S Klárou za sebou stojíme, popírá rivalitu reprezentantka Blanka Škodová
Blanko, na turnaji jste se potkaly se Slovenkami, Ruskami, Švýcarkami a Němkami, kdo z nich byl nejtěžším a kdo nejlehčím soupeřem?
Nejtěžší soupeř? Rusky samozřejmě, jsou herně trochu někde jinde. Ví o sobě, umí si to nahrát a mají jak nebezpečné brejky, tak přečíslení, ale na jejich hru jsme byly dobře připravené. A nejlehčí? Slovenky, tohoto soupeře si naše hráčky po většinu zápasu pohlídaly. Jsou v nižší divizi a přihlásily se na poslední chvíli.
Poměrně často se v rámci přípravy potkáváte s Ruskami a i když je v Rusku ženský hokej na jiné úrovni, získaly jste v zápase s nimi bod po nájezdech (3:4), zvykáte si na jejich styl hokeje?
Myslím, že si Rusky musely v tomhle konkrétním zápase zvyknout na náš hokej, protože jsme byly na puku silnější. Na konci zápasu to ale vzaly Rusky do svých rukou a ukázaly, co v nich je. Během posledních dvou minut nás zavřely v pásmu, šly do šesti a měly to sehrané. Daly dva góly během 16 sekund, i když tam byl po buly u mantinelu jasný faul na naši hráčku. Kdyby rozhodčí pískaly na turnaji tak jak měly, dopadne to jinak. Prodloužení jsme odehrály dobře, nájezdy jsou loterie. Mají šikovné ruce.
Odchytala jsi utkání proti Slovensku a proti Švýcarsku. Které z nich bylo pro tebe osobně náročnější?
Švýcarky (neváhala s odpovědí). Byly třetí na olympiádě a chytala jim dobře gólmanka, tady jsme je sice až na prvních pět minut přehrávaly a ony spíše bránily, ale bylo to náročnější hlavně na koncentraci a udržet se nějakým způsobem v tempu, občas tam nějakou situaci měly, navíc jsem si zranila koleno.
⇒ Společné pozápasové focení absolvovaly Češky už s pohárem za druhé místo.
Na co jiného než na zápas se vlastně gólman soustředí v podobných zápasech, kdy na něj nejde tolik střel?
Vůbec na nic. Teda někdy to nejde, ale měly jsme tu dobrou kulisu, i malý kotel a to vás žene dopředu, měla jsem tu na poslední zápas i rodinu. Snažím se soustředit jen na hru. Co proběhne hlavou? Aby takový zápas už utekl, když vedete 2:0 a lámete si zuby na jejich brankářce. A taky musím říct, že mi padaly kšandy a návleky na kalhoty, to vám tak nepřidá na klidu a pohodě (smála se).
V reprezentaci se potkáváš s brankářkou Klárou Peslarovou, se kterou si také většinou utkání mezi sebou rovnoměrně rozdělujete. Existuje mezi vámi ještě nějaká rivalita?
Právě, že vůbec. Řekla bych, že za sebou stojíme. Jsme spolu i na pokoji a řekla bych, že s ní si rozumím asi nejvíc, když pominu holky se kterými hraju i mimo reprezentaci v klubu jako Klára Hymlárová, Anička Zíková a Vendy Přibylová. Fakt se jako gólmani doplňujeme. I trenéři nám říkali, že ještě neviděli tak dobrý vztah.
Na turnaji jste nastupovaly téměř v plné sestavě, chyběly vám ale tři hráčky. Byla jejich absence znát?
V prvním útoku ne, tam hrála výborně Hymla (Klára Hymlárová). Hrály jsme spíše na tři pětky v důležitých zápasech a tam takové rozdíly už moc nejsou.
⇒ Blanka Škodová v Hodoníně se svým tátou Petrem Škodou
Jednou z nejmladších hráček byla obránkyně Anna Zíková, která, jako první žena v historii, pravidelně nastupuje v extralize staršího dorostu, a to za Havířov. Bylo poznat, že působí mimo ženskou ligu?
Anička vypadala, jako by byla v týmu nejstarší. Jde vidět, že hraje extraligu staršího dorostu. Zápasů má odehraných hodně a má hokejové myšlení. Hrála hodně dobře a zodpovědně, dovolila si s pukem hodně věcí i v útočném pásmu.
Na turnaji jste skončily jen o bod druhé za Ruskami, jak moc tak malý rozdíl mrzel?
Nebyly jsme ani tak zklamané z konečného výsledku jako spíš bezprostředně po zápasu s Ruskem. Měly jsme to v hlavách, ale trenéři nás pochválili, protože je lepší, že jsme prohrály teď, než tak prohrát třeba na mistrovství. Musíme si dát pozor na poslední minuty zápasů za takového stavu. Abychom hrály svoji hru až do konce a nezmatkovaly, bylo to spíše v našich hlavách. I taková zkušenost vás posune dopředu.
Vrátila ses ale zraněná, jak se to stalo?
Hrály jsme poslední zápas proti Švýcarsku, soupeř jel dva na jednoho, ale nepohlídala jsem si dostatečně prostor mezi kruhy a o najíždějící hráčce jsem vůbec nevěděla do poslední chvíle, takže jsem šla do zákroku a místo, abych to udělala technicky, udělala jsem to silově a ruplo mi v koleni. Stalo se to v 6. minutě, docela jsem z toho měla strach. O přestávce mi to fyzio stáhla a nějakým způsobem jsem to zkusila a dohrála i přes bolest. Po zápase jsem už nebyla schopná normálně chodit a narovnat nohu, teď mám minimálně na měsíc klid, ortézu a berle.
FOTO: Karel Švec, ČSLH
