné ke konci.

Podmínky ve vesnici byly v pohodě a byl tam volný pohyb. Vesnice byly tři, vzdálenost i tři hodiny od nás. Takže biatlon a takové sporty, na to se ani nedalo dostat. Časově to bylo nemožné – zabilo by to celý den. Blíž byl curling, krasobruslení nebo akrobatické lyžování. Měli jsme ale také tréninky, takže někam zajít se dalo až k večeru.

Ano, párkrát jsme se potkali a prohodili jsme pár slov. Nic speciálního ale. (usmívá se)

Nejsem na to, abych to porovnával. Češi měli fantastický tým a někdy je to o tom jednom zápase, kdy se to sejde, nebo ne. My jsme ve čtvrtfinále vyrovnali až pár sekund před koncem a na nájezdy nakonec vyhráli (Proti Američanům 3:2, pozn. red.). Já to nebudu porovnávat.

Ne, nic takového neproběhlo. Akorát mi kluci pogratulovali, a to bylo všechno.

Něco za reprezentaci v sazebníku je, ale ještě se uvidí. Snad budou shovívaví. (usmívá se)

Doma jsem nebyl, nedostal jsem se tam. Měli jsme ale oběd na Slovensku, kde jsme měli brynzové halušky nebo řízek. Na to jsme se těšili, protože strava v Pekingu nebyla bůhví jaká…

Jo, to je jasné. Výsledky jsem viděl, většinou ty zápasy byly u nás pozdě v noci. Ale když jsem se probudil, tak jsem se mrkl, jak to dopadlo.

Jo, s některými jsem byl. Hráli super, poslední zápas byl velmi důležitý a jsem rád, že se klukům povedl. Doufám, že na to navážeme.

Já byl na ledě už ve středu… Za posledních 12 až 13 dní jsem absolvoval minimální počet tréninků, takže jsem se to teď snažil dohnat, takže uvidíme, jak to bude všechno nyní vypadat.

Musím, ne? (směje se)

Branislav Konrád na dnešní tiskové konferenci
FOTO: Josef Prášek